Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

U zubaře

20. 03. 2001
0
0
1622
Autor
jahudka

Michal sedí v čekárně u zubaře. Už hodinu. Nervózně posedává a má strach. Ze zubaře už od malička. Před drahnou chvílí vešla do ordinace hezká dívka. Dlouhé černé vlasy, opálená tvář postava modelky. Jen ty zuby asi nic moc. Z ordinace se ozývá kvílení vrtačky a Michalovi běhá mráz po zádech. Myslí na dívku. Pokoušel se sní navázal rozhovor, ale jí zjevně nebylo do řeči. U zubaře není do řeči nikomu. Michal má hlad. V bufetu v přízemí polikliniky mají takové nadýchané koblihy. Už aby byl odtud pryč. Vytahuje z aktovky noviny. Chvíli přejíždí očima po řádcích, ale vůbec neví, co čte. Noviny zase uklidí. Podívá se na hodinky. Páni, ona je tam už půl hodiny. „Tati, tady si sedneme a počkáme na sestru,“ ozve se najednou ve dveřích. Oči všech přítomných se otočí po hlase. Do čekárny se všourá bělovlasý stařík s holí a za ním ztepilý padesátník. Posadí se na poslední dvě volné židle. Stařík si začne prohlížet pacienty. Syn mu něco šeptá. „A kde máš ten recept? Musíme vyzvednout léky,“ odpovídá mírně nahluchlý důchodce. „Zařídím to. Až přijde sestra, jen tě objednám.“ „Já mám stejně zuby vyndavací,“ zahlaholí děda na celou čekárnu. Tváře přítomných se rozjasní. Vida staříka šprýmaře. „A jak to máš s ledvinama?“ Syn staříka uklidní, že je to v pořádku. Přítomní si oddechnou. Chvíli se oba baví o svém zdravotním stavu. Člověk se nestačí divit, jaké choroby může vůbec dostat. „Tati, já teď dojdu pro ty léky, počkej tady“, a syn odběhne. „To mám hodného syna,“ spíše pro sebe si libuje děda. Ostatní pobaveně přikyvují. Konečně se otvírají dveře do ordinace. Vychází dívka a drží se za tvář. V očích má slzy. No, teď už s ní nebude vůbec řeč. „Slečno, tak zítra zase takhle ráno“, připomíná sestra. Michal je na řadě. Hrdinně vkráčí do ordinace. Dopadne podstatně lépe než dívka. Když po deseti minutách vítězně vychází z ordinace, v čekárně už není ani dívka, ani stařík. Toho si už určitě odvedl hodný syn. Michal už na nic nečeká a běží si koupit koblihy k snídani. Že by se tu zastavil zítra znovu? U zubaře? Ani náhodou!
Jákob
26. 03. 2001
Dát tip
cáfra můžou mne třeba mučit, ale ze zubaře umírám stejně jako Michal :o)

Wopi
20. 03. 2001
Dát tip
Zajímavé.

Albireo
20. 03. 2001
Dát tip
Dobré! Povídky čtu na Písmákovi hodně málo, ale jsem rád, že jsem tady udělal výjimku.

Laďa
20. 03. 2001
Dát tip
Albireo dělej vyjímky častěji. :-))) Tahle povídka ze života je taky dobrá. Jen bych řekla, že ten konec se tak nějak nedomyslel. Asi tě nenapadla dost výrazná pointa, viď? Až k tomu, jak si běží koupit koblihy je to dobrý. Snad i to, jak by se zítra zase zastavil. Ale to: "U zubaře? Ani náhodou!" mi přijde takový nedodělaný. Možná to chtělo trochu víc rozvést a zdůraznit to dilema mezi krásnou dívkou a hrozným zubařem, aby ta pointa tak nezanikla do prázdna. Ale ona zase tak nezanikla. Bylo to fakt dobrý. :-)

Laďa
20. 03. 2001
Dát tip
av

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru