Až budeš odcházet

Až budeš odcházetvěci, co zde zbyly -pošlu ti balík via DéPéDé. Skřípli jsme svorkupevně do kanyly,od srdce k srdcimost už nevede.
Až budeš odcházet, zhasni, prosím, v domě:klíče mám v botě(víš jak já to mám). To kdybych přišel, to kdybych si vzpomněl,že chci ještě jedouotevřít svůj krám.

Rok v prdeli

Jako by ti ulomili křídlo
sebrali osmou nohu
a tys klouzal po zdi času někam
do latríny.

Na konci konců

Na konci konců dojde ti,
že mnoho padlých, obětí,
nesou tvůj podpis
vlastnoruční.

26.6.2020

Až tě znovu spatřím vzlínat z asfaltové louže jak natahuješ své nekonečné ruce k obloze ucítím další léto a vůni pokosené trávy kterou ostrým břitem skasají až ke kotníkům paže starého člověka.
***

Blues na konec

Století utíká a zůstává jen špína
zežloutlých listů s několika blues
Do noci rozpitých teď zkouším nezhasínat,
když zapíjím svůj další Antabus.

...náct

Taky jsem býval proti všem
tisíckrát spálen oběšen
A přeci dobrý anděl střežil
u mojich bran a u mých dveří

Do proudu dní

Do proudu mých dní
vplouváš bezostyšně
oděná nahotou své krásy
nesměle i hříšně

Kniha - vydání

Ahoj, po dlouhém zvažování a letech psaní jsem
si konečně udělal radost a vydal knihu básní, cca 120 stran.
Pokud byste měl někdo zájem si ji za opravdu malý
penízek koupit, pak mi, prosím, napište do vzkazů.

Vždy, když tě hladím

Vždy, když tě hladím (a ty spíš),
kvetou mi v dlaních prameny tvých vlasů
Jsou jako peřeje a jenom ty víš,
že po nich splouvám objevit tvou krásu

Jestliže zaspím

Jestliže zaspím
probudiš se ve mně
jako malá schizofrenie
docela malé rozdvojení

Ante portas

A co z nás zůstane.
Jen plná schránka na dopisy
v botníku škvára
mrňavý autobus.

Tam míří tahle stará trolej

Zpod zápraží
chladný vzduch
a unavený soused
Dvě tři polínka podepírající

Opus o dvanácti pivech

Seškrtám na nebi
spoustu hvězd
spustím se z kopce
budu snít

Chutnám ti jako wasabi

Táhla jsi mojí figurou
když jsem hrál e-mol
dost starýho songu
Vážně tě neznat

Rozcestníky

minuty plynou
všechno pohromadě
sedím tu Stará almara
se svojí slinou

A C H

Už jsem jiný
svařený
pant k brance
a víno

Jízelní

Vnímáš mě odjinud
z dálky.
Čekám na tvý světlo
ale ty mě nakazíš tebou

Báseň o umírání s nákladem 1ks

Nebe se kaboní
když
ho nad ránem degradují
Přichází o jednu frčku po druhé

Mužem během okamžiku

Jednou k nám přišel
docela cizí navoněný pán
nesl srolovaný létající koberec
Byl jsem šťastný že vidím

Třeba prosincová /nebo i jiná/

Ticho
že byste vystřelili
jednu dvě salvy do vzduchu
vzbudili vodu

Bez dechu

Když natáhnu ruku
nemohu tě chytit
ale mohu tě minout
CH. B.

Pojď se mnou do noci

pojď se mnou do noci
a já ti objednám
v čínském bistru
pojď se mnou do noci

Duší básník

Tohle se může
prostě stát
Že
v nějaký hodně vzdálený zemi

Píšu ti o tom....

Píšu ti o tom
jak jsem si koupil souhvězdí Štíra
jak tam budu v houpacím
křesle s pivem

Jaroměř, 8.2.2010

Tvé
tenké cigárko
jedno oko šneka
tisknu se k tobě

Braši z dvaasedmdesátýho

Waters sedá k hammondkám -
už brzy se to má povíst
Stěny pokoje
barví vycházející

Den po dni, hodinu po hodině

jdou mraky louží
něžně jako sloni
co chvíli přejede auto
mám dojem že se

Jen tak namátkově:

nejkrásnější věcí
na světě je šeď
ulic s těma svejma
hliníkovejma tabulema

Odchod ze scény

V ruce mám odjištěné
granátové jablko
napěchované
krví předem poražených

Láska a hovno

Dnes ráno
pod peřinou
- hladil mě Ježíš
svojí umělou rukou

Zimní romance

Je to snad zimou
že je člověk sám
že hledá v brázdách
svého srdce

Nalezenec

Pocit štěstí tě obejme
jako vlastní matka
- sirotku příští chvíle -
Pach kouře vyplétá tvůj vlňák

Květy a výstřely

Slzy
podpisy
předchozích let
plazí se bezhlesně

Helter Skelter

Přede mnou kouří chlápek nějaký
dobrý retko a karafu má plnou
vína
I já mám víno - jen s tím rozdílem

Od hovna k hovnu

Kolik
váží šance vroucího
raka
a prstu vyvrženého katrem.

Podivnosti

Sedím & čekám
jako nakladený
Kolem mě jezdí auta
se svítícíma očima

Dio cane

Zatímco venku
to bere na sněžení
pokouším se ukrást
Beethovenovi jeho oblíbenou

Pils v 11:25:36 sec

Dole
dole
v přízemí vrčí automatická
pračka / někdo hází

Kurva čas, a čas a kurva

Na sklonku
unaveného dne
kdy nezbývá
mnoho sil ani

Naked Souls

Nosil jsem
kalhotky po ségře
a operoval přímo na
chodníku

"Nesnaž se"

Sedávala zamčená
ve skříni
malá holka
s přesně vypočítaným

Hezkys jim to řek´

Nikdy
jsem si nepěstoval kotlety
a nežil retro stylem
anebo stylem co měl teprve

Son of the bitch

Pozoroval
jsem ji skulinou jádra
Byla rezatá jako liška
a nejspíš jí i byla

Cestou na Želiv

Začal jsem celkem zvesela
tak trochu písňově
asi jako---
Až nás milý exekutor všechny oblepí

Mám ten rituál...

Mám ten rituál
chodit do předsíně
jen tak
a nadávat u toho

Retrosternalis

Praskáme
v rozpáleném šamotu
poledního slunce
jako dvě hodinové ručičky

Jak dál...

Umřel na stránce
padesát pět
padesát sedm
či šedesát

Obrazům

Věřím jim
všem těm obrazům -
že jejich oči si nás prohlížejí
že jejich hlasy duní

...a to jsem chtěl psát blues

Začalo to dobře.
Tak se naposledy
hodíme do gala
mý starý maturitní kvádro

Her Majesty

Už mně zas obchází
s hřebíkem
kolem kastle
- další rýha

Okno směrem k Labi

Balil jsem je na
cigánský géčko
- měl jsem ho fakt vychytaný.
Stánky a tak.

Blues o staré viole

Ve zmrzlých dnech
rolují cesty
spousty kapek
a struny slunka

Připochcaná duha

Ani nevím
zda jsme se milovali
Couráme se bytem
po podlaze

Nákaza dokonalosti

Tenhle klavír nevydá tón
je jako samorost
co vyrůstal pod silnicemi
válel se po garážích

Lahvování samoty

Držíš svým drápem
větev mého nitra
Démone samoty
K čemu slouží

Ještě když se finišovalo na odvrácený straně

Jestli jste ji
poprvý uviděli
ve dvaasedmdesátým
jako na dlani

Místo odkud svítí tma

Na levém nočním stolku
šustí myši o velikosti průměrné
naděje
a jiskry statické

Když řeknu že je krásná...

Když řeknu že je krásná
myslím tím dvě hodiny
ráno
a bílý proužek

Báseň o třech dějstvích

Co takhle zkusit
housle, klavír, řídit Chevy 89;
co takhle přestat chlastat.
A co takhle: Pivo a panááááka,

Obrazy, které se nekradou

Sedím na kraji vody
a kupon na život
pluje korytem
To je ten můj kontrast

Geny po tátovi

Tyhlety geny po tátovi
vláčet se
od ženský k ženský
ve starý stodesítce

Tak trochu málo empatická bajka

Pohodlně vleže
sleduješ blížící se kometu
jež za milion let semele tuhle
stráň - tohle město -

Tady, tam či kdekoli jinde

Jen pohleďte ven -
vidíte na římsách dorůstat
ten sezónní kšeft
pro česače bavlny ze severu.

Komár na slině času

"Táto, táto, dívej
jak mám chlupatý nohy.
A teď, táto, dívej, o kolik jsem povyrost
oproti tý čárce odminula. "

Věnováno D. Thomasovi

Sejmul jsem z balíčku knih
tu nejvznešenější
zatímco její ruce
sahající až k ramenům

Prázdnej biják

Říkají
že těsně před tím
se ti to všechno znovu promítne
vrátí

Prohlásili tě za živého, zatímco...

