Příběh o malém človíčku

Příběh o malém človíčku

Byl to malí človíček.Každý den se vracel z práce přesně v pět.

Vydělával,tak akorát aby uživil sebe a své akvarijní rybičky,které

krmil každý večer přesně v sedm.

O svět se nestaral,jen povečeřel topinky s česnekem,sedl si ke krbu a

snil.Každý večer,snil stále stejný sen.A vždycky když se koukal do plamenů,které dávali sporé světlo malé,jinak temné komůrce,myslel na něj.Držel ten sen vždycky nejdřív v levé ruce,pak si ho vzal do pravé,žmoulal ho,čichal k němu jak voní,tvaroval si ho v dlaních jako plastelínu,přikládal si ho k tvářím a mazlil se s ním.Pak vždycky usnul,a ten sen mu vklouzl uchem do hlavy,tam se uvelebil a byl tam až do rána.Ráno ten človíček vstal,namazal si toust s marmeládou a odešel do práce.A ten sen si vklouzl do náprsní kapsy u košile,a celí den ho tam příjemně hřál.A malí človíček ho cítil,a byl rád,že ho má.Miloval ho,víc než sám sebe,ba dokonce víc než akvarijní rybičky.A každý den se mu lidi smáli,za to jak je malí a oškliví.A on to trpělivě snášel,se svým snem na srdci.Tak léta plynula,a ten mužíček každý večer usínal u krbu,ráno vstával časně za rozbřezku a v práci byl vždycky včas.Až jednou přišel do práce naposled,naposledy se vrátil domů,nakrmil rybičky,opekl si na pánvi topinky,sedl si ke krbu a čekal.Hodiny tikali,za oknem chodili lidé,slyšel je smát se,bavit se a užívat si života.V krbu ohen pomalu dohoříval,a již stará a vrásčitá víčka tohohle človíčka se pomalu zavřela.Kolem jezdila auta a měsíc nádherně svítil,jako tomu tak bývá,za krásných letních nocí.Hrud se přestala zvedat,srdce přestalo bít.Ale na tváři mu zůstal úsměv.Měl svůj sen,který ho neopustil,a on jej stále držel v rukou.