Písmák Málo spím
Málo spím
Zase jsem málo spal. V půl čtvrtý jsem se probudil zimou a samotou. Bylas daleko. Každej den víc a víc.
Zkurvenej život
Zkurvenej život
Karel seděl na zápraží a potahoval ze startky. Pár metrů od něj občas projelo auto, okreska byla po zimě ještě špinavá a zaprášená. Táhlo mu šestapadesát, ruce měl plný mozolů a za nehty zažranou vazelínu. To víš, vy mladý to máte dneska těžký.
Polohy
Polohy
Je celá zpocená, dělá to na zádech, na břichu. Roztahuje nohy. Leží, prohýbá se, zprudka dýchá. Po tvářích, po zádech… po stehnech jí stékají kapky slanýho potu.
O vosách a dlouhé zimě
O vosách a dlouhé zimě
Bezpečnost především, chlapi. Hlavně bezpečně, povídá pan Novotnej a kouří startku u stohu slámy. Je půlka července a třešně na stromech žerou vosy. Koukám dolů zkopce na prašnou cestu, po které tlačí skupina padesátníkůkárku plnou lahváčů.
U lahváča
U lahváča
No jo, lahváč je super, řikám si a přemýšlím, že je spousta věcí, co se člověk musí za život naučit. Tak třeba jíst zelený olivy, řadit na kole do kopce, koupit si nový kalhoty a tričko a zimní bundu, souložit na pračce, vědět velikost bot vobchodě z hlavy, vypsat daňovej papír, péct bábovku tak, aby se nescvrkla, fotit portrét svojí holky, umět chlastat a ožrat se až ke konci, otvírat lahváča zubama, souložit v autě, nezapomenout občas koupit kytku, opravit zaseknutý brzdy, vychutnat si dobrý víno, koupit si včas zápisník na další rok, seřídit silniční kolo, dobrej stejk udělat, to je vole kumšt, vychutnat si chuť malinový limonády, pít whisky, aby u toho člověk nevypadal jak debil, vyhýbat se debilům všeobecně, nejíst moc slaniny, naložit dvě kola a bagáž do auta, zalepit si včas paty na túře, souložit ve stanu, pozorovat kosy … Ještě jedno, ptá se mladá sympatická brigádnice a trochu se lekne. Vypadám zmateně, když o něčem přemýšlím a někdo mě při tom vyruší. Ale jo, ještě jedno, děkuju, povídám a koukám na věci a lidi kolem.
Industriál vole
Industriál vole
piju čtyři kafe denně
a lidi –
mě serou
O křižovatkách a dvou vypitých pivech
O křižovatkách a dvou vypitých pivech
Na rukou mi rozpraskaly puchýře. Možná to bylo tím, že jsem dřel tolik dnů do úmoru jako kůň a byl rád, že všechno je, jak má být. Pak jsem před osmou večer seděl kousek od okna a koukal na dva vypitý lahváče na stole, zapadající slunce a na svoje ruce, který kdysi byly rukama pianisty. Není čeho litovat, život tě stejně vždycky nasměruje tam, kam sám potřebuje, nebo tam, kam potřebuješ ty a akorát o tom nevíš.
Za obzorem ptáci
Za obzorem ptáci
jsem unavený
ze všeho
co bylo, je a bude
Do svahů a do údolí
Do svahů a do údolí
Ležel jsem napůl okrytej ve stanu kdesi uprostřed Beskyd. Byly teprve čtyři ráno, ale i tak jsem už cítil tíhu slunečního svitu, kterej do nás bude celej další den prát. Zase aspoň dvacet kilometrů, to je ono, posouvat svoje možnosti, ničit se a večer si říct, že tenhle den stál za to. Napůl rozepnutou síťkou jsem sledoval tmavě zelený tropiko, na který začínala sedat rosa.
Vůní večerních laviček v parku
Vůní večerních laviček vparku
slova se tříští o refýže
vyhlídky trochu nejisté
co po nás dvou tu zbude
Každej svou cestou
Každej svou cestou
ač smráká se
my neustále
strůjci svýho štěstí
Sudá nebo lichá
Sudá nebo lichá
sjednou kostkou v ruce
si pohrávám
a prohrávám
Mezičasí
Mezičasí
střechy zkrápí déšť
pološero, bezmračno
a noci plný smutků
Rozmlouvání
Rozmlouvání
souzníme si v dlaních
na řasách a na rtech
za obzorem svítá
Ticho neléčí
Ticho neléčí
a všeho je plno
k prasknutí
všeho je příliš
Rok co rok valé s fernetem
Rok co rok valé sfernetem
Já: Víš, já jsem si dřív vždycky jak jsem byl sám na toho čtrnáctýho koupil flašku fernetu, vzal jednoho panáka a hrál si sám doma u stolu na drsňáka. Víc si pak nepamatuju. Rok co rok.