Prohlásili tě za živého
zatímco skrze tvé útroby
prolézá had
smíchaný z křídy a vody

Jamování s Frantou Gellnerem

Venku je to vpravdě
na posrání:
místo sněhu zeleň
mokrých strání

Ad impossibilia nemo tenetur

Stával jsem nahý na brance
starého domu
v košilce a volal
nesrozumitelná slova

Na názvu příliš nesejde

Prázdný želví krunýř
imigranta
z předměstí Paříže
jenž si svítí

Křeslo pro hosta

Milovali jsme se
v pološeru
a po zdi lezl stín obrovského
osminohého pavouka

Věc, proč se zbláznit

Často po večerech
bloudím v profilech
lidí
v těch jejich fotografiích

Tahle hra

Zatímco Tigger
dává další hole in one
proplouvá utrmácené slunce
vyleštěným nebem

Inaugurace všednosti

někdy se cítím
při pondělku
jak šiška sekaný
hezky v celku -

Déja vu

Zasychaj na tapetě
únorové vzory
Nesu dva kastrůlky
tátovi do práce

Géniové a blázni

Možná mi to nebudete věřit
ale znal jsem chlápka
co vypadal tak trochu jako
Bukowski

Nekrolog Hypokrata

Slunce
je opravdový fastumgel
když oknem
skrze matné žaluzie

Skoro sentimentální vize

čekám na smrt
v desátém patře domu bez konzolí
s lahví skotské
& padesáti tabletami Stilnoxu

Někdy ti volám

Někdy ti volám
přes všechna ta lana
devět čísel
jsi ty

Tohle končící léto

Tohle končící léto
je jako
velké žlutočervené boxérské oko
po devíti kolech

Dobrej rok

Už v šestnácti jsem vozil mrtvoly pod fialový světlo a potom do márnice. Bylo to šest set metrů /možná víc/ a já chodil ve tmě ve tři ráno nebo i v poledne mezi lidmi stále těch stejných tři sta metrů tam a 300 zpátky. Byla to fakt různá sorta - rozsekaný lidi z bouraček, mladý holky co zhebly na pilulky, dědci s vyhaslýma očima a plesnivou kůží, ženský co zvracely krvavý kroupy, hubeňouři / tlusťoši / malí a velký, nemocný i ty zdravý, co o svý nemoci nevěděli; vozil jsem prostě všechny.
Jezdil jsem s takovou plechovou lornou, ze který leckdy vylezla noha nebo ruka, která se musela zlomit, aby to nevypadalo blbě.

Živí jsme už byli

živí jsme už byli
čtyři palce nad duhou
- dva mé a dva cizí -
jazýčky vah

Přeci jsem

jsem satan
možná jehova
jsem břímě
možná pápěří

Gospel vznešenejch polopravd

Není nad to bejt tak trochu blázen
trochu máčo / trochu zešílet
Vzít samopal a přepadnout Polsko
medvídka Pů pasovat na Pedofílka

Někde mezi, někde tam

v helmě z "druhý světový"
/bez otvoru po kulce/
se kroutí malé nymfy
a za domem

Jestli

Jestli
se kdy dožiju velkých teplých bačkor
a ospalých dětí na klíně
budu vzpomínat

Rána, kdy se dochováme

Sázíme
pořád na stejný čísla
ale jak nám
bude tu chvíli po milování

Honey

je to holka vážně k nakousnutí
a on kaktus na hromadě suti
uplácaný z bílé pivní pěny
romantik co týdny neholený

Taky spávám s bílou vlajkou

Ležím na kanapi
a dívám se jak tma okusuje
nasraný slunce
Právě teď se v Číně probouzí asi miliarda

5,5l

Mohl bych vykoupit lékárny
a uprosit všechny červené
kříže
o 5,5l mladší krve

The Beats in Prague

poslouchám Snydera & Ginsberga
lidé tleskají.
/připadá mi to cizí
jako koule na ženský/

Iluze

Iluze je nádherná žena
co vás líbá
uprostřed tanečního sálu
plného shnilých

Café de Vie

vím že
jednou splatím svůj dluh
kdy prostojím celé dny v říjnovém slunku
v zatuhlé asfaltové louži s nadějí

Milosrdné lži

Čtu si v portfoliu
své oranžové dlaně
sleduji čáru života
která se končí až někde

Starosvětská

Mám sto prášků
na bolení hlavy
paličku opia
a taky trochu trávy

Osmnáct třicet

Právě teď
sedím s básníkem
a listuji mu hlavou
Připadám si jako pavián

O mrtvých hvězdách atd.

Zatímco doma umíráš
ve starém roláku přilepeném k tělu
s rukama křehkýma
jako první led

Konstatování

Náš celý život se
nakonec vejde
na jedinou A4
s černýma titulkama

ve stínu buka

píšu brzy ráno
dokud je na věcech panenský prach
ticha a bázlivosti
píšu stejnými prsty

Recenze sebe sama

Možná jsem celý život
mrtvý
jako francouzský klíč
nebo nezahraná píseň

Ganz egál

Někdy si kráčím
sněhem bosý
a lidé křičí v panice
„Volejte prosím

Letní blouznění

Na jejím copu sedí
beruška
s malými tečkami
Usnula před chvílí

Jak prožít osvícenský večer

Onehdá mi takovej starej
pardál, kterej strávil větší
část života v areálu Valdického
kláštera, v záchvěvu posledního

Nebe je plný jizev po letadlech

Spávala s piloty
co lítali na lince
K ní a zase Zpátky
A téměř každý

Ruměnky v tvářích (1987)

Krásně se smějí
žárovky tvých očí
na zelený posteli
/u půlícího kruhu/

číslo šarže 1972

Rozšlápl
botky jako dvacetníky
položené na koleje
A lvi se protáhli.

Slovo o tmě

Co živ jsem se bál tmy
Míval jsem přivřené oči
aby mi nevypadly
a já je v tom černu

"Ráno přijdete nalačno, ano?"

Špičkami bot čmárali
křížky na kanály
když jela sanita a houkala
Prý druhým pro štěstí.

Pořád dokola

"Život je obraz nepochopného
kubisty kde všechny krásné věci
jsou buď krychle nebo
bisexuálky"

Kdybych jen tušil kde leží Zbraslav možná bych se tam vydal

Prohlížím si fotky z majálesu
Kovbojské klobouky
kampeličky ještě před krachem
Vůbec jsem netušil kdo jsem

10.3.2007

Ráno se obléklo
do bílého kimona mlhy
a prokřehlá Gejša
odnášející horkou čokoládu

Tak nějak to bude

Co by ještě dodal
k řečenému.
Slov už bylo dost
tak snad jen adié.

Blues zasmušilé holky

Co zbývá
roztrhané duši holky
odněkud z Otrokovic
v kalhotkách s příliš krátkou

Každou noc

Každou noc tiskneme do peřin
plastiky našich zvadlých těl
/zatímco na zdech visí
prázdno/

Romantické večery

Sedí nad krabicovým vínem
značky "Ze tří třetin pryč"
Táta od dvou dětí
jenž se málem stal spisovatelem

Jen malá zmínka o...

Všechny ty domy
připadaj mi prázdný
a trochu legrační
jako od Hrabala

Some Like It Hot

Myslím tím jako recept
prachsprostý obyčejný recept:
Takže:
Trochu sněhu ze zmrzlých

Dopis do rakve

Dopis do rakve
Byla to opravdická ženská. Katolička každým coulem. Nikdy nechodila do
kostela, modlitby uměla tak do jedné třetiny a neustále opakovala „Jebem ti boha“,
„Svět stojí posraným navrch“, a když řekla třeba „kurva“ tak tím myslela opravdovou

Noc

Ráno mizíš
tiše jako džentlmenka
ve fraku a buřince
/a nám po tobě zůstává

Poezie faktu

Vážně jsem tě nechtěl
- ňák ses přilepila -
teďka spolu šlapem
den co den

Země co vyhrála válku

Na zadním sedadle staré Volhy
jedu přes půl Ruska
Připadám si jako středně
velký teriér: něco mezi velkým

Někdy kolem šestnáctého února

zůstaly jenom bílé
izolanty na mých drátech
tak prázdno je
až běda

Věčnej kolotoč

Ráno vstanu
z nemrznoucí směsi
v hladových mracích
zeje tma

Jak se stát mouchou

Když si
vysvlékám přes hlavu
starý vlňák
přes sto očí vidím

Jak je krásné...

"Ach jak je krásné
toužit do bolesti
pro teplo duše
pro spojení

Nadhled

Sem tam si vyjdu nad město
abych viděl jak je vše pode mnou
smyslně malé
Přijde mi to jako zarostlý obličej

To je osud náš

Vyrůst z vrby
a slyšet šeptat všechna
tajemství
S očima otevřenýma

Sama

Včera žádaná
a dneska prostě sama
zoči - voči
záchodové míse

Na počest leguána

To nás uhrane život
svým pohledem
A jiní už nebudeme - povídám -
Nejsme stavebnice

Dal by som si liter voľačoho iného

Teď bych vám chtěl
napsat:
Vy malí sadisti
co necháváte chladnout za okny

Věnováno mé mamince

Jenom jsem vyplevelil
tři roky po Apollu
Nevím kolikátý
Spaskij právě prohrával

La Mort Du Loup

když se potácím
jakýmkoli městem
podepřen tmou a touhou
které mne zatím postrkují

Trezorovým láskám

Z mnoha krásných
chvilek
jsou dnes tramvajenky
s otisky dat

dnes bez záruky

Motto:
Nalézt zlatou žílu
znamená sebe vytěžit
(. )

Život v nájmu

Jak je to snadný
Vole je.
Čmárá si svoje černý linky
na opálený obočí

Sněží mezi nákupní vozíky

Bolí mě hlava
Mám ji plnou
a vypluhovat nejde.
Stojím před márketem

16 - 19

Pili jsme červený s Colou slámkami
jako bychom odsávali
ty věčně krvácející rány
Taky jsme hodně zvraceli

Když Nobelovku tak pro Nobela

Do prsou jedné
velmi staré skály
(těžko říct přesně
na čí přání)

V efektu setrvačníku

Beru za kliky uzamčených kanclů
kde každý s každým
na rozkládacích
fabrických křeslech

Nekrolog lásky

Není se třeba
ptáti do umdlení:
Co je ti lásko.
Nic ti není.

