Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKDYŽ SE OD SOUSEDŮ OZÝVÁ HLUK
01. 02. 2008
2
2
2249
Autor
fungus2
Luděk seděl v křesle a měl zastrčené ukazováčky v uších. K tomu ho přimělo vrtání a bouchání, které se ozývalo ze sousedního bytu.
„Zatracený Havlíkovi!“ procedil mezi zuby, načež začal chodit po místnosti sem a tam. Po chvíli se mu zdálo, že nepříjemný hluk ustal. Pomalu tedy vyndal prsty z uší.
„No konečně. Z toho by jeden dostal migrénu!“ řekl si a vzal do ruky hrnek, v němž měl čaj. Usedl do křesla, zapnul dálkovým ovládačem televizi a pomalu začal upíjet horký čaj. Ve stejný okamžik se však náhle příšerně rozezvučela vrtačka. Tak se lekl, že sebou cukl, což mělo za následek vylití čaje na kalhoty.
„Do prdel…!!“ vykřikl a prudce vyskočil. Přitom se také praštil stehny o spodní okraj stolu, načež spadl na opěradlo křesla. To se pod jeho váhou převrátilo a on se i s ním ocitl na podlaze.
„Idioti!“ zařval a sotva se postavil, tak ze sebe sundal mokré kalhoty. Poté vztekle běhal po bytě a z úst vypouštěl jedno sprosté slovo za druhým. Hluk od sousedů neustával, což ho přivádělo k ještě větší zuřivosti.
„To se fakt vedle zbláznili!“ pronášel nahlas a cpal si do uší vatu. Pak popadl smeták, jímž hodlal bušit na zeď. Rozmáchl se však, tak nešikovně, že dolní částí smetáku zasáhl lampu, která se na stropě velmi rozhoupala. Rychle proto vlezl na gauč a rukama se jí snažil zastavit. To se mu podařilo, ale přitom mu chodidla, jimiž stál na okraji gauče, podjela. Za výkřiku ztratil rovnováhu a dopadl na desku stolu, z něhož se převalil a spadl na koberec. Zároveň shodil těžítko, co bylo na stole a tomu dopadlo na prsty u nohy.
„Aúúú!“ vydralo se mu z úst a hned se rukama chytl za začátek onoho chodidla.
„A už mám toho dost!!“ rozkřikl se do vrtačkového hluku. Ze skříně vytáhl kalhoty, které si oblékl a za okamžik doběhl ke dveřím na chodbu. Kukátkem se chvíli pozorně díval, načež otevřel skříň, z niž vytáhl šroubovák. Opět přiložil pravé oko ke kukátku, načež pomalu otevřel dveře. Pak dvěma dlouhými kroky došel na chodbě k místu, kde byly elektroměry bytů. Otevřel kryt a našel ten, co patřil Havlíkům.
„A bude chvíli ticho!“ pomyslel si, když sousedům vyhodil jističe. Zvuk elektrické vrtačky náhle utichl a on rychle vběhl zpátky do bytu. Pak s uchem na stěně pobaveně poslouchal, jak sousedi nechápou, co se to stalo. Marně nahazovali v předsíni pojistky, ale brzo se šli podívat na jističe na chodbě. A hluk se zase po čase začal ozývat.
Luděk měl pocit, že vzteky vyletí z kůže. Brzo mu však v hlavě uzrál další nápad. Venku panovala mlha, jenž zakrývala parkoviště před domem. Vyběhl z domu, ale nešel na parkoviště přímo. Zanedlouho však přikrčeně běžel podél zaparkovaných vozidel. Nervalo mu to dlouho a doběhl k automobilu Havlíků.
„To se budete divit!“ řekl a postupně vypustil všechny kola u auta. Zároveň zahodil ventilky a poté do boku vozu vší silou kopl.
