Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKDY UŽ KONEČNĚ POCHOPÍŠ...
22. 03. 2001
2
0
1524
Autor
Kamenna_Tvar
Kdy už konečně pochopíš,
že to není láska, co cítím?
Protože milovat někoho
pro mne znamená něco zvláštního
něco, co nedovedu dát každému.
Snad jen občas přijde myšlenka,
že by to mohlo být krásné,
to když slyším slova plynoucí z Tvých úst,
ale vzápětí je zase pryč,
když si uvědomím, že to nikdy neuděláš,
že nikdy nepřijdeš, abys řekl
těch pár vět, které změní přátelství
v něco daleko osobnějšího.
I když jsi pro mne někým zvláštním
někým, koho si vážím,
někým, kdo má moc hezkou tvář
někým, kdo mne dokáže rozesmát
někým, kdo je mi neuvěřitelně blízký
někým, kdo je sám sebou,
takže je těžké Tě nemít ráda.
Ale jak bych Tě mohla milovat,
když Tě skoro neznám?
vse co chci je mit rad
a ne a ne milovat
proste mit rad
a usmivat
nepoznan
ztraceny sam v sobe
s ohnem v ocich tapu
rad
ale nechci milovat
ja nechci vsechno dat
jsem svuj
ale pohlazeni a usmevy co dam patri tobe
doteky, zerty i verse
jsem jen svuj
tulak s radosti v srdci
clovek se vzpominkou na smutek
a jen mi chybi pohlazeni
dat
a
dostavat
Spíš řečnické cvičení než báseň. Nenech se tak unášet poetickými pocity a pokus se spíš soustředit na co největší zahuštění významu. Říct co nejvíc co nejmíň slovy.