Most mezi životem a smrtí

Seděla jsem na mostě a koukala se dolů,
možná trochu přemýšlela, kdybychom byli spolu..
O co by to teď bylo lepší a všechno bylo jinak,
to ty jsi mě však zahodil jak Cirano svůj širák..

Poslal pryč a nedal si mi šanci,
abych své činy napravila,
a možná je to tak i dobře,
stejně nezbyla mi síla..

Když nezbývá už jiná cesta,
než která vede dolů,
nezvládnu už to asi sama,
ale zvládli bychom to spolu?

Vím už, že ty mi na to neodpovíš,
a ani nikdo jiný,
nevím ale jestli chci se
ještě vyhrabat z té špíny.

Jestli by to všechno nevyřešil jeden skok,
stoupnout na most za zábradlí a udělat krok..
Jen jediný krok, můj první i poslední,
tak jako kráčí noc v ráno,
předtím, než se rozední..

Nevím, dnes však asi ne,
zdálky totiž vidím,
že na most někdo jde..
Nechci aby mě tu viděl,
rozhodnutí mi překazil,
ta tvář je mi povědomá
když se ke mě přiblížil..

Už vidím tu jeho tvář,
jeho oči, rty..
Najednou ho poznávám - lásko, jsi to ty!