African Herbsman

Poslouchám srdce
tlukoucí z membrán
stařičkého sterea:
I am rebel

Jak jsem přežil mládí

O dvě piva víc
udělaj ze švýcarský vlajky
vlajku Červenýho kříže
před kterým pak stojíte boucháte

Na štyry písmena

V rozvalinách hlavy
(ráno po banketu)
slyším v sobě mluvit
Šejkspíry

Šanson opuštěných

V kuchyni svítím
snad proti duchům
měsícem kterého
je sotva půl

Když psaní bolí

Neděle, 23:05
Sám
Tvůj parfém odplul digestoří
na dně šálků je sedlina

Až vrátíme kliky

Pod stromy padlí
vendetou zimy
žádný nepohřbí je
žádný nesebere.

Kouzlo jinakosti

Jsme přímky
jež se nespojí
dva patníky
dvou autostrád

Trochu se známe

Ve světě žaluzií
stažených jako sukně
přes kolena
mlčíme esperantem

Když procitnete

Poselstvím děravé oblohy
jsou kapky
jež tančí ve tváři
klidné řeky

Až dohraje můj xylofon

Až dohraje můj xylofon
ze žeber která zatím znějí
až někdo špitne to je ON
jenž přišel metr za nadějí

Životní etapa II.

Večer co večer
chodily s černými natupírovanými
pudlíky
zatímco oni plavali

Truly, madly, deeply

Jsi
jaro začínající Mou vlastí
záchranné lano nad propastí
venkovní dveře v každé

Z dob prvobytně pospolných

Čítával jsem malOOstranské povídky
pouze nad žlábky lecjaké čtyřky
z takové blízkosti
až to bralo dech

Zemřít krásný

Mají rysy
jež chutnaly by jako opravdické
ristretto s De Sicou
ráno za rozbřesku

Než nás spasou

Zadržíme dech na více než pár chvil
avšak hvězdy budou stejně
na spadnutí jako
předtím

20 minut po Ikarovi

Seděli jsme na vozovce
svých hemisfér s kompasem
jehož střelka se chvěla
nedočkavostí blížícího se

Motýl na špičce nože

Teplý je vítr bez pilota
a moje nenávist patří vážce
jež přistává doposud na vodě
Kde leží prokřehlá hora

Téměř jako let čmeláka

Sedím s veteší
kterou jsem směnil za svůj klid
a podléhám iluzi
že se tě stále dotýkám

Jak se stát dramatikem

Úplně nejtěžší
je stát se spisovatelem-dramatikem
DNEŠNÍ DOBY
No jeho pózu všichni čekaj

Žlutý kříž

Ráno
mi spadla za stěrač
protestní nóta toho stromu
jenž se na důkaz strachu

Stane se.....

Stane se
že znovu uvidím
rozlehlost jejího kontinentu
v zrcadlovce staré Minolty

A human being

Jsme
celuly navlečené
na náhrdelník pyšného páva
jenž jediným pohybem

Pasparta ticha

Vložil
jsem ticho za paspartu
která teď visí v pokoji
kde spřáteleně sedím

Jsem grandiózním švábem

Často ve snech
utíkám do ústavu pro choromyslné
Většinou se tam chodí nedobrovolně
avšak já tam utíkám

Hovno Sapiens

Nikdy jsem neměl pocit
že stojím na vrcholu potravního
řetězce
neboť mě

Někdy v minulém století

Jak rád by
se ho znovu zeptal na to překrásné stmívání
kdy přicestoval z Kolchidy
a rozžehl svíčky v dětských očích

O 180 stupňů

Když jsem byl snad až
příliš malý
myslel jsem na křížaly
z krásných jablek

...že jsem tu byl

Galéra času pluje peřinami
maličkým pádlem krájí
dny
Všechno mi splývá

Štamgasti neformálních rán

Nebeský hokynář
ve žluté zástěře vytahuje rolety oken
Na vrásčitém nábytku leží Dějiny
antiky

V Prdelově

Sedíš proti mně jak opiový král
kterýmu v očích
dvě makový panenky
tančí čardáš

Březen 2004

Motto:
Narodit se s dolíčky ve tváři
ještě neznamená
obdržet předpis na štěstí

Jedna z mnoha definicí podzimu

Kdosi se zeptal jak zní definice:
CO JE PODZIM.
(k r u c i n á l)
Podzim je svíčka

Dvě věže

Ležel se zavřenými víčky
Skrze pootevřené okno slyšel
že dole na ulici je nějaký chlápek
a cosi hlasitě vyřvává

DEUS EX MACHINA

Starej pumpař se potřicátý
zvedl ze židle a šel sebrat
odhozený víčko od oleje
Vůbec si nemyslel že je život

Zvolání nebohého

V rudém zraku odlesk od skalice
kaluž moře
zbytek nebe
snad.

Blues o 106

Na tisíc vloček rozdrolil jsem svět
a teď ti taji
na pahorcích dlaní
Ve stromech vlasů

Šestka z mravu

Vždy když se
necítím být starý:
ťukávám na pesary
nahých dam

Blues na konec zimy

Až bude zima v deliriu
a z koutků úst jí poteče
bublavá slina starých
sněhů.

Zima nad jazzem

Smutně sedí
stromy podél řeky
v kolečkových křeslech
Šumí jazz

Zima v Těrnopoli

Chlad v objektivu
zdrátovaných bolavých duší
které pojídaj potravu malou
slámkou

Odpusť

Chci tě mít někde v pozadí
jako Background
který nikdo nesmaže
Chci tě tam mít

Každá báseň

Každá báseň
suplent originálu
kýč v přímém přenosu
apendix v těle voskové figury

Křik

Jsem černoch
Negr
Negro
Black man

Neodeslaný korespondenční lístek

Kurvadrát (tak bys asi začal Ty).
Ale mně je líto kurev, protože to jsou vesměs
poctivý holky s dírami v peněženkách svejch
nenažranejch pasáků.

O rok jsem přežil Krista

Nabílil jsem všechny baráky
kolem
abych se ztrácel v šedi
Vydláždil chodníky

Sebepoznání

Mám koudel na prdeli
a to jsem
vážně
celý

Napadne sníh

Napadne sníh
a smázne všechny viny
Zůstane papír čistý
jediný.

Banket kapek dešťových

Je banket kapek dešťových
židle spí na hraně stolu
Podzim už shrábl žetony
a rozlil zbylým z láhve

Ten svět

Ten svět
se třemi nohami u židlí
ten svět v němž každý alespoň jednou
přísahal na smrt svých dětí

Znovu a znovu

Postavíme se znovu do manéže
ale kousek nás bude vždycky přečuhovat
Postavíme si Pamír svýho života na zelený louce
a budeme basovat na rozklížený tepny

Někdy k podzimu

Ještě si trochu zaševelí
(listy jak křehké vlasy
jsou)
poslední sloku

V pokoji č. 205

Nebudu zpopelněn
Budu zkapalněn.
Chci stát na vinětě
s rukama navěky u sebe

JE

v našem srdci spousta citu
bolesti Lásek z ekrazitu
jež rozerve jej na kaši
Potom to červené co buší

Jho na mé šíji

V posledním dnu života mouchy
kdy hladoví nápadníci přelézají
ještě hladovější ploty
se začíná sezóna sněhuláka

Už ráno před čtvrtou

Správná báseň ví, kdy má skončit
CH. Bukowski
Prolog:
Toto není ta správná báseň

Na Černého Petra

Na domy sedl splín
Podzim
A z jeřabin
je víno které větrá.

Stojí za dveřmi

Stojí za dveřmi
Čeká na sebemenší zaskřípání sandálů
ale chodby jsou prázdné
vypuštěné tepny

Snídaně s x-rayem

Říjnové slunce
které při podzimu
tančí a zpívá jako provazochodec
jemuž nevadí že je vdovcem

Zákon Faradayovy klece

Časy jsou fajn když prší do polívky
skrz děravou střechu v kantýně
Časy jsou fajn když získáš tělo dívky
byť už trošku zpité po víně

TO na konec

Než odešla do kuchyně pro nůž
aby odřízla poslední zbytek
salámu visícího na skobičce
ve špajzu řekla:

Četl jsem ruského klasika

Četl jsem si nějakého ruského klasika
Obyčejně to nedělám ale chtěl jsem si
vzpomenout co je to KLASIK
Jenže – nevím proč – jsem při čtení

Právě probuzený

Motto:
"Hlasitý a přec tichý bývá výstřel ve snu
a nebezpečný jako lev
předoucí před vaší rohožkou"

Ještě...

Ještě mi voní staré pavlače
a temné chodby dole u průjezdů
Ještě mi bývá trochu do pláče
když vidím padat další mrtvou

Jednou

Jednou mě zastřelíte
v zrcadlech co lemují vaši chodbu
kterou chodíváte sem a tam
Potichu

Perspektiva č. 2

Je to jenom naše
jenom naše bytí -
Spousta krásnejch
ženskejch

Pan Váhavý

Kam jen má nakročeno ten chlápek ze značky
Pan Váhavý
Chodec s krokem do neznáma
J. Á

Na Mostě legií

Na Mostě legií
koleje zrezlé a rozpité
Hradčany v dáli si pečlivě
skládají černý satén na klín

DEN (A piece of my life)

VSTÁVÁM
V obličeji mám vzkaz od jakuzy
(tyhle samurajský meče jsou stejně ostrý
jako jejich hoši)

S prázdnotou na hromádce

Jsem hypnotizér noční ulice
do které nikdo nechodí
Teď už ne.
Ale já si přeju

6:34:00

Opět tesají monogram rána
do černé noci
a z jisker které odletují
hoří pokosené stvoly

V pravém dolním rohu

Máš v sobě malou kavárničku
kam chodím na kávu
kde můžu popel klepat na zem
a odcházet bez placení.

Balkón story

Chtěl bych jako starý dobrý Manet
malovat pole hořčičná
západy sluncí i miliony planet
v černotě vesmírného dna

Proměna

Máš jizvu přes půl těla
co táhne se jak velká čínská
zeď
Vzali ti srdce

Rozzlobený muž

Srkal jsem svoje druhý pivo
a říkal si že svět je v prdeli
protože ten nahoře je prašivej terorista
střílí vostrejma a řve při tom

Právě včera...

Právě včera jsem se díval do očí tak
hlubokých až jsem myslel
že budu zachráněn
Kolem nich se vinuly záchranné kruhy

Blues pro ležatou osmičku

Včerejšek odešel mi
A já dostal chuť na cukrovou vatu
která nedávno spadala z topolů
(ach řekni mi kolikrát lze letět

Než se rozloučíme

Až začne zima obcovat s ďáblem
a její divoké kočky
se proškrábou mrazivými drápy
skrze všechna okna

U lahve Bikavéru

Zatímco
vykolejuje další přeplněný vlak
vezoucí vagony odkvetlých pampelišek
daleko na jihozápad

Kendy byl renesanční člověk

Povídám "Kendy, spusť to. "
"Vole každej
něco píše ale když přijdeš do magacínu
s knížkama

Mé srdce odjelo na Berlín

*****
Mé srdce odjelo na Berlín
Chytilo prvního ospalého šoféra
který jel v půl třetí ráno

Dávno jak bahno dna

Až
se ti v burčáku
utopí další rezatý mravenec
budu už dávno někde spát

Až se z 6:59 stane 7:00...

Zkuste si být
pár roků bastardem
křížencem co čeká u bufetu až se z 6:59
stane 7:00

Národ sobě(?)

Možná že sám velký Chamurapi
napsal v etiketu (místo zákoníku):
"SOBĚ CHLAPI"
Aby ale chutě byly vyvážený

Pro nemoc zavřeno

Jednou ti udělám prohlídku
svého srdce
Já Kastelán
jenž nezná letopočty

Přistoupili

Je fajn jet emeritním vlakem pryč
srkat přechlazený pivo a sledovat rozpitý
nápisy:
Hudba.

Má Marie Antoaneta před okny

Už pomalu zraje do pálenek
ta trnka stará střapatá.
Však bude-li jen něco
málo sklenek

Malá noční elegie

Včera zazněly od Bertramky
tóny starého Mozarta
Na gotickém límci
pocítil chlad a osvícený

Na cestě pryč

Pohledem na řeku
nemocnou Nahou
která se pod tratí líně plazí
Loučí se v tramvaji

Nekonečno

Kam jen se táhne nekonečno
Prý je tak dlouhé jako niť
táhnoucí se od zubu
až k dveřím.

Neznámí aktéři

Hraji si se slovy
a vítr ve vlasech
téměř nic nepoví
jen lehce zvedá se

Romance pro onyxovou růži

Včera byl vesmír někde v nás
hluboký a černý jako onyxová růže
jež vykvétá z půlnočního
kafe

Rozjímání s Dürrenmattem

Ještě je ve mně trocha svědomí
s popelem Dürrenmatta
Každé slovo které napíši má
příchuť jeho popela jenž se mísí

Jednou...

Jednou jsem tě kousl do rtů
jak slunko do pokožky
promrzlé z dlouhé zimy
A vinice tvých vlasů pečlivě vsazené

Nehodící se škrtněte

To bylo vrzání veřejí
a skřípání písků pod botami
nežli vstoupil.
Zrovna jsem si namáčel

Stín

Mám pro něj slabost
Chodím s ním za ruku horkými ulicemi
i plivu na něj
Jen zlostně zasyčí.

Něco uvidíš

Jednou se proměníš ve slimáka
nebo ve stonožku dravou
A když pak ztichne
zástup řídnoucího klaka

Monolog básníka obráceného tváří ke mně

Onehdy
povídal
John Posseidon:
– Hele, chlapče, s tím, co děláš,

Ab ovo

Počáteční štace:
byla OVULACE.
Po ní další v řadě
když se rozdováděl

Úplně k....

Nač sebe rozmazávat (lze to
vzít i zkrátka):
V noci, uprostřed malého sídlišťátka,
venčila jedna stará ženská

Mívám sny

Mívám sny ve kterých putuji přes
Hindakush
Vídám vrcholky hor
které ční v šedých mracích jako stovky vonných

Jako bych svůj život už někdy žil

Jako bych svůj život už někdy žil
v předmluvách všeho podstatného
Jednou jsem byl snad hvězdičkou slova
neznámého jenž kdosi objasňoval

Báseň o miráklu

Má oči na své bílé žerdi
a cítí jak voní ticho
i strach.
Na stovkách teček v podhůří Alp

Pastevecká

Dřív
nemohla dopnout podprsenku
a byla hned jedna nebo druhá venku
Kdo za to nesl tenkrát vinu.

V pohoří mých jater

Nožem Ach nožem kapesním
vydloubnu játra Prométhea
ze skály kde se skrývá něha
Proč dávat ruce do okovů.

Poslední partie

Nebe je stůl plný
kulečníkových šťouchů
a mistrů v černých lakovaných
botách s bleděmodrou křídou

Posraným navrch

Chodila do parku Retiré venčit tasmánskýho
psa
Toho posledního co byl při tom
když se vázaly mrňavý uzly na

The next one...

Utopím měsíc
v korytě mělkých úst
a půjdu na E-mej
spást krásu hor

Slunce dnes vyšlo nad Japonskem

Slunce dnes vyšlo nad Japonskem
jako malý samuraj
Otevřelo oči
vytasilo ostrý meč

Cosi...

Je v našich dětech Cosi maličkého
Ty ručky boubelaté Bochníčky
pro bohaté
Je v našich dětech

Blues o maličkostech

MOTTO:
"Tak jí odpusť
že se zamilovala do života
že má dvě ruce v těle Dvě nohy

The true Story of Mirror

Dobyli Řím
a já tam jenom stál a do horkých dlaní chytal
slzy tekoucí z jeho zarostlé tváře.
Myslel jsem na naše město

Cesta vlakem

Dnes ráno
si za ujíždějícími okny oblékala
khaki uniformu
Na výložkách

Noc dlouhých nožů

Kdo by jen řekl že se lze probudit
po noci dlouhých nožů
kdy v sadech odkvétaj šeříky
a venkovánci s plnými kufry

Relativní teorie psaní

Až na papír vypadnou z pera
slova jenž přemlety budou milionem hlav
potom můžeme vyčkávat pana Pullitzera
v lenošce – lhostejně bez obav.

Mihotání

Plamínky
jako malí poustevníčci žijí
svým vlastním životem
Odrážej se v nich plné tabatěrky

O marnostech našeho počínání

Má trochu širší boky než by se slušelo
ale kdekdo ji prý
půlí.
Avšak kdo ji doopravdy zná Ví

Modlitba za noční štace

Můj malý Bože
nočních štací
jen ty víš jak zlé je mít vztek
a choulit se s ním v emigraci

Jsem slovanský pohan

Jsem slovanský pohan
s lógrem místo mozku jenž přichází
každé jaro líbat pod rozkvetlým stromem vše
kdysi živé

Pavilon Cé

Miluje sešlapaná rána
kdy sinalé mraky putují nebem
na fakultativní zájezdy zatímco on stále dospává
při zvuku kapajících hadiček

Žabakor

Někdy sedávám s hlavou
v dlaních na Vyhlídce a říkám si:
Dnes skalpovali
glóbus a jeho kůži natáhli zrovinka

Vývoj jedince od Ypsilon po Zet

Svět se nám scvrkává do krabiček
po olejovkách Poloprázdných lednic
a roztřepených zubních
kartáčků

Blues pro silová pole

Voněly svobodou středečních flámů
strahovské koleje někdy koncem května.
Kopřivy z šampónů
v kalíškách sto gramů

Noc poustevníků

Noc trpí anorexií
přežírá se a pak zvrací vše co
předtím stláskala
Je vyhublá až na kost a pověšená

...výňatek ze zápisníku mého pradědy

K čemu jsou řeči
za tepla městnané do kadlubů
šedivých hlav a
vykotlaných zubů

Ze všech polopravd ta nepravděpodobnější

Někdo řek by: TA JE.
(zralá pro Masaje)
Však já na mou věru
taky ji dost žeru.

