Tak co? konec?

Za hlavu vysim v průvanu,
ohlodává mě svědomí,
mám strach,co zas z toho vyvodí,
proč je všechno tak složený,
každá věc má tisíc částí,
už ani motýlci nepříjdou mi krásní,
proč i moje dušička se rozkládá,
kdysi mě přišla tak krásná,
ač bolavá,
dnes je jiná.

A nevím čím to je,
nechci procházet vývojem,
chci mít pořád dětské oči,
chci se do zamotání okolo sebe točit,
se smíchem padat,
o pomoc při zvedání nemuset žádat,
chci něčí ruku,
cítím hroznou tíhu,
neunesu jí,
nechci nic k jídlu,
chci svojí mámu,
potřebuju lásku,
nic nedá se vrátit,
všechno můžeme říct,stokrát,tisíckrát,
život jde dál,krutost ho zas přeruší tolikrát,
a vypořádej se s tím sama,
si přece velká dáma,
a už ani nebydlíš doma,
tak co chceš?Aby tě rodina milovala...

Uvážu si bílou nit,
na ní chci se objesit,
vzdávám se, vyhrál`s zlý osude,
vzdávám se,mladá,sama,
bez boje......
Je to moc reálné,
bohužel na celé lajně prohrané,
teď už ne,
možná v příštím životě,
měla`s šanci,tak proč bulíš,kotě?
tak snad příště..........