Svatozář

Jednou ti povím, je těžké nosit svatozář
když svou vlídnost propaluje na polštář
bolí z ní hlava a slzy vhání do očí
a bledost do tváře a vrásky nad obočí.

Teprve když dny nepůjdou svou starou pasáží
pak srdce pochopí, že snad i překáží
v běhne do ulic, pod kola našich snů
pod nebem zbarveným do šedých odstínů.

Ta srážka bude výhrou, vstupenkou do nadějí
k myslím otevřeným, ty mnohé nechtějí
a pak to jediné, co už vzít si nedají
je vědomí šance, kterou stále hledají.