Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePařížský Montmartre - Mekka malířů
10. 08. 2006
1
1
902
Autor
anquetil
Pařížský Montmartre - Mekka malířů
Byl to německý spisovatel Erich Maria Remarque, kdo mne ve své knize "Vítězný oblouk" pozval do Paříže. Je to už nějaký čas, co jsem si splnil jeden ze svých životních snů. Vylézt na Eiffelovku, uvidět na vlastní oči Mona Lisu a dýchat atmosféru mistrů štětce na vrcholku Montmartre. Nakouknout do pověstných uliček lásky kolem věhlasného Moulin Rouge, posedět nad šálkem kávy před bistrem, vidět polonahého polykače ohně i pouliční divadlo - to všechno neoddělitelně patří k dennímu koloritu, kterým dýchá celá Paříž.
Každého, kdo zavítá do metropole Francie, už z dálky upoutá její největší dominanta - Eiffelova věž. To proto, že Paříž se jako švédský stůl rozprostřela kolem zvolna tekoucí zelenavé Seiny na úplné rovině. Jenom jediný kopec je tu - slavný Montmartre. A vydat se na něj, to je pro každého nezapomenutelným zážitkem. Paříž je po ránu svůdná jako krásná žena, co právě vylézá z voňavé koupele - čisťounká, elegantní i smyslná a na pleti jejích uliček se ještě stříbrně lesknou kapičky vody. Z blízkého rybího trhu ke mně doléhá vůně pečených, čerstvě vylovených ryb. A jen kousínek odtud obrovské ovocné trhy, kde se vrší vysokánské pyramidy borůvek i malin, mne přesvědčují, že se už blížím k úpatí jediného pařížského kopce.
Vtom v mezeře mezi domy vystřelí k obloze obrovský sněhobílý chrám Sacré Coeur, který vévodí Montmartru. Tu širokými vznešenými schodišti, jinde stovkami drobných schůdků, se dostávám až na samý vrcholek, až pod bílý chrám. A celé město nechávám hluboko pod sebou.
První, co člověka překvapí, je vznešené ticho. Pařížský Montmartre je dokonalou Mekkou malířů. Je úchvatné pozorovat jejich práci a jsou jich tu desítky. Umělců, kteří nejrůznějšími malířskými technikami malují portréty nebo zvěčňují město pod sebou - vidím tu akvarel, olej, uhel, pastely i obyčejnou tužku. Čtvrtky papíru ve skicáku, desítky pláten, letité palety, tisíce stříbrných tubiček barvy… Tady zas vidím lehounké mávnutí vláčných prstů, jak si malují ve vzduchu perspektivu, jinde mladíkovy semknuté rty svírají trpělivou špičku jazyka, jak něžným pohybem hřbetu své ruky rozmazává nějakou čáru. A to gesto je tak láskyplné, jako kdyby dívčí prs něžně hladil - a vskutku - linie uhlu, co před chvílí byla jenom pouhou silnou čarou, je najednou siluetou boků té křehké dívky, co stojí opodál… A hned vedle, ze štětce jiného umělce, prší na plátno barvy ve všech tónech, až se srdce směje. Kousek poodstoupím a ze zdánlivé mazanice se na mne z plátna usmívají něčí laskavé oči… Tak neskutečným způsobem, až dech se tají, vznikají denně portréty, svědomitě vypracované do nejmenších detailů. A pořád kolem to posvátné ticho, ve kterém se tu rodí skutečné umění mistrů…
Odněkud zespodu pode mnou jen slabě zaznívá tep Paříže. Hlavní město země galského kohouta si tam dole žije svůj každodenní rušný život velkoměsta. Neboť, jak řekl Ernest Hemingway - Paříž je pohyblivý svátek…
1 názor
Jano, díky za zastavení i za tvá lichotivá slova. I já tě zdravím! :o)
Karle, čtu znovu a znovu, dokážeš svým vyprávěním vykouzlit tu správnou atmosféru Paříže a přenést čtenáře mezi malíře... díky za krásný zážitek, posílám TIP a pozdrav