Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seFantazijně automatická duhově modravému slonu s pruhovaným... a růžovýma
25. 08. 2006
1
1
6907
Autor
Milly
kde jsme? kdyz je nam smutno, meli bysme byt spolu. neschovavej se prede mnou...... prece nechces, aby nas to bolelo kazdyho zvlast a dvakrat tolik a neptej se me, jak to myslim, protoze pisu, co me napada a vsechno nemusi mit zjevne vysvetleni.
i kdyz se topim a boli to, neopoustej me, prosim- ja Te taky neopoustim- kdybys neco rekl nebo kdybych to videla, byla bych s tebou- snad vis...
kdyz zaba je blizsi, nez opice v uplnku mesic se smeje na hrach a sklenky vytekaji z oci jak ropucha ruda se zelenym hadim jazykem- tak, ted muzes malovat, muzes prijit a malovat tady.... protoze to chci, abys to mohl, malovat se mnou se svym usmevem a zaujetim a srdcem a laskou, protoze nemusis byt smutny prece, protoze jsme uz spolu- vezmi si to, ze je to tak, at si kazdy rika, co chce, doufam, ze neni pravda, ze bych nebyla vubec Tva opora...? Pohladim Te, kdyz mi ukazes, ze Te neco boli nebo je ze smichu.. jen kdyz me necim kouses bolestive, pak neumim hladit- ale muzem to zkusit- kousej me, az to bude bolet a rikej mi, at te pritom hladim, protoze to delas pro me, treba..... to by mohlo bejt hezky, tohleto.... treba nam pak vytecou perly z oci duhovy kulicky a my se v nich uvidime- jako jsem videla jako mala v zeleny skleneny kulicce rozesmatou princeznu v ruzovych satech hrajici si v trave........
A kdyz to tam uvidime, uz si nebudem moct byt daleko, protoze se slijeme dohromady a uz to zkratka nepujde.
Tak jako kamen, vasen, laska je rozpaleny touhou, hod me do vody, az zasycim a vychladnu do klidu a hlava uz me nebude bolet moct tak volne splynout s proudem........ do ticha a klidu zelenych vodnich ras...... s cervenym a zlutym slunickem listi..... dostat se tam pres temnou tuni a najit svetlo.
Svetlo, co rozzari nas kazdyho a uz nebudem tak skrceny, tmavy, usaty a smutny potvory ryby.... budem mit misto hlav slunicka a jen se budem hrat vsude tak at uz je to tady, tak prestan me studit, protoze to mrazi- takovy tmavy ledovy chlad, ne jako ty krasne kristalove vlocky, ale jako temny spinavy snih . Musim ho rozpustit v nas, jestli to pujde, takhle to prece nemuzu nechat. Rozpustit v barvach duhy treba, po desti. jo, chce to dest a poradny, aby sprchlo a napeti se uvolnilo, pak konecne prijde ta ocista a my budeme zas znovuzrozeni a budem se moct milovat jako male deti- vis, jako ty v tom kralovstvi nenarozenych deti, co maji vsechno rady a jsou porad vesele, protoze jeste nebyly na Zemi a tak jim jeste nikdo neublizil.
Pobihaji mezi oblacky s nahymi zadecky a smeji se.. jo, tak nejak nam to prece musi jit....
A treba i pres bolest, treba ona vyvola ten dest a co na tom, ze bude slany jako more, uvarime si pak dobry obed a budem se tulit a posolime si krajic a vsechno bude zase fajn. Tak fajn, ze to ani nepamatujeme......
i kdyz se topim a boli to, neopoustej me, prosim- ja Te taky neopoustim- kdybys neco rekl nebo kdybych to videla, byla bych s tebou- snad vis...
kdyz zaba je blizsi, nez opice v uplnku mesic se smeje na hrach a sklenky vytekaji z oci jak ropucha ruda se zelenym hadim jazykem- tak, ted muzes malovat, muzes prijit a malovat tady.... protoze to chci, abys to mohl, malovat se mnou se svym usmevem a zaujetim a srdcem a laskou, protoze nemusis byt smutny prece, protoze jsme uz spolu- vezmi si to, ze je to tak, at si kazdy rika, co chce, doufam, ze neni pravda, ze bych nebyla vubec Tva opora...? Pohladim Te, kdyz mi ukazes, ze Te neco boli nebo je ze smichu.. jen kdyz me necim kouses bolestive, pak neumim hladit- ale muzem to zkusit- kousej me, az to bude bolet a rikej mi, at te pritom hladim, protoze to delas pro me, treba..... to by mohlo bejt hezky, tohleto.... treba nam pak vytecou perly z oci duhovy kulicky a my se v nich uvidime- jako jsem videla jako mala v zeleny skleneny kulicce rozesmatou princeznu v ruzovych satech hrajici si v trave........
