Zlý sen

    Podívej z okna, tolik světla, takové zvláštní, krásné, červené a bílé.

Všechno prozařuje i listy stromů jsou průsvitné. Něžně tancují v té jasné záři,

co budí úzkost.

   V dálce, tam v dálce vidíš to, ten velký, mračný hřib?

Němé otupění. Všichni vědí oč se jedná. Ztuhnou strachy. Jen čisté dětské srdce se dokáže radovat z toho světla. Srdce, které nepoznalo zlobu, nemůže pochopit nenávist, vášeň zabíjet, touhu po moci a nadvládě. Dětské srdce je stále ještě plné ráje, kytek a dobra, které přeci musí zvítězit nad zlem.

   Teď jen shon a běh, zařídit nejnutnější a schovat se někam daleko, zavrtat se pod zem před tím krásným však smrtonosným světlem.

A zase všechno ustalo shon i zmatené pobíhání.

Jsi zavrtán podzemí, uzavřen před vší krásou.

Přežít, přežít, přežít srdce bije na poplach jen toto slovo.

Proč však přežít? Proč přežít do světa bez kytek, do světa úzkostné samoty. Nikdy už neuvidíš cos vídal. Budeš mít strach dotknout se stromů, pohladit zvíře. Všeho se budeš štítit, strach ovládne úplně vše.

   Ve svém podzemí jako krtek, budeš zažívat strach ze samoty, opuštěnost od lidí i Boha. Opuštěnost od všeho co kdy navštívilo tvé srdce. Budeš jen vzpomínat na to, co bylo dřív.

Co krásy si viděl, zažil a čeho všeho ses mohl beze strachu dotýkat. Ach ta úzkost, snad mi srdce pukne.

I když přežiješ, není možné přežít. Co je život bez života, bez dotyků, vůní, bez něhy kytek? Co je život plný bolesti a strachu, jen umírání. Jak ty vzpomínky bolí.

Není smrt milosrdnější, vždyť obdarovává zapomněním.

   V tom, co se to děje?- probouzíš se -.

Hloupý sen, nesmyslný, a přeci něco z něj v tobě zůstalo.

Vidíš kytku a nic na světě by ti nezabránilo k ní přivonět. Když vidíš kotě, cítíš magnet, který ti tiskne ruku na jeho hebký kožíšek a téměř se rozplýváš blahem z té obyčejné nádhery. Vždyť není nic krásnějšího.

A přes veškerou svou pýchu, musíš chválit Boha, že to byl jen sen.