Pro malého prince

Můj malý princi, pořád čekám,

uprostřed davu lidí, stále sám,

že přijdeš a pak poletíme někam...

někam daleko... třeba ke hvězdám.

Stejně jak ty se stále bojím,

strach mám jen o tu jedinou

a ona nenechá nas na pokoji,

ať už je ženou nebo květinou.

...

Proč ale smutný máš teď pohled?

Že rezavý nemám kožíšek?

Zkusme však nebrat na to ohled.

Moudrosti učil jsem se od lišek:

A vím, že abych to tu mohl snést,

stačí mi jenom na chvíli,

veselý smích tvůj slyšet z hvězd

a vidět pole obilí.