Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ráno

23. 08. 2006
3
0
1234
Autor
Lorwen

Neskrývaj ešte červeň svojich líc Za hladké mramorové hradby- Tak rada sa na ňu pozerám! Svoje slzy utápaš v tichom mori, Kde ich nik nenájde, No načri mi aspoň dúšok z jeho vôd, A ja budem čítať horkosť v odkaze Rozpustenej soli.

Šepotom Ti zvečera vkladám do uší

Epitafy i najsladšie verše

Rozjatreného vnútra,

A Ty mi ľahučko vplietaš do vlasov

Otvárajúce sa kvety s omamnou vôňou.

Čím ťažšie sú moje viečka,

Tým viac si preč –

Jemne mizneš a zanechávaš ma

Spiacu na vystlanom lôžku.

Ráno sa budím šťastná a spokojná,

S obrazom Tvojej tváre pred očami

A s Tvojím menom na jazyku,

A skoro si ani neuvedomím,

Že takmer všetka vôňa vyprchala,

Že o Tebe opäť neviem

Takmer nič.


...na zaciatku...trochu take neiste...bal som sa ze to klesne do totalneho patosu...ale postupne cca. od vieciek sa to pre mna rozbehlo..a na konci som mal z toho dobry dojem... ...pacilo sa... ...jo a oprav si preklep...ocami...usmev..

_nemo_
23. 08. 2006
Dát tip
To je... krása... Málem mi stekla z oka slza. Snad proto, že už nedokážu psát tak něžně, snad proto, že už ta něžnost ve mně je pryč, snad proto, že už jsou všechny ty staré melancholické časy pryč... Buď vděčná za tu něžnost, co v sobě máš... tip

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru