Hrůtvang:kapitola první:Boj o meč

Ještě není celá, tak snad prominete. Budu jí postupně doplňovat

,,O mocný pane země Baar, pomoz mi v mé samotě,utiš moji bolest a příjmy mě mezi mrtvé. Dovol mi spočinout vedle boku své ženy a kráčet po svěží louce smáčené rosou a slzami mnohých padlých našich věrných druhů. Nemohu déle již žít, když tu kterou tak vroucně a oddaně jsem miloval, povolal jsi mezi své služebníky. Dovol mi stát se jedním z nich a ukonči tak mé trápení."
Pán draků poklekl na místo, kde s úsměvem na rtech před malou chvílí naposledy vydechla jeho žena. Ještě stále byla teplá zem od jejího těla.
Je zvykem u draků, pokud odejdou na věčnost, odejít důstojně ve své dračí podobě. Jen jejich tělesná schránka v podobě člověka zůstává na místě, aby mohli být pohřbeni se vší důstojností. Pohřeb vykonávají malí služebníci draků. Jsou to bytosti divokého vzezření, z rozcuchané vlasy a velmi velkým až orlovitým nosem. Úzkých rtů a špičaté brady. Mají krátké nohy. Zato jejich ruce, jsou dlouhé, šlachovité a silné.
Tito tvorečkové nazýváni Mologové , pokud zemře drak, jeho tělesnou schránku odnesou a pohřbí. Nikde není vyznačen hrob zemřelého, jen na místě kde naposledy vydechl, zůstane smaragd v podobě slzy. Říká se, že smaragdová slza má léčebný účinek a mezi lidmi je velmi žádaná.

Poté co pán draků takto prosil své předky, snesla se k zemi hvězda. Jakmile se dotkla země, objevila se oslňující záře.Hámeles náhle padl k zemi mrtev a hvězda odnesla si jeho dračí duši do země Baar.
Na místě jeho skonu zůstala jen jeho lidská tělesná schránka a smaragdová slza.
V poslední chvíli snažil se Hámeles upamatovat na své syny a jednoho z nich ustanovit dědicem. Leč smrt mu nedala mnoho času.

---