Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seUž nikdy!
20. 03. 2001
4
0
2093
Autor
Suppe
Čtyři ráno, slunce vychází a do malinkatého pokojíku v rozlehlé vile vchází postava. Její dlouhé černé vlasy se jen mihnou ve světle lampičky, kterou rozsvítí nad stojanem s plátnem. Ivana chvíli připravuje tužky a tuhy různých velikostí a šířek. Obrací se k plátnu a její ruka kreslí první čáru. Co tomu říkáš, obrací se na malou šedivou loutku po levé straně. Ještě není říct co, jedna linka ještě nic neznamená, odpovídá jí loutka. Tak mi poraď, dí Ivana poněkud rozzuřeně. Loutka se opatrně zvedá, přeskakuje na tenkou poličku pod plátnem, bere tuhu číslo 3, zamýšlí se a pak kreslí. Je malá a tudíž musí skákat, když se chce dostat výš. Konečně je skica hotova. Studánka, stromy, ptáci. Možná, že bys tam místo těch stromů mohla dát nějaký domy, aby to vypadalo jako náměstí, doplňuje hrdě loutka. No vidíš, taky mě to napadlo, konstatuje zběžně Ivana a obtahuje studánku, kreslí tryskající vodu a místo stromů vkládá na papír domy, zřejmě činžáky z počátku 20. století, jakých jsou Vinohrady plné. Loutka tleská, bravo, bravo, ještě by to chtělo nějaký lidi. Díky, hned je udělám, seš vážně skvělej, odpovídá Ivana.
Po hodině je celé dílo hotovo. Co takhle to oslavit, navrhuje loutka. Fajn, dáme si nějaký dortíky, co řikáš? prohledává Ivana lednici. A už konzumují zákusky ze včerejší oslavy. Ty jsi stejně můj nejlepší kámoš, ostatní chlapy nestojí za nic hladí Ivana loutku a pokračuje, odnesu tu kresbu rovnou šéfovi, aby to pochválil a vzal mě na oběd. Je to strašně hezkej chlap, má z tenisu vypracovaný svaly. Loutky se zmocnil strach, ale přesto dává dohromady všechnu odvahu: Nemůžu jít s tebou? Ne to nejde, pak musim ještě něco zařizovat v bance, a tam bys ses nudil. Ale slibuju, že se večer půjdeme projít k Vltavě, OK? vysvětluje Ivana, obouvá se a rychle odchází.
Během dne se loutka dívá na televizi a barvitě rozvrhuje, co se bude večer dít. Je celá nedočkavá. V sedm večer se pak klapnou dveře a ozývají se rány odhozených bot. Tak co jakej byl tvůj den? zkouší to loutka, i když očekává zápornou odpověď. Jednak je zadanej a jednak mi řek, že se tam ty domy vůbec nehodí, že jsem tam měla nechat ty stromy, přibližuje se rozlícená Ivana k loutce. Já ti to řikala, ty za to můžeš, to je všechno kvůli tobě. Tos mi to nemoh říct? Proč jsem tě vůbec poslouchala, tenhle neúspěch je tvoje vina! To není pravda! snažila se bránit loutka. V tu chvíli ji však Ivana chytla za horní nitky a začala s ní mlátit o zeď. Prosím, přestaň, nenič mě. Já jsem ti chtěl jenom pomoct, snaží se bránit loutka, ale její šedivé tělo začíná tmavnout až je nakonec prokousané úplně až dřevu. Stěhuju se k sousedovi dolů, ten je lepší a není tak chatrnej jako ty! odchází naštvaně Ivana. Loutka se rozbrečí. V jejích žilách se mísí pocity nenávisti, zklamání a smutku.
Uplynulo však několik dní a Ivana se vrací. Má úplně polámané ruce a brečí. Sedá si k loutce a říká: Já nechtěla, nechtěla jsem ti ublížit. Bez tebe nemůžu kreslit. Loutka už však neodpovídá. Vlastně, už není loutkou, ale jenom hromadou třísek a dřívek, rozlámaná na kusy. Ivana se zoufale snaží jí dát dohromady, leč výsledek není žádný. Najednou se Ivaniny pravé ruky zmocňuje strašná bolest. Co to je? Brečí a zoufale křičí o pomoc. Pravá ruka jí však vypovídá službu a odlamuje se od jejího ramene a odumírá. Už nikdy nebudeš moct kreslit, říká Ivaně její svědomí. Už nikdy!
Vintersorg
02. 04. 2002
Hezké... velmi zajímavé... sic to není má parketa, ale já tipuju! Měj se krásně! DeX
rozhodně zajímavé čtení
nemohu si však odpustit poznámku o určité mělkosti příběhu a totální absenci nějakých myšlenkových pochodů a psychologie postav
ale i tak jsem příjemně překvapen...
nemohu si však odpustit poznámku o určité mělkosti příběhu a totální absenci nějakých myšlenkových pochodů a psychologie postav
ale i tak jsem příjemně překvapen...
Musím uznat, že to opravdu mělo myšlenku, jen tak dál, škoda však, že, jak již podotkla tečna, je závěr dosti patetický a očekávaný.
Zdá se mi to takové, mhm, nerozpracovane - snad jsi mohl kratky pribeh ponekud rozvesti, na druhou stranu v te jednoduchosti je sila.
Hm, ted me napada, ono bude mozna lepsi nechat to bez uvozovek. O HODNE LEPSI. Prave King dosahuje efektnosti svych vytvoru tim, ze vynecha uvozovky a treba ani nerozlisuje to, co si hrdinove mysli, a to, co primo rikaji.
Suppe, díky! Tvoje povídka začala zajímavě, a až do konce mě bavila, jenom ten závěr se mi zdál moc patetický. Stějně ale tip, že nejsi srab )