Viděno mezi ploty

Jednou se probudila do ranního deště a řekla si
že už svůj sedmý kočičí život k ničemu
nepotřebuje
To malinkaté voodoo které kdysi

Blues pro květnovou noc

Měla vysoké podpatky a na svých
trombotických nohách
se vlnila ulicí Byla cítit myšinou
laciným vínem Odporností.

V kouscích makadamu

Jsme někde ukrytí V kouscích makadamu
který se rozsypal na naší dlouhé štaci
V portmonkách nosíme algoritmy
flámů

Moje Jedna plus Nic

Píšeš mi prstem na košili jako
hladový anděl
co přespává v suterénech
V rukou zápalky hledáme

Viděl jsem plavat labutě...

Viděl jsem plavat labutě
na oběžné dráze
Teprve pár dnů staré a šedé byly jako
popelářské legitimace

Placebo

Páteční
měsíc rozřízl tmu jak
kotouč cirkulárky
Malé uličnictví na

Jediná a 100% zaručená pravda na světě

Nejhlubší vrásku našeho života
nosíme zezadu ukrytou v kalhotách
Vždycky když sedíme poránu na míse
potom ty na čele dost rychle

Báseň na veliké téma

Zase táhneme další den na
provázku jako kačera
Jako malého bubeníčka který bubnuje
do kroku našich tamilských tygrů

Bez potlesku

Den jako nylonky na staré dámě
ze kterých zašumí šanson těžkých štací
Ježíšek usne sladce na své slámě
a mraky splynou v dlouhé kopulaci

Touha

Když vstoupíte do ozvěny
ukryté na pavlači kde všechny stěny
máte na dosah
a vidíte padat kapky

Muší pátá

Slunko spí mezi pomeranči
Znáte tu jarní odrůdu.
Když muší nohy začnou tančit
po skle svou skladbu osudu

Cartoon Networks k politice...

Pod hrozbou smíru
zůstávají slova v topinkovačích
Opékána na tělíčkách z obou stran
smrdí připálením

Utíkat mezi prsty...

Do knihy hledí mi měsíc přes ramena
a hledá řádek na který si sedne.
Na stole kalendář střídá jména
já hledám jediné které nevybledne

Mé drobné nespavosti

Však mám znamení tam kde mě kdysi oddělili
Stále ještě toužím po něčem i když dávno vím
že všechny cesty vedou do společné
šatny

EIPTAF PRO AFRIKU

Zde leží nádherné impaly z náhorních plošinKrásnější než-li svítání pod KilimandžáremS hedvábnými těly a hlubokýma očimaJeště než byly uloveny ještě než jim vytrysklaposlední krev z očí zašeptalyněkolik krásných slov. Když potom zemřely měly smířlivý výraz(A žádný poslední stenjak bývá jinde zvykem)Zde leží všechny poskládanéV díře vydrápnuté rukou s železnýmramenem Jen pro těch několik chvilekJen pro svůj osud.
H. I.

Těm u zábradlí...

Ti dva u zábradlíOpřeni o rty Zalknuti tmouDali svá slova do frcua za pakatel jenž dostali odjelina "LAST MOMENT SAMOA"Ze dvou stínu jeden A vojákkterý se potácel kolem dloubldeštníkem co vypadal jakosamopalPaní s dozimetrem a olověnouvestou Měří izotopyšancí(sobě i všem ostatním. )V kabelce má nejnovějšívýtisk Hemingwayea stále platnou letenkunočního spojedo Idaha. Neznali sevšak přesto je cosi pojilo:Slova k těm u zábradlí.

Špalíry slečen nikdy nebývaly...

Špalíry slečenty nikdy nebývalyTak jsem byl vděčenza každý prezent malýCtnostný jak lámakousíček pod vrcholemBýval jsem sám a. svět ten si teklkolemStával jsem dlouhopřed dívčí ubytovnouhnaný svou touhou(to říkám rovnou)V oknech však mřížea velký příkop vodníTak se svým křížemšlapal jsem po mnohodníJednou byl slejvákbylo to takhle k ránuKdyž otevřel bejvákchlápek až VatikánuNež veplul tišedo mého sněnínechal se slyšetže všechno změníDnes spolu žijemdvojička na hromádceNejvyšší ví jenže nám to klape hladceTak krásně v míruv tom pokoření. Přijal jsem víru:Ženských už pro měnení. Musím však řícizároveň jedním dechemPlnit se pícímoh´ jsem se neúrekemJak nemám masopak je mi všechno putnaAť jiní se pasoukdyž mně se zvedákutna.

Nišemu nerozumět

Poplivat ach poplivat
tu malou černou holku
Plivnout na ni a cídit ji jako
zašlý niklák Ne pro štěstí

Kristova léta pod psa

Každý v sobě občas nosíme nějakého toho Jidáše. I u mě si sem tam nějaký pohověl. Prodávali se totiž u nás na rohu v takové malé zapadlé pekárně. Vždycky vpodvečer parných dnů to v jejím okolí náramně vonělo.

Variace na Josefa Kainara

Svět je plný nivelačních značekNamísto veršů je na nich napsáno jen"Kam až. ""Jak moc. ""Kolik ještě. "Svět je plný nivelačních značek(a na Tobě patnáctencyklopedií)--Kdysi tam bydlel s jednou z nichv baráku kde se netopilo Kdošel kolem zastavil a četl:"Kam až.

Déšť...

Mám v sobě smutků na kilaNERAČTE NA MNE SAHAT. Včera mě málem spasiladívka jež byla naháTak nahotinká pod mrakemz kterého zapršelokdy kapkami jak zázrakemjsem pokryl její tělo. Jenomže potom vylez on(byl tam prý stále s námi)ten žlutolící seladonměl přednost před kapkamiProto mě rychle setřelajak puding ze svých retůTeď místo dívkám na tělaskládám holt parapetůmMám v sobě smutků víc než dostNO JEN SI RAČTE VZÍTI. Včerejšek skončil MinulostJen slzu uroniti.

Tradiční

Jsme tolik tradičníjako krev neviňátek slavnostněrozmazaná na kamenných oltáříchporodních sálůTolik malincí cokoli udělat Drobnýmiprstíky svíráme panenky kterýmjednou utrhneme jejich copatéhlavičkyJsme tolik tradičníjako kapři umírající na válechv rukách řezníkovýchDen co den pářeme svá bříškaaby jiní viděli naši duši Zkrvavenýmiprsty prohledáváme útroby a vyndávámei ty poslední zbytky které v násdoposud zbylyJsme tolik tradičníjako oběšené maturitní oblekyna dřevěných ramínkáchVečer co večer rozepínámeknoflíky větších a větších blůzek a košila tím si připomínáme vlastnínedokonalost Hodinu od hodinyzpomalujeme nepokoj na protějšíchhodináchJsme tolik tradičníjako listopadové bludičky na kamennýchstráních Nesvítíme jenom poblikávámePři sebemenším poryvu větru zhášímeNe hned Postupně Pomalu Ale přeci(vždyť jsme tolik tolik tradiční. ).

Dopis z Ketchumu

Jednou mi přišel dopis odněkud z Ketchumu. Na obálce bylo napsáno "od Přítele". Psaní na zežloutlém papíře bylo kostrbaté, sotva čitelné, avšak při troše dobré vůle se přečíst dalo. Byl to příběh.

Na vlastní náklady

Otevřené neodpité láhve
Těkající dny vbalónu z bublinek
Větrám
Větráš

Když tají smutky

V korytě melta a břehy samá špínavoda svým křikem všechno přehlušíZ rádia praská zpráva z Klementina:"Mraky nám kotví pevně na duši"Na kopcích taje. V kůži prašivéhooděné louky - Jaro na dostřel. Rádio dokola mele podle svého(Nemám tu sílu abych se s ním přel)Proto tam sedím celý promáčenývysouším slzy z konců jejích řas. Střecha ta vetchá je A oči smutné ženyplní jak řeka rychle moji hráz.

Sebemasochismus

Ano je to jistéjsou dny neholenísebemasochistéZvoní u tvých dveříBoží smilováníSplní všechna přání(to jim musíš věřit. )A pak mlčky mizís párou v digestořivalící se z plotnyKachna pro nicotný. Vlastní není cizí. Ano buď si jistáanděl dávno chodív botách antikrista(a šatník má plnýlodiček a vlny)Pak beránci nazízvoní u tvých vrátekprosí o kabátekpo zemi se plazí(nic je neurazí.

Žena za sklem

Žije za tlustým sklemKrásná neholená dáma. Kouří vodní dýmku a obstojně zadrháváRozumíme siMá pro mě vždycky čas tak na dvě na tři pivka(a slova pochopení)Stačí ji pomačkat na těch správných místecha zůstane se mnou Nažhavená Vzdychne áááchUmím to s ní. Je docela drsná (i poetická) a říká mi cizímjazykem: "Takových jako ty je jen málo skladem"(Tedy myslím že mi to tak říká Věřím v to. )Mnoho nemluví A když pak příjemným hlasemA taky nestojí pořád v koupelně (I kdyžza tím sklem trčí snad věky)Chodívám k ní častěji než k hrobu svéhonejposledněji pochovaného plyšáka (a to jevážně často)Někdy si ale myslím že je až příliš vyzývaváTaková malá exhibicionistka Mrcha Bestie.

Blues pro vyhnance

Noc byla černá jako ruka konžskéženy, s růžovějícím rozbřeskem jejídrobné dlaně. Vlaky v dálce před námi byly jakočinžovní domy položené naležato; deset, dvacet,třicet pater. V každém svítícím okénku byla hlava:černý terčík vprostřed žloutku. Jmenovala ses Eva.

Lipkám...

Řezbářské dláto nešlo spáta celou noc se chtělos lipkou tak krásnou milovata přitom řezat její mladétělo
Jsem jako dláto všech těch dlátkteré ty lipky musí mít:ponejprv chci je milovata pak je ranit
Ublížit.

Slova v interpunkci

Schovávám pro tebe (strašně dlouho) slůvka v interpunkciJen pro tebe Nevím už co s nimi a proto z nich po večerech slepuji večerníčkovské
čepice a chodím se toulat Čas od času mě potkáváš v ulicíchVždy se zastavíš a říkáš:„Vás já odněkud ZNÁM, můj milý, Vás já odněkudZN Á M"Pak jdeš domů Sedneš do svého oblíbeného ušáku azapálíš si DžíPíeSku se zlatým prstýnkemVyfoukneš kouř modrý jako kovová špona Jsi sama Ty Brambůrky A televize. A přitom všechna ta slova byla a jsou jen tvá Všechna Do puntíku (jako by to nebylo
j e d n o) Pak jdeš spát na naší starou bazarovou postel s velikou dřevěnou pelestí
Bývala celá popsaná slůvky v interpunkcích CeličkáJedno vyryté několikaverší si dodnes pamatujiJmenovalo se:Vidím tě svítat (autor neznámý)Vidím tě svítat A já doručenýpoštmistr znavený dlouhou štrekouVidím tě svítat Čas je bez vší cenykdyž dny se bez tebe vlekouVidím tě svítat Rukou do pelestivrývámže nebudem nikdy samiVidím tě svítat My dva máme štěstía proto píšeme epigramyDalší si nepamatuji. Někdo bláhový. Optimista.

Stéblo v kolejišti...

Jsem jako stéblo v kolejištispálené dechem lokálekod jejichž koles jiskry prýštíJsem jako stéblo v kolejištizčernalý malý oharek. Mé kořeny jsou zapuštěnédo země plné kameníA kolem spousta vlaků ženeMé kořeny jsou zapuštěnétak mělce -k mému trápeníJsem jako stéblo v kolejištis velikou jizvou na stonkuTak v olejovém tratolištivěřím že má stanice příštíbude u tebev záhonku.

Ve tmě A sám

Sklidily světlo do chmelových žokůradniční hodiny na zápěstí městZe tmy sem dolehlo pár šouravýchkrokůNOC si mi sedla na pelestTak jako stařenka choulí se do sesličkyseděla znavená do rozedněníKousek jí chybělo to když světlosvíčkyzapíchlo oči do mého čteníByla tak vrásčitá A přesto mladáKlisnička ze stáje nezkrotných koní. Že prý mne miluje že má mne tuzerádaAbych už zhasl – jen a jen pro ni. A tak jsme zhasili plamínek malýradniční hodiny zvonily námPostel ta vychladá rychle jako svalyKdyž člověk zhasnutý Ve tmě (A sám).

...pro starou paní

Na trámu ticha visel časstrnuly ve tmě ručky jeho. Tenkrát to ráno kdy nevstalashladila ruka zemřeléhoSchoulená v sobě napospass cedulkou malou kolem dlaněNa trámu ticha visel časA ty s ním - odevzdaněNěkdy se dívám na provazjenž visí smyčkou dolůSkrz oko plyne všechen čas.
. Kdy budeme zas spolu.

Byly jak zívnutí.....

Byly jak zívnutí co trvá jen pár chviljak letmé   Sbohem za pokladnou s časemNikdy už nesroste to co jsem nalomilNikdy už nesplním to co sliboval jsemOdpusťte kapličky že už nemodlím seRána jsou chladná    Okna zavírámŠtěstíčka sedala na okenní římsednes je tam po nich jen odřený rám. Byly jak zívnutí co trvá jen pár chvilKostičky ledu na plátu kamen A já byl přeprška jež všechno mění v jíla tolik slaně jsem jim stékal                                           z ramen.

Blues o zlomeném klíči

Odmykám řeku klíčem jarajež v průhledné tunice leží tu prostá. Zamrzlá na kost    Nevítá hostajen tiše šeptá mu blues                           od Kainara:- My chvíli usnuly      A ledový proudoblázky malé ve velikých dlaníchv peřinkách bílých   Čekajíce tánítak snadno mohlTak snadno mohlobejmoutTakhle tu za sklem jako ve výlozeV hlenu krve    A polykáme sníh. Loudavé jaro odbývá nás stroze -Klíč se mi zlomil                        ve dveřích.

Zadumanému kraji

Slétají vločkyjež vyrazily v lednuna toulky po mém zadumaném krajiStále se sypejaro v nedohlednua pluhy cestytak tak vymetajíChodím (když musím)jako na provazerukama vířím jako akrobatDěti se kloužouna své ledodrázeJe zvláštní březenkterý nosí chladJednou snad přecipřijde oteplenípak z bledých líček zameteme splínAž květen s kytkoujako věčný ženichnabídne ráměprvní z                 kopretin.

Blues hvízdající drezíny

Padají vločky z těžkých mrakůa lupy pána z vlaku čtvrtétřídyZa hvízdající drezínouletí blues někam za zimouJak nudle z nosu u prvňákůtáhne se železničnídrátTenhle vlak naděje a bídymůžeme stokrát proklínatvšak nepřestanem nepřestanem nasedat.

Blues pro tmu

Odchází. (s ránem se těžko snese)Naproti vyjasňují oblohu vytažením roletZvedá se vítr a smutekpřivine seSlíbím jí (potichu)Dnes nebudem se bolet. Má fernetové slzynevyspalých holeka oči štěňat zabalených v šáleSlíbím jí (potichu)dnes nebudem se boletOdchází (šeptá mi)
My bolaví jsmestále.

Blues na čtyři doby

Zahraj mi Blues tak dlouhý jako zimaa hořký jako protržený vředZahraj mi Blues už mech mám za ušimazahraji mi Jednou NaposledZahraj mi Blues tak čerstvý jako jaroa voňavý jak narozený květ. Zahraj mi Blues už brzy rukou staroubudu tě hladitNaposledZahraj mi Blues tak nahý jak létoa stydlivý jak děvenkovský svět. Zahraj mi Blues než za mojí větouudělám tečku NaposledZahraj mi Blues tak smutný jako podzimBlues pro ten rok co stihl nedospětZahraj mi Blues na čtyři roční dobyzahraj mi Prosím N a p o s l e d. .

MADE IN GERMANY

Před týdnem mi napíchli páteř. Ležel jsem jako lazar na skládací posteli bez nebes.
Kolem voněl ajatin, sestry se na mě chodily dívat a mělysnad až moc krátké sukně,
ze kterých jim čouhaly silně neoholené nohy. Udělalo se mi mdlo.

Jen jednou mi zahrajte Blues

Tu truhličku tam tenkrát udělali pro mě. Přijel žoviální pán s metrem, vše poměřil a odjel. Za týden nato jsme jeli my k němu. Byl vyfešákovaný, oholený, i když dost rezervovaný.

V obyčejnosti

Noc pomalu plešatěla a vstoupit do nového rána bylapouhá formálnost.
Město dole pod námi se budilo a šumělo jako rozpustná tableta příležitostného
opilce.
Před chvílí jsem jí už poněkolikáté zopakoval, že chci začít „dělat“ do umění. Chci sbírat

Vodrhovací blues

Zejtra mě zašijous kočkou vodnaprotipacholci do pytle- verdict leceus -Zejtra mě zašijoutak buď u mě chotia pak mi u hrobuspusť muddy waterbluesVím moje draháže má kůže ronístejně pot průhlednejjak ta soudcovaJenomže máme pech(jdou po mně i po ní)dej drahá jenom dej
koně okovatZejtra mě zašijous kočkou vodnaprotihříšníkům odbilouž pět minut z poledneZejtra mě zašijoutak mě nesuď chotivona dost pěkná jeta holka vodvedle.

Pr(úd)érním vstup zakázán

Pojď ke mně, lásko, nebuď vzpurná,
už se mi zvedá Anapurna
Pospěš si, milá má, ať je hej…
Jen do ní skoby nesekej.

Věnováno staré dobré poésii

Údolí striínosíš na zadečku,křehkápoeziňkoVšak my, pacholíčci,stále pijem,tvoje chutnévínko. Letí to, letí,všichni dobřevímeHrozny zlátnou. Jen ty strie,ukryté v tvé pleti,sotva vyžehlímebásním a r n o t r a t n o u

Nejsme (...i jsme)

Nejsme dobří Nejsme ani zlí
máme dva kroužky Na botníku
klíče…
A nejsme uvnitř Ani vyhřezlí

Den tahá slunce za uši

Den tahá slunce za ušitomu však nedobře se vstáváMráz popálil ho na dušije nastydlé a pokašláváI městu v mlze schovanémv tom ránu namrzají líčkaMráz dělá co si zamanea kreslí na okenní sklíčkaA nebe jako z křišťálunehyzdí ani malinkatý mráček. Tam posíláš mi pozdravyz výfuků od stíhačekPak zase hezký potichusi vlezeš pod vyhřátou dekuAch takových rán pohříchuje málo (a to mi přijdek vzteku. )Den tahá slunce za ušisníh praská jako RigoletoDnes v kostelech mše zádušníse slouží pro ztracenéléto(. i když jetolik tolik krásně)

Blues lacinýho pokoje

Zima má sílu heroinukdyž podívám se okny ven -Namísto vlasů ledopádse svěsil domu do půl zadZima má sílu heroinua píchá se mido tepenJá ve studeným pokojihraju blues na poslednístruny. A vodovodu mimoděkzamrzl sladkovodní brekDnes dokapal svůj zimní songv královstvíbez korunyMůj předposlední posluchačje komín u podniku. Jak falus v bílým kondomumi nakukuje do domu(už dávno přestal s ohřevemvšech živýchnebožtíků. )---Zima má sílu heroinuhned všechny kolem odzbrojí.

Noční návštěvnice

Jen bílá rtěnka od mrazuna oknech do ložniceje jediné co zůstaloz mé tajné návštěvniceTělo měla tak studenév podkrovním dva plus jedna. (co ale čekat od ženskýco chodí v půli ledna. )Když brala si mě naposledtak skrze zkřehlou dlanividěl jsem ji jak v negližévstupuje do svítáníPak bílou rtěnkou do mrazuna okna u ložnicemi políbení napsalamá Noční návštěvniceTak věřte holkám-tulačkáma řečičkám všech dívekkdyž potom chlapi nemocníkašlou krevdo pokrývek.

Smíchotent

Kdysi jsem býval velký smíšek
proti blbcům vcelku rezistentní
avšak zran přímo na podbřišek
stal jsem se dočista s

Blues pro tu noc

Svět už nepáchne po naději
a tak drobím rohlíky všedních dnů
všudypřítomným holubům Oni mé kousky odnášejí
vesvých nenechavých zobácích někam pryč

Blues o protějším činžáku

Má bílý župan přes ramenaprotější činžák číslo tisíc třicet pět. A do zad tajně vrytá jménaa stovkami rukou vytvořenastigmata z dokouřených cigaretV průchodu černém jako tlamaklove starý domovníček led. A o patro výš dlí ubrečená dámaa chlápek se špatnýma vyhlídkamahraje jí blues na rozladěný klarinet: "Já znám jen blues který smutný je jak ženská co se napije Než sečtou mejch hříchů abakus budu hrát tohle smutný blues" "Já znám jen blues který smutný je smutnější než-li rekviemNež zadělám si na funus budu hrát tohle smutný blues"A končí:"Já znám jen blues který smutný je jak život co se nežije tak votři svý voči vo ubrus já končím tohle smutný blues"---
Má bílý župan přes ramenaprotější činžák číslo tisíc třicet pět. A v zádech stále nová jménajen stará žena opuštěnáneslyší víc můj klarinet

Bílé mokasíny rána

Město vstává do mrazivého ránaa ty mu za okny šeptášsvé:"Nebe je rudé jako Khmérjak oči opilcovy zvadléz nekonečné směnykdyž ulice zháší na povela město svlékánáhrdelník z osvětleníA obzor rdí se ještě vícjitřivým slunkem celýpotřísněnýkdyž stovky žestí popelnicdávají sbohem všem popelářůz noční směnyBuď zdráva noci marnotratnáty naše zpola naplněnáarchos ulámanými zvonkovými tlačítkynedopitým vínempsem kulhajícím na třech noháchanebem které stejně nehřálo. "Město se vzbudilo do mrazivého ránaa jeho batikované chodníky obulybílé mokasíny (jak nepraktické. )

JSEM

Jsem jako obraz křivolakýv panoptiku výloh každé Jednotykdyž za sklem stáváms hlavou okoralou Malý prvňáček s aktovkouměnící se v opékače žížal zvířátko v lidské slupce Skladník nevýslovných omylů
Jsem jako obraz křivolaký Odlitý z olova S nohama v podezdívce připravený spadnout ti do oka a být tím nejtěžším smítkem v dějináchlékařství Mnohem komplikovanější než dokonale pavědecké teorie o existujících láskách
Jsem jako obraz křivolaký Esejista nasáklý morem všedních dní vonících po RokfóruPolepšenýRavachol píšící sonety všem doposud žijícím Laurám
Jsem jako obraz křivolaký Stárnoucíhorizont předvčerejšího rána Témaco nikdy nebude zvěčněno

Do pasu svítalo...

Do pasu svítánía Zbytek ještě nocKulisy města dnes řezbář vyryl tu -Opilý uhlířsvou lopatou házejícspletl si Hvězdičku se zrnkem pyritu
(A v opici jí psalvzkazydo sněžného štuku)
Sahám si na Tmu jež před okny tajeEsence chladu zbarvuje mé dlaněHvězdo Ty Ovečkoz přeplněné stájezpíváš si koledy při zrozeníPáně
(A píše dál)

Tabula rasa Blues

Sníh přes noc spadl na ulicejak mouka na vál s těstemA plynovod je kremrolía tváře co se neholíjsou dalším zimozvěstemměsta jež utonulo v mlíceA z ledových hroznů křišťályse třpytí pod lucernouOvěsy ticha hroznového sladua město neholí si braduSnad pro to zimní infernoses zachumlala do šály. Zamrzlá řeka v barvě křídya hašteřiví kosáciničící nepopsané stránky. Pár stop tu zbylou branky:v noci tu byli pošťácis dopisem odněkud z Antarktidy

Blues o krásném kýči

Slunko se naposledy opřelo o chodníka pak se poskládalo někam za PyrámBylo to jako z filmu "Levnej kasaštyk"přičemž předlohu si napsal životsámByl jsem zřejmě jediným spektátoremjenž spatřil tohle pohasínající dramakde vítr dokresloval scénu snivým chórema padající listy byly textys titulkamaA stromy byly jako tyčky z Mikádase smůlou v srdci tak na dvě na tři unce. Ach co vám jenom co vám budu vykládat. - jen - rád bych stopnul tohle padajícíslunce.

Zimní Matiné

Bílé paleto se k ránu sneslo na uliciA z rádia šumělo chladné matinéVtom kdosi klepal A my napůl spícířekli jenom - vítejMartine. Otevřel jsem okno a On vstoupil dálUcítíljsemjeho zvláštní chvění. Na ulici pod domy to ráno koník ržalTolik jiné bylo dnešníprobuzení.

Má milá "Ex offo"

Jednou napíšou mý holce telegrama v něm bude stát že nejspíš nepřijeduŽe z posledního dechu nezbyl ani gramže odešel jsem hezky pěkně k leduJednou napíšou mý holce smutný psaníže jsem se hřál v troubě nahej Plonk. Že mi vyschlo v žilách Náhle - znenadánía pak zazněl popelavej songJednou pošlou mojí milý tyhle řádky- bez dovětku kterej jsem chtěl psát -Avšak to se vrátí Vrátí časem zpátkyže jim milá schází (a s ní adresát. )Tak mi ňákou milou prosím vymysleteať se můžu v tichu nechat rozprášitTam kde pole leží tam kde louka kvete. PS:(amilá Ex offo to může klidně být.

Blues pro brouky Bílopláštíky a jedno letadlo z Honolulu

V Rooseveltověšpitále jich byla celá mračna Desítky adost možná že i StovkyTéměř se o ně nezajímali avšak ona přestovnímala to vzdálené teplo cizích velkých Dlanía několika Srdcí dočista
Neměkko-Jedno bylo jako druhé a PřeciTo krajní nepatrně jiné bylo – v Hlavičcemělo sotva viditelnou Dírkukterou mu do hlavy lezli špitálštíBrouci Bílopláštíci (latinsky se to myslímřeklo Beatles Beatles - nebo tak nějak. )Bylo jiné ale přitom bylo stejně Popsanéjako všechna kolem dokolaNa noze nosilo štítek s číslem – už aninevím kolik to tenkrát byloBylo opravdu jiné Těch brouků mělo plnouhlavičku (a bůhví čeho ještě) Lezli mu zpusy a otvorem v týlu zase zpětdo Hlavičky Byl to začarovaný kruhNechápali ho A proto odletělo do New Yorkutrochu se Ztratitv chaosu Na Holiday Bulváru si dát Colu apraženou kukuřici a taky si trochu Zastřílet. -V Rooseveltově špitále ruch nepřestávalLidé přicházeli a Odcházeli Věřící věřili anevěřící byli zdravíA pak tam ležel na lehátku ten člověk s košilíod rybízové šťávy Umřel a s ním odešli i
Brouciz Markovy hlavy(stejně nikdy nepochopili proč se vlastněChytá v žitě. )

Blues pro patnáct (k)roků vzad a jeden banánový Bols

Mámještě tvoje slova schovanána kouscích ubrousku z kavárny Gold Café. Každé to slůvko mě znalo víc než jsem znaljá sám SebeI každý podšálek z té kavárny do kteréhojsme kdy klepali popel toho o mně věděl vícDusilo mě to (Teď z toho dýchám)---Bylijsme chudí Snad proto jsme nikdyneměli vředy z množství vypitých kafí Zlato jsmeznali akorát z lahví s banánovým Bolsemza barem A byli jsme také dost NešťastníŠtěstí se totiž moc nenosilo (už ani přesně nevímproč. )Vždycky nám říkali že jeden stůl je jen náš Tvrdilto ten úlisný pikolík s nazrzlým knírkemCopak jsme mohli vůbec něco vlastnit (krom těchslov). Nesnášel jsem hoNevím proč ale vždy když jsem ho viděl takjsem si vzpomněl na zelený kožíšek z „EnDéEr“který jsem jako malý nosilVypadal jsem v něm jako štětka na čištěnízáchodových mís Udělalo se mi mdlo od žaludku---Včerejší nocbyla zase trochu rozostřená Stejnějako Ty a Gold Café v mýchvzpomínkáchPoslední dobou už nejsme tak chudí To vímA taky mě už sem tam pobolívá žaludek(a tebe snad prý taky)A zlato nosíme na prstech jako by se Nechumelilo.

Blues které už neuslyšíš

Když pláče
potomČerveně
HněděŽlutětruchlivý Podzim. (A jeho slzy vpíjí žár)Hladoví rackovése choulí na Redutě:v tichosti poslouchajten konec Bluesco letí od kytarA v noci zkřehlá řekašeptá pod obočí můstkupáru labutí jež vrostlydo ledové tříštěModlitbu Létasepsanou uhlímna Propustku S poznámkou podčarou: Tak zase někdy Tak možná někdyPříště. Dnes chodník pode mnouje znovu plnýpopadaných listůVybarvenýchNačerveno
Nahnědo Nažluto

Blues pro Marilyn (a taky trochu pro mne)

Noc mi prosakovala skrze žaluzieStál jsem ve tmě a hleděl do studenéa monotematicky napěchovanéuliceByla dlouhá a černá jakohlaveň tlusté Berty ale zároveň roztřepeněrezivěla do bočních uličekA taky byla zdráhavá (ale kdo tu noc nebylviď. )Z radiátoru sálal chlad jako z žeberlistopadově exhumovanéhoVzpomněl jsem si na večeři Už nevím pročJako předkrm bylo deset vteřin citujenž přiběhl schod po schoduale utekl po třech. a mdlé "Nevímco" Mdlejší nežli nedělníhostie Zapil jsem to Medvědí krví avšakpachuť nezmizela. Za okny se zvedl vítr Pomalu Vzal s seboumalý proužek celofánu a kus jakéhosiplakátuDole pod okny prošel pajdavý sousedodnaproti Nemám ho rád – smrdíkarbolkou a myšinou a nosí sepraný froté županVvypadá jako plavčík z Vančurovaléta.

Blues pro moji jedinou misionářskou polohu

Záda mě tlačí od samotyPostava na páté zdita jediná opravdová známánad ránem odchází(Jako všechny které jsem kdyměl rád)A záda dál tlačí. Ale v noci zase přilezePo čtyřech Zpitá do němoty- Řekni mi alespoň slovoJediné slovo - Mlčíš -Jako bys zapomněla co jsmespolu kdy měli(Tolik důvěrností. )Pamatuješ ještě naši tajnoumodlitbu. -Říznem se spoludo kůžemá krev se s tvojísmícháMy vstoupíme sido srdcía budem sedětzticha.

Blues pro malá slova

Odříkávají už jen malá slovata větší zůstala spoutánazpuchřelými řemínky různěpo půdáchJako obnošenébaloňákyobehnané krepsilonovým šapitóJako staré lyžeJako veliký lodní kufrplný šlágrů –Moje milá jecukr do čajevždy když roztajemoje milá je. V noci mu bylo zasešpatně. --- Pssssst slyšíš jak utíkajbublinky času skrze zátkynašich ucpaných hrdel. Už si ani nešeptámeVětráme ---Byl na laparoskopiibrali mu myšlenky a takéjednu vzpomínkuDali je do lahvičkyke žlučovým kamenům.

Melancholie podzimního podvečera

Ten malý oprýskaný andělíček uhřbitovní stěnyschoulil své bosé bílé tělodo listů javoruV očích měl zrníčka pískua slzy v jeho tvářinebyly pouhou imitací. Kostel se ve zvonici šestkrát udeřildo hlavy a nějaká panípřeběhla na druhý chodníkVe vzduchu po ní zůstalajen komiksová bublina dechubez písmenek(a sotva znatelná vůnějasmínu. )Její neposlušný ratlík pošlapaltlapkami zmazanýmiod prstě kobereček čerstvěpopadaného chladu - Ten tulák -Pán v černé baretce na druhé straně zdisi zřejmě ve své chronickézapomnětlivosti neustále opakoval- In Nomine Patris et Filii et. -(byť tušil že ani ON stím nic nesvede)--Kostelní zvon znovu spustilJednou Dvakrát Třikrát.

Old Bluesman´s Night

Hrál jsem b l u e sBlues popadaným listůmtěm pohrobkům letníchnocíBlues zmírajícím listůmBlues pro sebeHrál jsem b l u e sHolým stromůmtěm narcisistůmpodél cestBlues holým stromůmA jejich nahotěHrál jsem b l u e sA noc byla černájako starý Setchmoa studenější než-lismrtSnad proto jsem hráltohle blues(tolik na výtečnou)"Víte, Lady, já veseláBluesn e u m í m. "

Nic než Blues o rozečtených vzpomínkách

Protáhlo se neohrabaně pokojemjako můj přiopilý strýčekUdělalo dva tři vrávoravé kroky adopilo kolínskou vodupřevrženou na umyvadleBylo to zvláštní ráno. Knihy pohozené vedle postelese samy otevřely a povídaly:Čti A já četl -"Kam spadlo moje Signum Laudisvpíchnuté kdysi do kůžeAch nevím ale nejspíš řeknuže leží vprostřed kaluže". "Ta pizza Giuseppe byla náramnáNandala si ještě dva malé kouskyna plastový talířek a poté sipozvracela cíp své růžovéhalenky. ".

Co mi už nikdy neřekneš...

Proč někdy kapeProč jen neprší. To přece všechny dětiv ě d í. že tak už to zkrátka chodíkdyž slza se v oku rodínebo když mrakům jakomně teď není dosmíchu. Avšak já také dobře vímže i když oči vybrečímže může klidně kapatnebo lejtTy beztak budešPotichu.

Blues pro zlatá prasátka a padající hvězdy

Nejsou už velké Jsou jen rozměněnéNa drobnéA chrastí lidem v těle jakopodvyživená zlatá prasátkaPadají do vyrabovaných kasičekmezerou mezi druhým a třetím žebrem. A taky za kopceDáváte si pro štěstípod talíř šupinku Madame. A co hvězdymáte tam alespoň kousek některé. Nemáte viďte.

Blues o xeroxovým děcku

Jsem xeroxový dítě. Blednoucí kopiebez ochranný známky(už třiatřicetlet)A žiju jako kdyžvykloubí těze své kloubní jamkychromozomy trochurozhádanýchtetJsem xeroxový dítě. Blednoucí reprodukcídrsných půleka jejich jemnýchpolovicA žiju Žijuněkde na závitě- s možnoukoprodukcí -dalších šroubovicJsem jasný p ř í p a d:Xeroxový pléměBlednoucí kopieroztodivných tvarůA žiju Žiju(i kdyžvykloubeně)ze všechgenetickýchmilodarů. (a čekámtaké na svůjf a l z i f i k á t.

Sám sobě kanibalem

Jsem sobě kanibalemkdyž sevřená mám ústaa spolykávám slovajež musí uvnitřzůstatJsem sobě kanibalemkdyž vypíjím své slzya jejich horkost cítímjak kopí ve tvétvrziJsem sobě kanibalemkdyž sžírají mne stálemé touhy vyleptanéna každémpiedestaleJsem sobě kanibalemkdyž krev má přejde varemstejně tak jako druzíJsem soběkanibalem.

Falešný šanson podzimu

Zas falešný šansonbudou mi hrátpadající listyo prádelní šňůruA zpívat jim k tomubude vodopáddešťůz nebeskéhokůru--Pak holé stromysmutně upažís posledním akordempříjde chlad. A spadlé listískončí v kolážikumštýřejménemL i s t o p a d. . .

Má zimní kakofonie...

Už je zas trochu přitěle. Vlasy umolousanéod uhelného prachua v očích kousíčkyvšetečnéhochladu---Leží na porodnímsále---Netrpělivá Prvorodička;čeká, až se jí první denvyvalí z kulatéhobřicha. A po něm další,dalšía další. Jako šťastné fence---Večer ji ale propustídomů: na reverz.

Stále stejný africký blues

Vyrostli jsme ve šrotuPředem odloženiNěkde trochu stranouZ dosahuTy nevěsta tmavájá tvůj černý ženichzabaleni v tunikáchzautopotahůVyrostli jsme ve šrotuPředem odloženiProsti všechen lejsterloajálních gest. Ty nevěsta tmavájá bronzový ženichpříliš slabí na tozatnoutpěstVyrostli jsme ve šrotuŽivi na infúzíchS obligátněpřihrbeným zádovýmNevěsta a ženich– stejní jak ti druzí -avšakpalisandroví.

Blues pro lunární zdviže

V noci tě vezmudo lunární zdviže:pojedeme někam o pět patertmouSvlékneme měsíc - půjdedo negližé -a s nim i hvězdy, co jdouoblohou. Prostě jim jenomoplatíme žert:oni nám také chodípo tvářích. a pak si ještě řeknouo couvert,když uhnízdí se v našichpolštářích. --Stejně se tomuale zasmějeme.

Zahraj mi flažolet...