Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Lidi a kytky

15. 03. 2001

1525

Autor

Margarettka

rok 2000

Dívám se do tmy a vidím nic. Dívám se do tmy a nic víc. Jen myšlenky na svět kolem a všechno co bylo, už bylo. Všechno ve hvězdách stojí a nikdo nic nepochopí. Deprese příjdou a zase odejdou, jen smutek ze sebe, smutek z lidí. Z lidí bez fantazie a trochy tolerance, lidi bez pochopení. Je smutné vidět Koprretinu jak mlčí, je tragické vidět kytku jak pláče, je tak trochu komické spatřit cynika,když ji utěšuje... A přijde noc, ta zlodějka světla a čistého rozumu. Ve tmě se vynoří Stín. Stín tmavší než tma. Směje se? Nech toho, povídám! Jsem smutná ze sebe a z lidí... No a, řekne a směje se dál, pak zmizí a kolem zbývá jen tma. Tma černá a chmurná, jak myšlenky schnoucí kytky. Když zrodí se den, vše zmizí, jen úsměv je naděje do zítřka. Snad cynici pochopí,že tak to má být. A člověk půjde po louce, zašlápne květinu, aniž si toho všimne...