„Jaúú!“ vyhrkl a chytl se za špičku boty. Zároveň se pronikavě rozezvučel v autě alarm, což ho vyděsilo. Ihned prchal do nedalekého parku, v němž se ukryl. Zvědavost mu však nedala a po chvíli z něho vyšel a došel na chodník. Po něm pomalu kráčel ke vchodu, ve kterém bydlel. Současně zahlédl, jak po schodech běží soused Havlík ke stále ječícímu alarmu v jeho automobilu.
„No vida. Tak zase nějakou chvíli bude klídek,“ řekl si a s úsměvem vyběhl schodiště.
Luděk ležel na gauči a poslouchal cedečko své oblíbené skupiny, když tu se náhle zase ozval pronikavý zvuk vrtačky.
„Zatraceně!!“ vydralo se mu z úst poté, co spadl leknutím z gauče na koberec. Při vstávání se ještě praštil hlavou o desku stolu a opět se ho zmocnil vztek. Vrtáni teď přicházelo z venku, což dávalo tušit, že soused Havlík je na balkoně.
„Co ten blbec vrtá na balkoně?“ zeptal se naštvaně a vztekle zavřel otevřené okno. A protože se mlha rozplynula, tak spatřil za parkovištěm na zahradě jednoho rodinného domku zařízení pro stříkaní vody.
Rozpálený vzteky seběhl rychle do přízemí a sprintem přeběhl parkoviště. Nevysoký plot přelezl a za chvíli přes něho lezl zpátky se stříkající hadicí. Proud vody o chvíli později namířil na souseda Havlíka. Ten byl vodou prudce zasažen a za výkřiku spadl na betonovou podlahu balkonu. Luděk neudržel konec hadice a ta se začala pohybovat do stran. V následujících okamžicích i na další balkony dopadly proudy vody. Divoce zmítající se hadici už nebyl schopen vůbec udržet a byl též naplno vodou zasažen. Pak ležel promočený na trávníku a sotva se vzpamatoval, tak uviděl ze všech stran přibíhat křičící lidi. A brzo pocítil na vlastní kůži, že takovéhle stříkání se nevyplácí.
„Zatracený Havlíkovi!“ procedil mezi zuby, načež začal chodit po místnosti sem a tam. Po chvíli se mu zdálo, že nepříjemný hluk ustal. Pomalu tedy vyndal prsty z uší.
„No konečně. Z toho by jeden dostal migrénu!“ řekl si a vzal do ruky hrnek, v němž měl čaj. Usedl do křesla, zapnul dálkovým ovládačem televizi a pomalu začal upíjet horký čaj. Ve stejný okamžik se však náhle příšerně rozezvučela vrtačka. Tak se lekl, že sebou cukl, což mělo za následek vylití čaje na kalhoty.
„Do prdel…!!“ vykřikl a prudce vyskočil. Přitom se také praštil stehny o spodní okraj stolu, načež spadl na opěradlo křesla. To se pod jeho váhou převrátilo a on se i s ním ocitl na podlaze.
„Idioti!“ zařval a sotva se postavil, tak ze sebe sundal mokré kalhoty. Poté vztekle běhal po bytě a z úst vypouštěl jedno sprosté slovo za druhým. Hluk od sousedů neustával, což ho přivádělo k ještě větší zuřivosti.
„To se fakt vedle zbláznili!“ pronášel nahlas a cpal si do uší vatu. Pak popadl smeták, jímž hodlal bušit na zeď. Rozmáchl se však, tak nešikovně, že dolní částí smetáku zasáhl lampu, která se na stropě velmi rozhoupala. Rychle proto vlezl na gauč a rukama se jí snažil zastavit. To se mu podařilo, ale přitom mu chodidla, jimiž stál na okraji gauče, podjela. Za výkřiku ztratil rovnováhu a dopadl na desku stolu, z něhož se převalil a spadl na koberec. Zároveň shodil těžítko, co bylo na stole a tomu dopadlo na prsty u nohy.
„Aúúú!“ vydralo se mu z úst a hned se rukama chytl za začátek onoho chodidla.
