Ruka

Moje ruka píše,
o všem o čem jde i nejde,
píše alegoricky, píše pravdu, jen né lež,
ruka pravá, ruka má.
 
Píše z dlouhé chvíle,
píše na přání,
jen pro mé lepší sebepoznání,
jen aby ten den nebyl dlouhý jak nějaká míle.

Má ruka zmatené nesmysly píše,
asi jí natom nesejde,
hlavně že píše slušně a že nepíše lež,
ruka moje s tužkou se již dlouho zná.

Kdo to asi vymýšlí?
Když to není z mojí hlavy?
kdyť ruka neví, ruka přece nemyslý.

Zas pár nesmyslných řádků,
kdo ví, jestli pak to spolu souvisí?
kdo jiný, než já asi?
v malém počtu slov, mnoho zmatků.