Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZnám
24. 07. 2006
0
0
352
Autor
Samantea
Umírám každé nové ráno.
Se zpěvem ptáků pláču...
Proč mění se to, co je dáno?
Proč princezny berou místa rváčům?
Nedokážu být jemná kráska,
neumím pohladit slovy...
Ale můj obličej nehyzdí maska,
a za přáteli stojím...
Šepot vody mi radí,
praskání ohně líci hladí,
šum větru v listech spílá,
že kdybych byla více milá,
neodešel bys za jinou...
Se zpěvem ptáků pláču...
Proč mění se to, co je dáno?
Proč princezny berou místa rváčům?
Nedokážu být jemná kráska,
neumím pohladit slovy...
Ale můj obličej nehyzdí maska,
a za přáteli stojím...
Šepot vody mi radí,
praskání ohně líci hladí,
šum větru v listech spílá,
že kdybych byla více milá,
neodešel bys za jinou...