Bouře

Bouře ,... ... jak to asi myslím? jako bouři v srdci a zmatek v myšlení? nebo jako bouři , počasí

Na obloze dím mraky bouřkové,
vítr prodírá se mími záclonami,
a k tomu mi ještě mlátí s oknem,
v komíně meluzínu slyším,
ani chvíli klidu mi nic ,ba ani nikdo, nedopřeje.

Mračna se asi srazila,
neb ozvala se rána (jak z děla),
a noční krása, narušena byla zábleskem,
záblesk to vše započal, myslím,
a tak nám tu teď, jak z konve, leje.

Kapky dopadají do zahradního jezírka,
utvářejí kruhy, až podivuhodných velikostí,
kapky, které jsou těžší než-li pírka,
dopadaji svižně a bez starostí.

Ale já? Já mám starostí plné ruce,
bylo mi sebráno to, nejcenější co sem vlastnil,
to co teď postrádám a snažím se najít,
ale nemohu najít východiska,
duše má je pro mne asi navždy ztracená.

Prý byla spatřena, za velkou zdí, na louce,
také sem ji záhledl, ale po chvíli sem ji z dohledu ztratil,
jak veliké utrpení musim zažít? Co vše musím projít?
tak takle končí vůle má, vypadá to, že není východiska,
upadá v zapomnění, brzy bude navždy ztracená.

Bouře nekončí, stejně jak mé hledání,
prší stále, hřmí a noc je osvětlována záblesky,
hledání mé, je mé prokletí, mé věčné zatracení,
pro mne již na světě není místo,
co ze mne zbylo? Jen lidské trosky.

---