V ruinách tvé lásky vyrostl nádherný rulík

tobě - možná si to někdy přečteš...

Tvá mysl explodovala ve fraktály alarmů,

které na tebe ječí, ať se vzpamatuješ,

ale tvé myšlenky tančí stále tak půvabně

jako bohyně tropické karnevalové noci!

 

Tvář vězněná za mřížemi tvých prstů

mlčenlivě vzlyká aerosol žíravých slz.

Zmáčely kašmír tvých rtů i mramor ňader,

ale noční krajka pramenů tvých vlasů

tě osuší, tak, jako už tolikrát předtím…

Svlékáš se ze své hanby stejně jako se občas

tajně svlékáváš z pozvraceného trička

a dávno už se bojíš i jenom doufat,

že nahou a umytou tě nikdo nepozná…

 

Jako v kleci jsi uzavřená sama v sobě

a katakombami deptajících ozvěn

zdrháš před ozvěnou několika činů,

které už si nikdy nedokážeš odpustit

a nikdo ti nerozumí a nikdo ti nepomůže!

 

Smyčce pocitů jako skalpely

v divokém souznění se strunami jitra

vyřezávají do unaveného těla noci

ornament představující utrpení.

Tyhle symboly

se usazují jako kal

na vnitřní stěně tvojí aury.

 

S končící nocí se před rozedněním rozeznívá

bezrozměrná polyfonie ptačích vokálů,

ale to torzo, tu parodii na tebe, lásko,

už nezajímají ani něžné doteky a polibky…

Tužkou na rty k tvým bradavkám kreslím slzy,

které jsi v dnešní noci nestačila vyplakat,

a tvé prsy pak vypadají jako dvě mayská slunce

korunovaná hnědými třpytivými plameny…

Tvé slzy chutnají chlorem a já nedokážu

nic víc než po tobě toužit

v nekonečné smyčce…

---