Mihotání

.....

Plamínky jako malí poustevníčci žijí svým vlastním životem Odrážej se v nich plné tabatěrky které laskaly těla nevidomých hůlek s oranžovými zarážkami pro malé lidičky uvnitř těch kteří nepřežili zkoušky na tichomořských atolech A také odrážej šediny Prosté jak cylindr jenž prohoří tulákovi až do duše Lesknou se v nich malé oči zvědavých co v kolech se protočily Plny hrůzy Plny klidu Mihotaj se pomalu a teskně a v odrazech skel dávají tušit vaši tvář Občas zaskřípe o sklo diamantový nehet něčí ruky občas zapraská zlomený rentgenový snímek... ...a vy víte jaké je mrtvo v závětří stromu který už neporoste Jen plamínky ti malí poustevníčci dál žijí svým životem .

---