Písmák Nevěrná
Tvůj pohled pálí, zraňuje,A úsměv faleš skrývá,Pak letmý dotek zabolíKdosi se na nás díváNesnesu mužskou přetvářkuTak proč jsem láskou slepáa proč se trápím pro mužea proč mi srdce pukáBez pylu motýl zahyneTak jako naše láskaTak proč mám pocit nadějejseš jak prohraná sázkaPřed světem dále se ukrývatA unikat cizím očímAby snad někdo nevědělProč se nám hlava točíUž mě to takhle nebavíChci tě mít vedle sebeTy k jiné v noci uléhášA mě to vážně zebePřicházíš jenom, když máš chuťA já bych si strašně moc přálaAbys i ty mě milovalAbych byla ta pravá.
Čas milování
¨Jsi světlo mojí dušeA já jsem jenom stínA v nepropustné mlzeSvou ruku nabízímTvou dlaň ve své držímNa druhé srdce mámKomupak asi patříPřemýšlíš. Přece námNádherně křehká láskaVstoupila mezi násJsi pohádková kráskaNastává milování čas.
Představy
Můžeš si lásku představovat jako bojiště. Muži nesou svou zbroj, ženy našlapují tiše. A místy ozývá se křik a pláčTo amor vystřílel své šípy do prsou,Kde ranil city. Můžeš si představovat lásku jako kolbištěMuži složili svou zbroj, ženy zatančily pyšněA místy ozývá se výskot a smíchTo amor posbíral své šípy a znovu střílí do prsouTentokráte na opačnou stranuMůžeš si představovat lásku……….
Říkal mi
Říkal mi: Lásko, chutnáš vínem. Tvůj dech se ztrácí ve vůni hřebíčkuA celá voníš, jde mi z toho hlava kolem,Jsi průzračná ve svitu měsíčku. Říkal mi: Lásko, Tvé oči barvy mandlí,jsou plny něhy, chci se stulit ve Tvém náručí. Na tvých prsou, plyne tu den po dni,jsem plně oddán, ve Tvém područí.
Hledám Tě
Ptal jsem se slunce, zda tě nepotkaloa ono jen paprsky pohladilo moji tvář. Ptal jsem se větru, zda nezná směr, kterým ses vydalaa on jen rozcuchal mé vlasy. Ptal jsem se noci, zda neví, kde uléháš ke spánkua ona jen seslala chladivou rosu na má chodidla. Ptal jsem se všude a všech….
Hříchy
Vyznám se Ti ze svých hříchů:Miluji chladnou vodu,co smáčí nahé dívčí tělo. Spaluje mě žár,když moje prsty bloudía obkreslují oblé tvary. Ničí mě vášeň,když se nořím do voňavého klína. A mozek vypne,pokud usnu v roztouženém dívčím náručí.
Mnich
Neřeknou o mně:,,Blázen hřeší´´Klaním se, tvář mám horoucí. Mě Igumen můj nepozve si,do přísné cely před nocí. Jsem bdělým bratrům za vzor kladen,po paty nosím černý háv. A jistým krokem z noci na den,utírám rosu z bledých trav.
Tma
Tma. Sama se sebou vedu spor každodenía vím že do rána zamhouřím oči stěží. Říkám si:,,Proboha, tak hezký zase není´´A srdce smeje se, vždyť na tom nezáleží. Trápím se, neusnu.
Sen
Noc byla vlahá a já měl zvláštní sen. Ten sen, byl dost živý a Ty jsi byla v něm. Kráčelas nahá do nocia já Ti nesměl pomoci. Stojí zde propast hlubokáa dole, kolem potoka,vrby se tiše klaněly.
Slova
Kde najít slovakde vzít tu drzost a do očí ti říctnechci tě už nikdy vícslova se valí ze všech stranna zdi je rázně zanechámposlední slovo loučeníne . už si nejsme souzeni.
****
Tmavá noc a mě se zdá,že padá hvězda. Tvá duše nevěrná,se jen tak nevzdá. Komu se stýská po lásce. Neříkej, že tobě ne.
Budík
Už zase zvoníš. Křápe starý,vší silou mrštím tebou proti zdi. Stále se klepeš v roztoužení,a voláš, vstávej, zvedni se a jdi. Kdysi mě hladil libozvučným tónem,dnes vzbuzuje mou nechuť naslouchat.
Dětství
Jednu krásnou zemi znám,slunce tam svítí louky kvetou tam. Život plyne vdětských hrách,dokud nepřekročíš práh. Jedenkrát, až dospějem,budeme marně hledat tu svou zem. Ta je dávno, dávno pryč.
