Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNEMŮŽU TĚ NECHAT JEN TAK ODEJÍT
22. 03. 2001
2
0
1532
Autor
Kamenna_Tvar
Nemůžu Tě nechat jen tak odejít,
protože bych si to vyčítala do konce života.
Nesnesla bych ten pohled na Tvoje záda
až by´s odcházel navždycky.
I když si možná myslíš,
že nejsi zajímavý,
mně zajímáš tak,
že musím stále myslet na to,
jak by ses zachoval v situaci,
ve které se nacházím,
co bys řekl,
jak by ses podíval,
tak moc mi chybíš.
Už nejsem nešťastná jako jsem bývala,
když jsem bezmezně milovala jen Tvojí tvář,
ale stýská se mi,
když dlouho neslyším
Tvůj melodický hlas.
Prostě si jen přeji, abys tu byl...
Už jsem si moc zvykla
na Tvojí přítomnost
Tvoje myšlenky a postřehy
na proud Tvé řeči,
když myslíš nahlas
a Tvé myšlenky se mění
ve Tvých ústech na slova.
Zvykla jsem si slyšet Tvůj názor
a vidět Tvé reakce na situace,
ve kterých se nacházíš.
Ani netušíš,
jak moc mi to všechno chybí.
Zřejmě Tě začínám mít ráda
opravdu ráda
zvláštně ráda.
Asi protože jsi právě takový,
jako jsem doufala
jsi přesně takový,
jak jsem si vysnila
jsi přesně tím,
koho jsem tak dlouho hledala
a jsi taky tím,
na koho jsem tak dlouho čekala.
Teď to ale nesmíme zkazit
musíme se snažit bojovat s naším strachem,
že jeden druhému ublížíme
že jeden druhého opustíme
musíme si uvědomit,
že zkrátka patříme k sobě
já k Tobě
a Ty ke mně...
Kamenna_Tvar
23. 03. 2001
*!
...a zrovna ten strach
to zbori
"... Pochopila, ze vsichni lide jdou zivotem a udalostmi vzdycky jen vedle
sebe a ze nikdy nic dve bytosti doopravdy nespoji. Zrada toho, jemuz venovala
vsechnu svou duveru, ji presvedcila, ze ostatni lide, vsichni ostatni ji
budou jen lhostejnymi sousedy na te kratke ci dlouhe pouti, vesele ci smutne,
podle udalosti, jez nelze predem uhodnout. Pochopila, ze i v naruci toho
muze, kdyz myslela, ze je s nim spojena, ze do neho vstoupila, ze jejich duse
tvori jedno telo a jednu dusi, se k sobe vlastne jen ponekud priblizili a jen
se dotkli temi neproniknutelnymi obaly, do nichz tajemna priroda uzavrela a
jimiz oddelila lidske bytosti. Videla, ze nikdo nikdy nedokazal a nedokaze
rozbit tu neviditelnou prehradu, ktera stavi lidske tvory tak daleko od sebe
jako hvezdy na nebi.
Pochopila marne usili, znovu a znovu vynakladane od sameho stvoreni
cloveka, neunavne usili lidi roztrhnout tu schranku, v niz se zmita jejich
duse naveky uzavrena, navzdy osamocena, usili pazi, rtu, oci rozechveleho
naheho tela, usili lasky, jez se vycerpava v polibcich a nedokaze vic nez dat
zivot dalsimu, stejne opustenemu tvoru..."
Guy de Maupassant, Mont Oriol
....
...
...devenka stesti a mladenec zal
spi v jedne posteli kterou jim vitr stlal
v platenych hazukach se tuli ve spanku
z jednoho talire snidaji pohanku
ona ma bily slojir, on chodi v cerne kutne
milenci pod oboji, jak vesele tak smutne
v drevene korence seminka po bodlaci
divenka s mladencem
dva vecni rozsevaci
J. Nohavica
Myslím, že bys měla šetřit řádky a psát je od levého až k pravému okraji stránky. Psát ve verších není jen psát krátké řádky. Tohle je dopis. Napiš ho normálním způsobem a pošli tomu, komu patří. Je určen jen jednomu konkrétnímu adresátovi, ne čtenářské obci.