Píseň o jedné květině

Píseň o jedné květině:

 Jsi kvítkem, co trávou se prodírá,

jsi bránou, která se otvírá,

jsi svitem, který proniká

                                          skrz hustý hvozd,

Zdí jsi, o niž se odírá,

holí jsi, o niž se opírá,

ten s pocitem viníka

                                   se zříká i nemá tě dost.

 Tisíckrát marně tě dobýval,

tisíckrát tajně tě ovíval,

tisíckrát on byl už odhodlán,

                                                že strhne ten most,

Kus tebe mu duše kus obýval,

hlas tvůj mu v uších se ozýval,

jak břečťanem tebou byl omotán,

                                                          i tebe byl prost.

 Voda jak prsty´s mu vytekla,

pomohla´s mu i ho vypekla,

dala´s mu nejspíš vše,

                                       byť s mu jen hodila kost,

Byla´s blízko i daleko ´s utekla,

slova tvá vryla se, i když´s nic neřekla,

jako kněz slouží mše,