Zpověď
A v zrcadle času, poznal jsem sám sebe. Pak nastavil jsem druhou tvář. A ochutnal jsem, jak ranní rosa zebe,a otočil jsem kalendář. Náhle jsem strnul v němém úžasu,vždyť jsem už živ bezmála sto let.
Král Chaos
Svět se změnil,to chaos ujímá se vlády,ničivá tma zakryla světloa náhle všechno mlčí. a čekáPukliny stromů rozevírají své tlamy dokořána divotvorné květy pokryla špína a prach. Oblaka kouře dosedají na každého z nás,vítr rve kořeny a shazuje ptačí hnízda. Král Chaos kráčí ve své zemis rukou zdviženou kane nicotě.
Mraky
Dva mraky táhly černou oblohou
a vítr čechral její vlasy.
Na své pouti, potkal dívku nebohou,
s obličejem nevídané krásy.
Dva
Leželi vedle sebe,Tráva byla jim postelí,vonné sedmikrásky polštářema mateřídouška jejich dekou. Prsty propletené a ruce podél těl. Leželi tak tiše a klidně. Lidé je míjeli a zase potkávalia přesto se nikdo nezeptal,odkud se vlastně vzali.
Bída
Jsi nenasytná, žravá,vkrádáš se v noci do spíže. Plížíš se chodbou,jsi lstivá,snědla si poslední lanýže. Utáhlas opasek mlsotě,chudinka pomalu sípá,kam bych tě přiřadil. Nicotě.
Čaroděj
Přidej pár kapek hořkého pousmání. Semínko trpkého života Přimíchej do kotle vzpomínku fádní Vyklíčí vTobě nicota Lektvarem němé lásky připíjím tobě na zdraví Uslyšíš skřípot a nářky, pocity viny tě zaplaví Jsi učedník ve svém domě Jsem čaroděj,přemýšlej o mně.
Pracovní tábor
Po té vzpouře, zbyla polovina pecí a teď nás k nim vezou společně. Hořím rychle. Část mého těla stoupá vhustém dýmu, který se mísí sdýmem ostatních. Pak vpopelu zůstanou ležet kosti a oni je smetou.
Osud
Přicházel ke mně každou noc, a hladil svým jemným slovem, ale pokud jde o mě, nevěřila jsem mu. On, že by mohl být můj osud. Zdálo se to tak podivné.
Když se ohlédnu zpátky a dám průchod svým myšlenkám, přistihnu se, jak pátrám po jeho obličeji, který se mi, nevím proč, ale dosud nevybavil.
Anděl spasitel
Prosila jsem anděla,aby mě vzal do nebe,postavil mě před nebeskou bránua prosil, za spásu mojí duše. Usmál se, přikývl a mávl křídly. Vznášel se nade mnou a vztahoval ke mně ruce. Jeden krok, druhý, třetí…Pak pád….
Snění
Zasnil ses ohlédl a spatřil . Pochopils. Svou šanci už jsi propásl. Vracíš se do dětství.
Hřích
Já poznal hříchpřišla jsi v jeho podoběvlasy barvy havraní, rty v barvě růžía pleť bílá jako sníh. ta chůze, gesta, slovakam před Tebou se schovat. Či jít Ti vstříc a z čisté duše říct ta dvě slova. Ta slova v jednom srdci uspokojí hlada v jiném zakoření snadkomu říct a neříct, že mám rád.
Hrůtvang
ÚVOD, ,Na křídlech vážky obletěl jsem svět a tu sem náhle stanul tváří v tvář, tak nádherné bytosti, že její krásu nelze vyslovit. ´´Na hradním nádvoří se procházel mladý a statný muž , oděný v tuniku. Měl jako uhel černé oči a vlasy jako havraní perutě, vystouplou mírně špičatou bradu a veselý malý nosík, připomínající stále spící dítě v tomto statném muži. Jeho chůze připomínala let labutí.
Hrůtvang:kapitola první:Boj o meč
,,O mocný pane země Baar, pomoz mi v mé samotě,utiš moji bolest a příjmy mě mezi mrtvé. Dovol mi spočinout vedle boku své ženy a kráčet po svěží louce smáčené rosou a slzami mnohých padlých našich věrných druhů. Nemohu déle již žít, když tu kterou tak vroucně a oddaně jsem miloval, povolal jsi mezi své služebníky. Dovol mi stát se jedním z nich a ukonči tak mé trápení.
Jednorožec
Díval se na mě svým modrým okem,pohodil bujnou, bílou hřívou,Jak dunivý hrom,dopadlo jeho kopyto do udusané hlíny. A pak mu po lících bloudila jedna malá,osamělá slza. Neplač pro mě. Můj bílý jednorožec, se mi klaní,v celé své kráse přeběhne loukua náhle zmizí mezi stromy.