Ona: Tos na tom byl fakt tak blbě.
Nezapomenout
Nezapomenout
Ležím na oblečení poházeným po posteli a koukám ven napůl zataženou roletou. Za oknem se na důvěrný větvi chystají kosi spát, dost rychle tahle zima utíká, říkám si, možná až moc rychle. Za chvilku asi usnu. Máš hlavu položenou na mojí pravé paži a poslední paprsky tohodle dne ti dopadají na unavený víčka.
Jak to vidím já
Jak to vidím já
občas mi říkáš
že prý bys už ráda byla starou paní sbílými vlasy
kterou ti lepší lidi pouští vtramvaji sednout
Listování
Listování
život je i tak dost krátký
v nocích mezi řádky
tě čtu jak knihu knih
O lednu a o labutích
O lednu a o labutích
Se sklonem sebevraha procházím pod střechama plnýma rampouchů ostrejch jak břitva a mám náladu podřezat se kusem ledu z řeky tupým jak ráno v mý hlavě po dvou lahvích frankovky, a tak s batohem na zádech a dvěma fernetama v krvi jdu a po Moravě pluje uprostřed ledna jedna labuť s hlavou sklopenou, kolem ní hejno tupých kachen čekajících na kus chleba z pekárny na rohu jak lůza, a tak jdu domů a na olomoucký ulice se snáší smutek sychravýho čtvrtečního odpoledne a lidi ověšený igelitkama spěchaj s legitkou v ruce na vlak, já jdu taky domů a pak jím u zpráv večer chleba a sýr, sprcha a ještě si přihnu z flašky a pak jdu spát s pocitem viny (sebe)vraha, kterej se ani dneska nedokázal sprovodit, spím a uprostřed noci se probouzím, když je půl pátý a venku jedna lampa na ulici nesvítí, ještě ji neopravili (už je to dlouho), na parapet bubnuje déšť a zatím ani jedna tramvaj nevyjela, tak poslouchám ten déšť a pak najednou vím, že můžu a že potřebuju udělat NĚCO, a tak potichu ležím na boku a přivoním ke tvým vlasům a ty spíš, jakobys roky nespala, a najednou je všechno jinak, déšť mlátí do okenních tabulí, je půl pátý ráno, já se usmívám a ty spíš a sama nevíš, co to znamená, když mě v půlce ledna ve spánku objímáš svou sametovou levou paží.
O provázku na zdi
O provázku na zdi
Bylo mu dvanáct a něco, když umřel. Můj pes, asi víc než kamarád. Byl vážně osobnost, to vořeši bejvají. Občas někoho kousnul do boty nebo tak a pak koukal smutnýma očima s hlavou sklopenou k zemi.
O hledání
O hledání
tvář k nebi obrácenou
co hořké slzy polyká
své cesty, čáry v dlaních
Do dlaní mi sněžíš
Do dlaní mi sněžíš
bývá i trochu jinak
vpolospánku
sněžíš mi
O cestě
O cestě
Neumím četovat. Nejsem na fejsbuku. Asi nemám dost dobrej fejs (xicht). Nemám ájsíkjú, protože nepotřebuju nikoho hledat (síkovat).
První sníh
První sníh
neopouštímod nesnázínehledámnic neschází
a na chodníky padá sníha cesty jsou jím zasypané
pak nad ránem dvě dlaněu jezera procházím
Lámání ledů
Lámání ledů
Máš mě vůbec ráda, zeptal jsem se a dál koukal do prázdna před sebou. Po předním skle stékaly kapky deště, pršelo už několik dnů v kuse. Dost patetický to celý bylo. Na začátku prosince se vždycky něco láme, každej rok bylo něco a letos zase.
Osudová
Osudová
tak trochu svůja trochu cizívozvěnách dechupod víčky
dávám se timaličkýa čekám na tvou dlaňokenice dokořána vůně zimních rán
pořád je to tammáš měa já tě mám
Krátí se to
Krátí se to
Pod nohama mi zapraskala zmrzlá tráva, co vyrůstala na nástupišti mezi mechovýma dlaždicema. Zas byl listopad, kolem pátý ráno mohlo být. Dny se smrskly na pár hodin a noci byly strašně dlouhý bez sedmýho pádu. Zas tomu cosi chybělo.