„A už mám toho dost!!“ rozkřikl se do vrtačkového hluku. Ze skříně vytáhl kalhoty, které si oblékl a za okamžik doběhl ke dveřím na chodbu. Kukátkem se chvíli pozorně díval, načež otevřel skříň, z niž vytáhl šroubovák. Opět přiložil pravé oko ke kukátku, načež pomalu otevřel dveře. Pak dvěma dlouhými kroky došel na chodbě k místu, kde byly elektroměry bytů. Otevřel kryt a našel ten, co patřil Havlíkům.
„A bude chvíli ticho!“ pomyslel si, když sousedům vyhodil jističe. Zvuk elektrické vrtačky náhle utichl a on rychle vběhl zpátky do bytu. Pak s uchem na stěně pobaveně poslouchal, jak sousedi nechápou, co se to stalo. Marně nahazovali v předsíni pojistky, ale brzo se šli podívat na jističe na chodbě. A hluk se zase po čase začal ozývat.
Luděk měl pocit, že vzteky vyletí z kůže. Brzo mu však v hlavě uzrál další nápad. Venku panovala mlha, jenž zakrývala parkoviště před domem. Vyběhl z domu, ale nešel na parkoviště přímo. Zanedlouho však přikrčeně běžel podél zaparkovaných vozidel. Nervalo mu to dlouho a doběhl k automobilu Havlíků.
„To se budete divit!“ řekl a postupně vypustil všechny kola u auta. Zároveň zahodil ventilky a poté do boku vozu vší silou kopl.
„Jaúú!“ vyhrkl a chytl se za špičku boty. Zároveň se pronikavě rozezvučel v autě alarm, což ho vyděsilo. Ihned prchal do nedalekého parku, v němž se ukryl. Zvědavost mu však nedala a po chvíli z něho vyšel a došel na chodník. Po něm pomalu kráčel ke vchodu, ve kterém bydlel. Současně zahlédl, jak po schodech běží soused Havlík ke stále ječícímu alarmu v jeho automobilu.
„No vida. Tak zase nějakou chvíli bude klídek,“ řekl si a s úsměvem vyběhl schodiště.
Luděk ležel na gauči a poslouchal cedečko své oblíbené skupiny, když tu se náhle zase ozval pronikavý zvuk vrtačky.
„Zatraceně!!“ vydralo se mu z úst poté, co spadl leknutím z gauče na koberec. Při vstávání se ještě praštil hlavou o desku stolu a opět se ho zmocnil vztek. Vrtáni teď přicházelo z venku, což dávalo tušit, že soused Havlík je na balkoně.
„Co ten blbec vrtá na balkoně?“ zeptal se naštvaně a vztekle zavřel otevřené okno. A protože se mlha rozplynula, tak spatřil za parkovištěm na zahradě jednoho rodinného domku zařízení pro stříkaní vody.
Rozpálený vzteky seběhl rychle do přízemí a sprintem přeběhl parkoviště. Nevysoký plot přelezl a za chvíli přes něho lezl zpátky se stříkající hadicí. Proud vody o chvíli později namířil na souseda Havlíka. Ten byl vodou prudce zasažen a za výkřiku spadl na betonovou podlahu balkonu. Luděk neudržel konec hadice a ta se začala pohybovat do stran. V následujících okamžicích i na další balkony dopadly proudy vody. Divoce zmítající se hadici už nebyl schopen vůbec udržet a byl též naplno vodou zasažen. Pak ležel promočený na trávníku a sotva se vzpamatoval, tak uviděl ze všech stran přibíhat křičící lidi. A brzo pocítil na vlastní kůži, že takovéhle stříkání se nevyplácí.
2 názory
Děkuji. Tohle mne napadlo napsat, když v sousedním bytě začali příšerně vrtat do zdi.
fungusi, ty válíš, jen tak dál, chtěl bych umět psát, teda spíš chrlit, takové množství textu, jako ty!