Zlé sny

Procházím se krajem svých snů.

Procházím šedí všedních dnů.

Oči mám temnou páskou zakryté.

Jen ruce na prsou křečovitě stažené.

A dělám opatrné kroky vpřed.

S každým krokem vniká mi do těla jed.

Zatím cítím pevnou půdu pod nohama.

Ale jak dlouho ještě?

Už cítím zase strach z neznáma.

Srdce jako by mi svíraly ohromné kleště.

Bolí to nemohu dýchat.

Chce se mi křičet, plakat.

Vím čím to je ale nemohu přestat.

Nemohu zapudit pocit stále si zoufat.

Bojím se mu uvěřit.

A tak se nechávám zahubit.

Padám a nevím kam.

Oči otvírám živý v posteli pláču a při tom se usmívám.