Nevinná

hluboký neklidný dech nese se tmou,

stíny hrají světelnou hru hrůzy po zemi,

blíží se podrostem k nejbližším světlům pouličních lamp,

neviděn, ač sám dobře vidí schovává se na pokraji světla,

vyčkává,

vzrušením se mu chvěje hruď,

už se blíží, dívenka křehká, srdce jeho vzrušení,

falus se klepe z té nádhery,

krajinka pod šaty jemně se vlní,

sleduje nožičky pnoucí se vzhůru,

stíny se prodírá pomalu za svojí vílou vyvolenou,

zpocené čelo, kapky tekoucí po tváři,

dívka netuší nebezpečí,

noha nohu mine v rytmu metronomu,

chlípník dohaní nevinost a drtí ji těžkou rukou,

ňadra dmoucí se strachem vyluzují křik do ticha,

mohutný, pulzující pyj si proráží cestu, sukýnkou vzhůru,

překoná odpor a noří se do nitra rozkoše a bolesti,

dokonáno jest,

oběť leží na zemi, tiše pláče,

kam se poděla nevinnost?