Svlékni mě
Svlékni mě
napusť mi vanu horké vody něžně mě vezmi do dlaní přivoň polož mě šeptej mi sami dva večer potají pak svlékni mě já svlékám tě něžně mám tě za svitusvětýlka sporáku
striptýzko mojesvlíkací párkus hořčicí si tě dám
Díky, Henry
Díky, Henry
Sbalil jsem si batoh, spacák, Thoreaua a šel. Rozhodnout se netrvalo ani moc dlouho. Nejel jsem vlakem ani žádnou jinou hromadnou sračkou, prostě jsem šel a občas mi někdo zastavil. Utíkal jsem.
Na fanty
Na fanty
kratší dnyi čas letních lásekzametám smetízpavlačí
není už na cohrát si
když prohrálsco se dalozpocenou deku v náručíza městem se rozednívá
Tento způsob podzimu zdá se mi poněkud na hovno
Tento způsob podzimu zdá se mi poněkud na hovno
Ploužím se domů, zmrzlej, igelitku omotanou kolem levýho zápěstí, rohlíky, jogurt, dva lahváče. Tenisky promočený na kaši. Bylo tak po šestý. Venku děcka v půlce října jezdily na sáňkách a občas do tmy vylítla jiskra, jak jezdily po štěrku.
Jednou ti budu říkat
Jednou ti budu říkat
Sedím v cukrárně a požírám indiána. Už šestýho. Naposledy jsem byl v cukrárně ve třeťáku na střední. Pili jsme malý rumy a přikusovali pralinky.
Procházím
Procházím
dřív se šeřív jeřabináchpo lesích tišepřechází zvěř
světlo se lámepodél cesta v ranních mlháchu jezer
procházímhlavu skloněnouopadanou alejí
Báseň mého kraje
Báseň mého kraje
sklizené lánystrniska holábarví se dnya rána jsou blíž
krasosmutnímach vysočinavostružináchpřespříliš
a u cesty křížmá vysočinopo letechaž dech se tají
Za racky a vítr z oceánu
Za racky a vítr z oceánu
Probírám se starejma fotkama, poctivejma fotkama na lesklým papíře plnýma vzpomínek z těch týdnů a měsíců, co byly daleko od domova v cizím městě, v cizí zemi. Žili jsme tam spolu. Dost dlouho na to, aby se nedalo zapomenout. Jak dva vyhnanci, ale docela krásně.
Vanilková
Vanilková
Byl začátek léta a ona voněla skořicí a vanilkou. Byla cukrářka. A taky zrzka. A věčně provokovala krátkou sukní a pohledy přes rameno s přivřenýma očima, tak jakoby nevinně, ale přitom se lámaly větvě stromů a řinčely podkovy.
S kozama (vole)
S kozama (vole)
Sem byl teď ve městě ty vole, se to tam všechno vykozilo, měl sem málem hárt attak, povídal mi kamarád, kterej je na prsa. Samý kozy ty vole. Samý kozy.
Ten den bylo hezky a jako každý rok se mi s prvními jarno-letními dny zkrátily vlasy a dívkám sukně.
Hořký kafe
Hořký kafe
Do hořkýho ranního kafe jsem si hodil dva paraleny a zapil to pořádným lokem rumu rovnou z lahve. Bylo pondělí ráno. Prázdnej byt, šero. V únoru bolí svět, panáka si zejtra už nedám, nee, kde je sakra druhá ponožka… Zapomněl jsem se oholit, zase.
Jasmínová svítání
Jasmínová svítání
tvým ranním touhámvkonečcích prstůzabroukám báseňo jasmínuna nitkách osudůna tvém klínujablka zrájeposbírám
byly tu létakřivd a přáníbylo tu čemu se těžkobráníuběhly roky
za městem svítá
Od bláta tlapky
Sedím na mezi uprostřed polí. Vedle mě pes přimhouřenýma očima kouká na zapadající slunce kdesi za horizontem, tam, kde jsme všichni byli. Na chvíli se mi zadívá do očí. Všemu rozumí, ví všechno, co kdy bolelo.
Spravedlivej svět
Spravedlivej svět
Nedávno mi povídal jeden děda od nás, že na vesnici bejval chlap, co jezdil s traktorem a s hnojem. Víš, Karel se menoval. No a tendle Karel měl sakra těžkej život. Potáhl ze startky.
Na křídlech vážky
Na křídlech vážky
V kořalkách mě vždycky přepila. Vždycky. Zatímco já jsem se už válel pod stolem nebo oblečenej po posteli, ona ještě tancovala se sluchátkama na uších uprostřed pokoje s flaškou prázdný vodky v ruce a vlasy měla spálený od svíček, co byly všude kolem. Samotná.
