Morče a tygr

     Stálo na vysoké hoře morče. Jak tak zde bylo již delší dobu. Začalo se mu zdát, že je jaksi mnohem větší a mocnější než obvykle. Pocítilo náhle, tu pradávnou touhu živočišstva mít někoho kdo by se mu obdivoval  a zároveň mu byl i tak trochu podřízený. Jak tak pozorovalo krajinu pod sebou uvidělo v dáli tygra. Z té výšky se mu tygr zdál být malým. Usoudilo tedy, že by to mohl být ten pravý obdivovatel a též ten podřízený co by mu tak trochu sloužil k uskutečnění svých vlastních plánů.

    Jak se do tohoto svého snu propadalo začalo poznenáhlu ztrácet pojem o realitě. I když se k němu tygr nezadržitelně blížil a byl stále větší. Milé morče už přestalo vnímat ten rozdíl velikostí. Ztratilo pojem o tom co je a co není možné skutečně zrealizovat. Tak se tygr neustále přibližoval. Když už byl hodně, ale skutečně hodně blízko. Divil se čím dál tím více, že morče jej už musí dávno vidět a přesto se nedalo na útěk.

     To už byl, tak blízko, že chtěl po morčeti skočit. Tu náhle morče panovačně křiklo : „ Tygře rozhodlo jsem se, že odedneška budeš mým obdivovatelem a zároveň mi budeš věrně sloužit.“ Po té co morče proneslo tuto větu mělo pocit obrovské důležitosti a to i protože se tygr zarazil a stál jak k zemi přibytý. Tohle tygr totiž ani ve snu nečekal. V tu chvíli, kdy morče na něj křiklo byl z toho v šoku a vzpamatovával se zněj. Pak si však náhle uvědomil skutečnost situace. Viděl před sebou malé pouze se naparující se morče, tak déle již neváhal skočil po něm a sežral jej.