UDÁLOST VE VANĚ

Chlapec si nasadil přátelskou masku a jeho androgynní tělo se zalesklo, když se zavlnily pevné a do nejmenšího detailu propracované svaly. Maska, kterou si nasadil na lebku, perfektně zapadla do lícních kostí a její okraje splynuly se spárami, kopírujícími hranu dolní čelisti a linku, nad níž z pokožky vyrůstají vlasy. Mezi krčním a mimickým svalstvem začaly probíhat elektrické impulzy a vyrovnaná, klidná grimasa (precizně kombinující milý, ale ne vtíravý úsměv s laskavě pokrčeným čelem a dobrosrdečně staženými koutky úst) dostala organický a reálný vzhled. Prsty potřené vonným mýdlem masírují pokožku zvláčnělou horkou vodou. Ze sametových stehen, čnících nad pěnu, stoupá vlhká pára, a oči pod zavřenými víčky se upínají kamsi do závratných výšin slasti. Horká voda omývá sliznice a citlivou pokožku některých partií jejího pružného těla. Do očí jí stéká řídká pěna z kopřivového šamponu, svůdně měkké světle červené rty při rytmickém oddychování a tichém sykání poodhalují obroušené hranky zubů, šíje se prohýbá a na štíhlém hrdle se napíná kůže. Tváře porostlé jemnými chloupky se zbarvují lehkým ruměncem, když si nehty splétá prstence z chmýří v ohambí. Vzrušení roste, zatímco prsty sjíždějí po podbřišku mezi stehna, ale když se jimi dotkne klitorisu, její myšlenky ztrácejí veškerý sexuální podtext, mysl se odpoutává od tělesnosti a z těla opadává rozkoš jako nejasný pocit ze včerejšího snu. Zmateně otevírá oči. Chlapec se usmívá a tiše šeptá. O hvězdách, pod nimiž by se jim třpytily oči a on by ji líbal na tvář a na krk a prsty by jí projížděl ve vlasech. O zpěněných vrcholcích vln, které se tříští o skály porostlé chaluhami a schránkami svijonožců - o vlnách, jejichž gradující šumění by je ukolébávalo a oni by si navzájem usínali v náručí. O hrstech květin, které by jí vplétal do copánků a jejichž okvětní plátky by jako sněhové vločky padaly na ně a na čerstvě vonící louku. O rose, kterou by omývali svoje zpocená čela a o piercingu, kterým by si společně nechali propíchnout obočí na znamení věrnosti a harmonie (oba dva pohrdali sňatkem jako formou připoutání se dvou duší k sobě). O tichých jitřních váncích a úsvitech nad zvlněným oceánem čepelí trávy, o duze na vodopádu, která by chladila oheň v jejich srdcích, o jejích sladkých rtech, o bledé úplňkové smetaně na jejích řasách... Dívka poslouchá těm nenásilně vnucovaným něžnostem a trochu nedůveřivě se chlapci dívá do očí. Snaží se najít alespoň stínek neupřímnosti, krůpěj potu nebo uhnutí pohledu, prozrazující lež, ale nedokáže nic takového postřehnout. Propadá se, klouzá a sjíždí někam do hlubiny a nad její tváří se uzavírá zpěněná hladina. Klesá stále níž a snaží se zachytit okraje vany, ale prsty jí sjíždějí po smaltu, jejich bříška se barví od potůčků rzi. Nakonec prsty sklouzávají úplně, zatínají se do chladné vody a ona definitivně ztrácí oporu. A padá - propadá se do hlubiny. Překvapeně se dívá na vzdálený oválný otvor - na vlnící se hladině se láme a blyští světlo špinavé koupelnové žárovky a jeho paprsky pronikají hluboko zelenou a zakalenou vodou. Kachlíky nad vanou teď vypadají jako síťka s drobnými oky. Jak ubývá světla, rozšiřují se jí zornice a úzké duhovky jsou teď tmavé, vypadají téměř bezbarvě. Prameny jejích vlasů se nad ní svíjejí jako stvoly vodních řas. Voda je nepříjemně studená a lepkavá, ušní bubínky jí začíná bolestivě