Nic nestíhám

Chodit pozdě je sic výsadou králů ... ale ...

Zas nezazvonil, mrcha.
Už musim do školy prchat,
čus.
On za to popravdě nemoch,
jen já se nepřemoch
a opět sem zaspal.
Teď sem se moooc nasral!

Po přednášce na obídek,
nohy vhore, prostě klídek,
ale kua, byly cvika!
Tentokrát matematika.

Takhle to dál nejde.
Tak tu školu nedáš, šmejde.

Chech, zvoní mobil,
kde sem to zas nebyl?
Ježiš, stará, do kokota!
"Čekám tu jak na Godota,
čus."

To se vážně nedá,
na pivko si sedám.
Třetí, pátý a tak dál,
rozjezd sem zas promeškal.
A co mě teď čeká?
Solidní pěší štreka.

Cestou míjím havárku,
vidět bylo na dálku,
že rozjezd zkosil obří smrk,
já tak prošvich i vlastní smrt.
Čus.

---