Tak trochu padá listí
Tak trochu padá listí
Tehdy jsem jí dával různý jména podle toho, jaký roční období zrovna bylo. Ptáci zas poposedávali na strunách stožárů a ve vzduchu byly cítit šípky a vůně spálený bramborový natě. Byl podzim. Voňavej, krásnej a unavenej.
Cesta autobusem
Cesta autobusem
Lidi narvaný v autobusu se kejvali a vráželi do sebe a říkali promiňte nebo pardon podle toho, jak řidič dupal na plyn nebo na brzdu. Bylo před půl čtvrtou odpoledne a já v tom zmatku přemýšlel o tom, jak. promiňte, vyhrkla ze sebe prsatá bruneta, co mi jemně podpatkem projela skrz špičku boty. To je dobrý, zablechtal jsem v polospánku a dál jsem tupě koukal z okna a přemýšlel o tom, jak.
Dívka s labradorem
Dívka slabradorem
Ztrácíš se mi
všeru dní
na sklonku rán
Na ostří nože
Na ostří nože
jsi pokušení ke hříchutak silné že odolat ti byl by hřích.
Cena až příliš vysoká
Cena až příliš vysoká
Jaká je cena za lásku.
Kopretina.
Pár oblázků.
Líp už bylo
Líp už bylo
A pak jsem vypila šampón a šla si hledat žiletky, říkala mi Martina, když jsme seděli na starý hřbitovní zdi na konci města a kouřili napůl poslední zmuchlanou cigaretu. Ani zabít jsem se nedokázala, to je fakt trapný. Na horizontu právě tramvaj projížděla sluncem a těm, co nekouří, se začínalo kouřit od pusy. Byl začátek února, tak akorát mezi dnem a nocí, když se poslední paprsky lámou o náhrobky a šeptají lži, co lidi dávno znaj.
Různý lidi
Tak co si dáš, zeptal se Kuba, kterej měl tehdá dobrou náladu a ploužil se po lokále v tom svym sepraným tričku se sepraným nápisem na zádech jak jepice, kterou každou chvíli dohoní osud. Chvilku sem koukal do zdi a pak mu povidám, že pivo jako skoro každej den a von prej kolik. Vždycky, když má dobrou náladu, tak se vtipně (blbě) ptá a já mám chuť mu jednu vrazit, ale nakonec jsem si dal jedno a pak ještě asi šest nebo vosum. Myslim ale, že jich určitě nebylo sedum, to bych si pamatoval.
m(a)ilování
m(a)ilování
jak ranní mlha nad městem
se mi ztrácíš
jak unavená vlaštovka
Někdy byly rána
Někdy byly rána
Někdy byly rána plný mlhy, smutku a nejistoty. Někdy v nich zas bylo tolik něhy, že nás ani slunce, co bilo do oken, nedonutilo opustit jeden druhýho. Bylo to zvláštní, všechno se dalo vyjádřit jediným pohledem, jediným dotykem, jediným nevysloveným slovem. Na snídani stačil zbytek lacinýho vína z noci a to pak bylo těžký na sebe až do večera čekat.
Lampióny mizejících vlaků
Lampióny mizejících vlaků
Myslíš, že letos bude padat sníh. Byla hrozně krásná a hrozně unavená. Začínalo svítat a už ani nevím, kdy a jak to vlastně bylo. Byli jsme vážně dokonalej pár.
Uplakaná přání
Uplakaná přání
Ještě si na ten večer vzpomínám. To bylo, když začaly padat perseidy a první jabka ze stromů. Něco jsme si slíbili a něco ne. Jabka byly kyselý, pivo hořký, vodka silná, polibky sladký… Na nebi mizely čáry od letadel jak čáry z dlaní a z větví začaly padat přáníčka s tajným vzkazem.
Chtěl jsem jí napsat básničku
Chtěl jsem jí napsat básničku. Nějakou takovou tu podzimní, co se píše, když na člověka v půlce září padne sentiment ztracenýho léta. Léta, který nebylo. Léta, kdy se pár lidí narodilo a pár lidí umřelo.
Druhej den ráno
Druhej den ráno
Už nepij, zašeptala mi tím svým voňavým hlasem a objednala další panáky ruský vodky. Pravý ruský vodky, která je tak křišťálová, že přes ni člověk vidí celej svět s pocitem obrovskýho splínu, světobolu, no vlastně chandry, když pije z tý křišťálový studánky ze sibiře. Její hlas voněl ruskou chandrou a americkou chewing gum, asi nějaká svěží zima nebo vzduchové vlny. Ten den bylo hrozný horko, který mělo trvat ještě dalších asi dvacet dnů, ale v rádiu říkali, že někdo říkal, že prý bude trvat snad celý léto.
Pampeliška
Byl jsem dost utahanej. Ale ne ze života, spíš tak fyzicky a taky psychicky. Vlastně spíš psychadelicky. Byl to jeden z těch hodně náročnejch dnů, kdy jsem toho docela hodně udělal, zvládl, zařídil, polítal a vůbec, ale stejně jsem měl pocit, že jsem těch pár hodin života jen tak promarnil.
Úterý odpoledne
Úterý odpoledne
Pozval jsem ji na kafe. Jen tak mi to přišlo jako docela dobrej nápad takedle v úterý odpoledne. Dáte si turek, preso nebo instant, křičela zkouřená barmanka od pultu. Mohlo jí být tak přes dvacet.
Poutník
Poutník
Mnohokrát býval poutníkem
kartářkám věštil zruky
když nebe zrudlo
Poslední
Poslední
Ve vlasech spí ti
lež motýlů
a vočích se koupou
Nechte mě dohrát
Nechte mě dohrát
Těm, co dálkám naslouchají
těm, co hrajou smutný blues
těm, co rýhy vduši tají
The Dawn Of The End
The Dawn Of The End
As my days
have passed
you’re gone
Nausínání
Nausínání
Usínáš
a čas se sype
obzor mlčí, ledy si plují
Střepy
Střepy
ve čtyři ráno, naposledotvírám do noci slzavé očipozorujustřepy lidských srdcíbušíbuší
holé stromy jak holé pravdyhranice světa mi splývajíkdesi
kde jsi
This is just to say
This is just to say
Thank you for your being
this is just to say
no one like you ever dreamed with me
Nautilus
Nautilus
Nasadilas mi brouka do hlavy. Ty jsi ten brouk. A voníš po mentolové cigaretě. Ničíš mě.
Jiný podzim
Jiný podzim
usnul bych vkrajině tvých tajných snů
hledaljak blázen vmlhách hledá
stál shlavou skloněnou na kraji úsvitu
Podzimní sólo ve dvě v noci
Podzimní sólo ve dvě v noci
Láska, vášeň, slast a bolest
teskná píseň saxofonu
poslední klávesa na pianu
Debilní čas
Debilní čas
Debilní čas
vhlavě mi zní hlas
už to je stejně jedno
Štěstí
Štěstí
Ke konci léta, není to dlouho
kráčel jsem vpodvečer
svou lesní cestou
Dubové oči
Dubové oči
dubové očidva plamínkya šumící listípo letní bouřce
odrazy ohně na hladiněloďka uprostřed jezera
holé stromy trčí vpolíchohnivé nebe na západě
Ztracené aleje červených jeřábů
Ztracené aleje červených jeřábů
Brzo už pokvetou aleje jeřábů
kuličky jedu ze zoufalství nasbírám
červené plody a červená krev
Hlas
Hlas
na jejích řasách motýl spípo stropě tančí ranní stínykapky rosy ze skla mizíden ještě neskončilzačíná jiný
rty šeptají ze spanísplněné touhy a tajná slovaozvěna dechu se ztrácí vtichukaždý den začíná jinakznova
po dlouhé noci plné vínav dotecích
V pět ráno
Vpět ráno
I ptáci ještě spí
tak zavři oči
a sni dál
s7ss
s7ss
sedm sekund slasti
uvržen do nemilosti
křivek tvého těla
Byl to ten zvláštní pocit
Byl to ten zvláštní pocit
Na tvých holých zádech
zapadá slunce
miliony ohňů
Strašně moc smutná neděle
Strašně moc smutná neděle
Její slzy kanou
padají jak rosa
nevnímá čas noci
Zahrada
Zahrada
Všeru divné nálady
procházel jsem zahrady
míjím stíny, vhlavě splíny
Někdy je vteřina delší než rok
Někdy je vteřina delší než rok
Je konec léta, červenec
jak u kostela růženec
krajina tichá usíná
Voníš mi deštěm
Voníš mi deštěm
voníš mi deštěm
a kapky do vlasů
plakají perly
Třístý šedesátý čtvrtý den lidstva
Třístý šedesátý čtvrtý den lidstva
Žiju tu svámi už celá staletí
to je můj dar, mé prokletí .
Nebyl jsem stvořen tak jako vy ostatní
Neděle trochu upršená
Neděle trochu upršená
je
příprava na minulost
vzpomínky na budoucnost
Když ...
Když .
když venku prší celý den
a kapka za kapkou
znebe padá