Jednoduchá změna

Většina z vás má své zkušenosti s tím jak to chodí na úřadech. Jdete něco vyřídit. Máte ideu, že je to jednoduchá záležitost ale jestli jsou na našich úřadech v něčem experti, pak to není rychle vyřízená žádost ale to, že vás rychle vyvedou z omylu představy o jednoduchosti vaší žádosti.

Začala to takhle. Přišlo pár upomínek za nezaplacený účet. ‘Vždyť na to čekám ale nic nepřišlo.‘říkám si. Zazvonil soused. Bydlí asi 30 metrů od nás. “Dobrej.Tohle asi bude vaše.” a podává mi ty složenky, co jsem postrádala.

Přelétla jsem je očima. Záhada zmizelých složenek vyřešena. Adresa správná ale jméno je špatně. Listonošky to nenašly a tak to někde nechali, že se v ulici známe líp. Další měsíc se to opakovalo a soused přestával být nadšený, že nám nosí poštu. Moje domněnka, že šlo o dočasný omyl vzala za své. No nic skočím na poštu, nahlásím to, oni to změní. Jak jednoduché. Poté co jsem na poště vysvětlila, že udělali chybu a složenku nám posílají na jméno Ploch a ne Plodr mě čekalo velké překvapení, když slečna za přepážkou spustila “ Abychom to mohli změnit, musíte přinést úmrtní list pana Plocha.” “cože?!” vyrazím nevěřícně ze sebe. “ale já toho chlapa neznám. To vy jste to začli psát špatně.” “Jinak to změnit nejde.” “To je blbost!” Žasnu nad tím vším. “Nerozčilujte se paní.” Pozdě. Už jsem. “To si mám ten úmrtní list vyrobit? Chápete co po mě chcete? ” “Ano chápu ale tak to je.” “Ne, nechápete. Chcete po mě úmrtní list někoho, kdo neexistuje.” “Zavolám vedoucí.” Ukončila náš rozhovor. Všechno se to opakovalo. Vysvětluje mi, že potřebujou úmrtní list ke změně plátce a já že to není možný. S číslem na úřad, kde mi to snadno vyřeší odcházím. Jsem rozhořčená a naštvaná. Je to absurdní situace. Doma nelením. Chci to mít za vyřízený. Vytočím číslo a osoba na druhém konci vytočí zase mě. Asi vás nepřekvapí, co mi sdělila. Bez úmrtního listu to nezmění a platba bude stále chodit na pana Plocha. Samozřejmě byla ta paní plná pochopení ale bohužel. “Dám vám číslo, kde vám poradí.” “Děkují ale už jste třetí člověk se kterým o tom mluvím.” Podle hesla třikrát a dost jsem číslo odmítla Poprvé jsem něco vzdala. Určitě by se ani vám nechtělo pátrat po možná neexistujícím člověku a ani padělatelskou dílnu doma nemáme. V tomto případě bohužel. Podle hesla co je psáno, to je dáno se naše rodinka rozrostla o nájemníka, kterého jsme nikdy neviděli a živý by nám nejspíš stejně nebyl k ničemu. Listonošky se naučily, že složenky pana Plocha patří k nám a všechny účty jsou pravidelně zaplacené. Tady máte příklad toho, že jednoduchá věc nemusí být, tak jednoduchá. A proto doporučuji Neříkej hop, dokud nepřeskočíš. Hezký den