drtit tlak. Rozpažuje a snaží se vzpříčit v úzkém otvoru, ale prsty jí kloužou po slizkých kvádrech kamenné stěny a o jejich spáry se jí lámou nehty. Už to není hluboká, propastně hluboká vana, spíš temná studna. Kal teď zachycuje skoro všechno světlo a tmavozelená barva je skoro černá. Silný ledový proud ji strhává stále níž. A ona se stále propadá. Bolest v uších už je skoro nesnesitelná a tlak jí zatlačuje drobné prsy do hrudního koše, drcená žebra začnají skřípat a paskat. Neslyšeně zasténá a vydechne vzduchové bubliny, které rychle stoupají vzhůru jako těkavé rtuťovité medůzy - a mění se ve vířící duhové skvrny, v polarizující skvrny barev. Stěny, které ji klaustrofobně svírají a mezi nimiž stále rychleji padá do temné hlubiny, teď už nevypadají jako postavené z kamenných kvádrů - spíš jako černobílá šachovnice, ubíhající prostorem do nekonečna. Její vědomí se zatemňuje a ona ztrácí pojem o čase - už by nedokázala určit, jestli se propadá sekundy, roky nebo hodiny - a němě křičí. Její ústa jsou naplněna ledovou vodou, chutnající bahnem, ochrnuje jí jazyk a zuby trnou mrazem. Mate ji ta tma, je těžce dezorientovaná, takže si nemůže být jista, jestli vůbec ještě klesá. Nahoře, dole, minulost, budoucnost, život a smrt - ta slova už úplně ztratila význam i jako pouhopouhá bezobsažná slova a jenom vytrvale tlukoucí srdce udává rytmus tomuto šílenství. A najednou se tísnivé stěny rozestupují a kolem ní se otevírají barevné zahrady světla. Diamantové květy lapají po dechu a křišťálové fontány vystřikují jas, který se rozprskává do duhy, po níž šplhají nefritové krevety. Hejna opalizujících rybek se skládají do složitých ornamentů a prolínají se se závoji jednobuněčného třpytu... A ona už nepotřebuje cítit strach a tlak a bolest a nepotřebuje dýchat, protože škvíra mezi jejími stehny se rozevírá a rozšiřuje a její tělo se rozkládá na trojúhelníky, hranoly a kvádry, které se rozvíjejí jako fraktálovitý květ růže a na jejichž hranách a ploškách, rozpadajících se na stále menší trojúhelníky a ozubená kola, se rozlévají barvy jako na povrchu olejových skvrn. Prudce zvedá hlavu nad chladnoucí hladinu a prská vodu. Prameny jejích vlasů rozstřikují řídkou pěnu po dlaždicích. Dívka zavírá oči, aby se nemusela dívat do těch chlapcových - tak upřímných, až to působí nereálně. Je trošku paradoxní, že právě to, že v jeho výrazu, v jeho očích, v jeho chování a slovech nedokázala najít ani stopu neupřímnosti nebo lži, v ní probudilo nedůvěru a skoro i odpor k chlapcově dokonalosti. Jeho sladký, sladce šeptající hlas jako by najednou zhořkl, jeho intonace už není tak milá, ale je lepkavá a slabiky jeho slov jí připadají jako zvuk kapek slizu, které padají do kaluže. A zní to skoro brutálně, když říká, že už je všechno v pořádku, že musela jenom na chvilku usnout. "Už je všechno v pořádku, musela jsi jenom na chvilku usnout, ale teď už jsem tady a tobě se už nemůže nic stát!" Strnule vytřeštěnýma očima se dívá na klidně se usmívající chlapcovy rty. Na jazyku ji pálí mýdlová chuť a jeho silné paže jí drží hlavu. Jeho prsty jí něžně hladí mokré vlasy. Dívá se do upřímných očí svého přítele a rukama se snaží zakrýt svojí nahotu. Absurdní - jako by ji už tolikrát neviděl při sexu... Napadá ji, že by měla přehodnotit jejich vztah, možná se s ním rozejít. Pochopil by to. On ano. Je přece tak milý, chápavý a laskavý... Ale možná až moc...