Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Cesta válečníka

01. 06. 2006
0
0
370
Autor
Antares

Každý z nás se rozhoduje. Neustále se rozhodujeme a měníme. A to i když si to neuvědomujeme. Vybíráme si svou cestu. Cestu běžného člověka nebo cestu válečníka.

Pohřbil minulost starší jak jeden rok.

Odsoudil minulost starší jak půl roku.

Kritizoval minulost starší tří měsíců.

Je hrdý na současnost a přece tiše uvnitř pláče a hledá cestu.

Hledá argumenty, které mu pomohou. Pak je sám vyvrací novými.

Ví, že sebeklam nemá na cestě válečníka místo.

Jen kontrolované bláznovství vyvracející zásady rozumu.

Zásady rozumu běžného člověka.

Válečník ví, že nic nezmění a přesto se snaží měnit.

To je jeho kontrolované bláznovství.

Válečník nežije myšlením, ani přemýšlením o tom, co se stane, až něco vykoná.

Válečník žije činy.

 

Je připraven na cestu válečníka?  A chce ji?

Je to jiný svět. Ten, ve kterém bude žít při pokusu následovat cestu válečníka.

Cesta válečníka je úplně nová cesta.

Cesta, která je cestou jeho srdce, ale cesta, kterou nikdy neznal. Nikdy neviděl.

Když na ni vstoupí, půjde po zcela nové cestě.

Nebude si s sebou moci vzít žádné staré zvyky.

Nic ze své minulé cesty běžného člověka.

Stojí mu to za to? Je to vysoká cena. Stát se vlečníkem je drahé.

Není to nezaplatitelná suma.

Ale je velmi vysoká.

Je to cena za svobodu. Jen válečník může být svobodný ve světě vězení…

 

Má válečník city? Pokud ano, pak bude jejich zajatcem jako každý jiný.

Válečník má city, dokonce více než kdo jiný.

Tím spíše jimi bude zajat.

City zajmou jen běžného člověka. Válečníka posouvají kupředu.

Pro válečníka neexistuje vězení. Pro válečníka existují jenom výzvy.

Existují i požehnání a věčná prokletí.

Ne pro válečníka, pro válečníka jsou jen výzvy.

Každý se vrací zpět.

Každý běžný člověk se vrací zpět.

 

Musí se rozhodnout.

Rozhodne se a nebude toho litovat, protože je válečník. Válečníci nesou odpovědnost za své činy, ale nikdy nelitují toho, co udělali. Jdou dál po cestě, kterou si vybrali.

Udělají ještě miliony dalších rozhodnutí. A vše bude plynout dál.

Stejně jako všechno jednou skončí.

Ano, ale přesto se válečník snaží měnit a zlepšovat svět i sebe. V tom je jeho svoboda.

Je ponížený, přijímá vše naprosto oddaně.

Ne! Je pokorný. Pokora není poníženost. Pokora sama k sobě je cesta dál.

Osud staví běžného člověka před starosti a radosti.

Válečníka staví osud jenom před výzvy. A on je pokorně přijímá.

Jde proti zdi!

Nikdy nejde proti zdi. Nikdy zeď neboří. On ji překonává.

 

Rozhodne se vydat se na cestu válečníka? Co když to není jeho cesta…

Už se rozhodl. Jinak by to cesta jeho srdce nebyla. Jeho záměr ho povede po cestě.


Antares
01. 06. 2006
Dát tip
hmm bylo to myšleno jako reflexe na okolní události. Přečti si něco od Carlose Castanedy a pochopíš víc. Jinak jsem si vědom že je to neutříděné. Jsou to vlastně dva hlasy proti sobě a spolu utvářející jeden celek.

Qweros
01. 06. 2006
Dát tip
No lepsi by bylo napsat to jako prozu do nejakyho inteligentniho tvaru...bylo by to citelnejsi...aspon podle me

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru