Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sehoror dospělosti
Autor
trinitix
ráno se budím a je mi špatně, no to bude dneska den....
navleču se do černých kalhot, narvu se do saka..
potkám okno - a ono ejhle - prší, no to bude dneska den...
nesnáším podpatky, ale když člověk musí, tak musí,
seberu všechnu odvahu co mi zbyla a vyrazím z domu do deště....
vlak měl zase zpoždění jak jinak, je mi na zvracení, fakt asi budu zvracet.... snad to stihnu než pojede vlak.... no aspoň že to nekončilo na kostýmu... třináctiminutová cesta vlakem, trvá věčnost, co si jen dnes počnu...
z vlaku na MHD a neustále prší, asi umřu...
škola... ta ošklivá velká bílá krabice, kterou vidím naposledy jako studentka, teda pokud přežiju dnešek... no hurá do toho...
všude na zdech visí bílé plakáty - PROSÍME NERUŠIT, PROBÍHAJÍ MATURITNÍ ZKOUŠKY!!! - jako kdyby to všichni nevěděli...
sunu se do schodů a přemlouvám každý svůj krok, v duchu si říkám : "no tak co, přínejhorším půjdu za rok, není to konec světa", ale co když tenhle první horor dospělosti nezvládnu, co bude pak? Budu navždy dítětem?
dovlekla jsem se do posledního patra, kde na mě už všichni v kostýmech, jak na maškarní čekali, protože JÁ startuju tenhle kolotoč, beze mě se to neobejde, já jdu totiž úplně první z celý třídy, no to bude horor...
odevzdala jsem buchtu, co mi maminka upekla den předtím - pro učitele na chuť :) - taky bych chtěla mít chuť :) nepozřela jsem nic už dva dny
sedla jsem si a říkám si : "Jituš neblázni, to bude v pohodě!" a ono hovno :) (jak s oblibou říkám), najednou se mi zatmělo před očima, udělalo se mi zle a cosi horkého mi začalo klouzat po tvářích, co jen to je, přišla ke mě Voky a říká : "CO SE DĚJE?" ale já jsem jí neviděla, dokud jsem nedostala pár facek :) a se slovy, které mi dodnes zní v paměti : "UŽ MUSÍŠ JÍT, UŽ NA TEBE ČEKAJÍ", jsem zvedla svoje tělo a vyšla z místnosti, třídní tam čekala, zírala na mě a řekla mi : JEN SE UKLIDNI A PROBĚHNI SE! - to se mi chtělo docela smát,
ale myslela to vážně,
takže já idiot podruhý v životě s podpatkama jsem přebíhala chodbu tam a zpět, abych se uklidnila,
vpadla jsem do třídy,
zabouchly se za mnou dveře a byl se mnou amen -
ČEKALA MĚ MATURITA!