Proměna

Na cestě do pekel

budou mi svítit,

tvoje hnědé oči.

Dívali se na mě

a já hledal tvou duši v nich.

Nemám hlubší podstatu

než smutek, proto unikám

před tebou, i když před tvými

jedovatými šípy, jen těžko

se uniknout dá.

Stejně dál budeš své smutky

lhát sobě i jiným, nesmířena

sama se sebou, předstíraje,

že svět nerozumí, aníž bys někdy

porozuměla ty světu.

Nechtěl jsem svůj život na úkor

druhých žít, protože tak může člověk

jenom hnít. Možná blázen by tak

mohl být chtít...a já... donucen tebou

ztrácet svou duši.

Proklínám cely svuj zivot a v nem den,

kdy jsem Te spatril. Me telo a duse se

maji rozplynout na prach. Jsem prilis

daleko, vysoko, hluboko nebo jenom

mimo na to, abych se jeste vratil a byl,

byl tady a dnes k tvym rozmarum.