Jsem...

Jsem...

Jsem slunce,

co zahřívá tvoje líce,

co energie nemá konce,

přitom nemá síly více.

Jsem měsíc,

mocný pán noci,

co chce lásky víc,

co zmůže se svou mocí?

Jsem letní vánek,

co na tělě tě pohladí,

nechci rušit tvůj spánek,

nechci být ten, co tě probudí.

Jsem květina,

co na svět se usmívá,

je to tvá vina,

usychá-li a života jí ubývá.

Jsem čirá voda,

co nikde neměla by chybět,

život dává ráda,

však nejraději tobě.

Jsem smrtící oheň,

plný vášně a touhy,

tak občas vzpomeň,

že nevybírá si očekávané strouhy.

Jsem plodná země,

co nezpočet životů udrží,

občas se navracíš ke mně,

aniž jiný život o tom tuší.

Jsem divoká bouře,

co občas nemá slitování,

po ní zbydou jenom louže,

plné něžného milování.

Možná, že to nepoznáš,

ale tohle všechno skrývám v sobě,

i když ty mě nic nedáš,

já tohle chci dát tobě.