Pozdní odpoledne u vody

věnováno všem plavcům

Ve smaragdu vod, mokvajících blátem,

pod břehem - džunglí ostřic a třtin,

děti, polévané teplým letním zlatem,

plavou až k místu, kde končí stín.

 

Hladina je posetá suchými květy bříz

a nabobtnalým obilím pro ryby,

ve vlnách surfuje sladkovodní hmyz

a využívá jejich hypnotické pohyby.

 

Těch bláznivých her a hloupého smíchu!

Pod přísnými pohledy svých matek

se chlapci a děvčata chechtají hříchu

a ignorují zvláštní odpolední zmatek.

 

Tam vzadu tleje rezavá bažina

- to nehybné království vodoměrek!

Tam země vodních ďáblů začíná,

tam si husy staví hnízda z perek

 

a tam jedovaté vosy vztekle bzučí.

Nechoďte tam, k té hoře mrtvých ryb!

Chuť jít kouřit vás už sice mučí,

ale pod sluncem vám bude líp!

 

Voda je zrádná! Nevíte, co v ní

utopily věky a co ze dna naříká,

čí vzdechy z bahna bublají a zní,

koho v křeči znehybnila panika.

 

Ale už se stmívá! Studené stíny

se připlížily skoro až za tebe.

Už purpurové květy sklonily i blíny

a kapka z laguny pulců brzy zazebe.

 

Ty černé slizké propletené větve

jsou ruce v modlitbě, sad pijavic,

zvlněný jak svaly mužů v bitvě!

Až jedna políbí mou promodralou líc,

 

ucítím jen něco jako lehký tlak.

A pak krůpěj nákazy plných slin

zakalí mojí krev. Nízko letící pták

schoval svou siluetu do ostružin,

 

uschly kapky na rtech a je zima,

slunce zrudlo a steklo do stromů.

Vražedné vedro stihlo Evropské klima,

ale děti už rozprchly se do domů…

---