Písmák Krása
Krása,je tento okamžik,krása,je socha z mramoru,krása,je sladký slunce svit,zasněný pohled k obzoru.
Krása,je slib,ten daný z lásky,krása,je úsměv hřející,krása,jsou první ženské vrásky,tajemná ústa mlčící.
Já našel krásu v růži plané,barvě nachových červánků,krásu co vítr neodvane,tisíce rudých plamínků.
Masky stín
Neslyším verše slavíků,
co rozkvétají v záři luny,
Neumím zpívat do noci,
co studánky si šeptají,
Přání do budoucna
Přání do budoucna
Slib mi,že naslouchat nepřestaneš zpěvu ptáků,
slib mi,že neztratíš se v hlouby svého srdce,
slib mi,že vždy kreslit budeš slova mraků,
Balada o svobodě
Balada o svobodě
Vidíš,tam na obzoru. Stojí tam kůn. Na kopci,kousek za městem.
A slyšíš vát vítr,a cítíš volnost,jak když kopyta zahrabou v zemi,
vzepne se šíje a hříva vlaje v nekonečné písni těch dávných časů svobody a nezkrotnosti.
Příběh o malém človíčku
Příběh o malém človíčku
Byl to malí človíček. Každý den se vracel z práce přesně v pět.
Vydělával,tak akorát aby uživil sebe a své akvarijní rybičky,které
krmil každý večer přesně v sedm.
Balada života
Balada života
Na kraji lesa dítě stojí,
hledá,hledá v lese cit.
Pro lásku,pro svět,pro obojí.
Člověk je tak směšný
Člověk je tak směšný
Vím co chceš říct,mlčím,cítil jsem už tolikrát. Mlčím a chci se nechat unášet sny. Aspon ještě na chvíli. Na kratinkou chvíli,než opět procitnu,a ty tam budeš stát,a já se ti budu dívat do očí.
POSLEDNÍ NOC
POSLEDNÍ NOC
Sedím u stolu,
hodiny nad vý
a svými černými pařáty odpočítávají noc.
PRÁZDNÉ SRDCE
Křičíš,a tvůj křik,slyšíš jen ty sám,
křičíš,nevíš proč,nevíš jak,a nevíš kam.
Křičíš,a tvoje slova se ztrácejí v noci,
Křičíš, o touze,snech a o pomoci.
Autobus
Stál tam. Už nějakou dobu pršelo,jako kdyby se někdo tam nahoře pořádně naštval,on to ale nevnímal. Jen tam stál. Uprostřed noci,v dešti,promočený,zhrzený a zmatený.
Přátelství
Hvězdy na neby,ty které jasně svítí,
a slunce,co radost kladě v duši.
Letní den,písen,hrst lučního kvítí,
a snad i ta básen,s kostrbatými verši.
Kdo to klepe na dveře?
Kdo to klepe na okno.
Temnota myšlenek, svíjících se v křeči.
Pikové eso, v kraji pusta a prázdnot,
oblékne se do svého večerního hávu.
Maluju obraz
Maluju obraz,stojí na dřevěném stojanuv pokoji plném nepořádku, prachu a zmatku, snad jakoby se v něm zrcadlil střípek povahy malíře, kterou pravdavynesla na světlo, nesměle se kroutíc, jako temnoty chtiví broucipod pařezem. Uprostřed toho zmatku, namáčím štětec do barvy a snažím se o první tahy nového obrazu.
Tak složitá, jak jen život může být
Přede mnou stojí bílé plátno, zlověstně na mě zírá svou prázdnotou,a já přemýšlím. Chci nakreslit obraz, bez přikrášlování, bez zbytečnýchpoklon a falešných chvalozpěvů, tak typických pro dnešní dobu, plnou lží.
Jaro:))
Obloha bez mraků šeptá ti pěkná slova,v záhoně akátů vyrostlo poupě, snad. Posloucháš zpěvy sýkorek, co šeptají ti,znova. Ty tóny z brokátů a ty se musíš smát. Tvým smíchem ožije překrásná zahrada,slunce se probudí a řekne ti, pojď dál,vdechni zas život všem těm jímavým nádherám,i tenhle starý dub, i on už dlouho spal.
Pohled do očí
Pohled do očí
Oči jsou okna do duše,otvírajíc se,když roztají ledy.
Oči jsou okna do duše,já však nic nevidím,v těch tvých.
Oči jsou okna do duše,tak otevři,chtěl bych se podívat co skrýváš,o čem se ti zdá v noci,co cítíš,když se za úplnku díváš na měsíc,a všude je jen ticho. Proč pořád nic nevidím.
Nedělní podvečer
NEDĚLNÍ PODVEČER
Nedělní podvečer,stíny jsou skutečné. Promarním
tuhle chvíli,sám v sobě a netečně. Příhlížím rozmaru,
rudého slunce snít,dívám se nahoru,proč vlastně tady být.