A kdyz to tam uvidime, uz si nebudem moct byt daleko, protoze se slijeme dohromady a uz to zkratka nepujde.
Tak jako kamen, vasen, laska je rozpaleny touhou, hod me do vody, az zasycim a vychladnu do klidu a hlava uz me nebude bolet moct tak volne splynout s proudem........ do ticha a klidu zelenych vodnich ras...... s cervenym a zlutym slunickem listi..... dostat se tam pres temnou tuni a najit svetlo.
Svetlo, co rozzari nas kazdyho a uz nebudem tak skrceny, tmavy, usaty a smutny potvory ryby.... budem mit misto hlav slunicka a jen se budem hrat vsude tak at uz je to tady, tak prestan me studit, protoze to mrazi- takovy tmavy ledovy chlad, ne jako ty krasne kristalove vlocky, ale jako temny spinavy snih . Musim ho rozpustit v nas, jestli to pujde, takhle to prece nemuzu nechat. Rozpustit v barvach duhy treba, po desti. jo, chce to dest a poradny, aby sprchlo a napeti se uvolnilo, pak konecne prijde ta ocista a my budeme zas znovuzrozeni a budem se moct milovat jako male deti- vis, jako ty v tom kralovstvi nenarozenych deti, co maji vsechno rady a jsou porad vesele, protoze jeste nebyly na Zemi a tak jim jeste nikdo neublizil.
Pobihaji mezi oblacky s nahymi zadecky a smeji se.. jo, tak nejak nam to prece musi jit....
A treba i pres bolest, treba ona vyvola ten dest a co na tom, ze bude slany jako more, uvarime si pak dobry obed a budem se tulit a posolime si krajic a vsechno bude zase fajn. Tak fajn, ze to ani nepamatujeme......
1 názor
Teď jsem to přečetla- až na začátek mi to všechno dává smysl- dokonalý smysl.....
Petře, díky za komentář. Momentálně se nějak necítím na to číst to po sobě. On to ještě nečetl, zapomněla jsem mu to dát.....
Možná máš pravdu. Taky čím víc jde něco přímo ze mně, když to není jen nějaká povrchnější záležitost, tím víc mi záleží na tom, aby mi k tomu něco lidi řekli, když už to čtou.
Sakra, když se člověk nějak odhalí, tak je ticho nepříjemná reakce. .-)
petr(angel)
11. 10. 2006
ale stejně mě to nějak bolí, když nechoděj reakce- a u takovejch věcí zvlášť... :-((
Já vím... Pro koho to je- tomu to čtu sama... :-) Tady je to pro lidi, aby si z toho taky mohli něco vzít- když budou moct..
Právě že píšu pro sebe- a pak to dávám sem..... I když pochopení někoho dalšího potěší......
Proto říkám, že se při psaní nezaměřím na cílovou skupinu- umím psát jen podle sebe..
Kdych měla sbírat obdiv jen tady, už bych dávno uschla.... :-)))
Ale jinak máš pravdu- asi se ještě dost neoceňuju- víc to pro mě často znamená od někoho jinýho- hm, sebevědomí......
snažim se. :o)
petr(angel)
11. 09. 2006
Někdy riskuju ažaž a občas se to vyplatí... :-) Nikdy nevím, kdo sem vleze, kdo mě může pochopit...... pokus, no...- třebas Lakrov se to líbilo...... :-)
no vidíš- přesně o to mi šlo.....- je to i v názvu- měl to být pokus o automatický text....... :-))
Materiál na rozbor?? Můžeš začít, když budeš mít chuť.....- třeba ve zprávě i....... ;-)
Máš pravdu..... taky to trochu bolí, když vidím, kdo sem třeba vleza nic nenapsal....... u tohohle zvlášť.
petr(angel)
11. 09. 2006
Nechci (naznačit, že nemáš krásnou duši). Nemít-ji, nebyla bys mezi mými oblíbenými. Tvé dílo a můj komentář mají společné to, že zachycují velmi subjektivní poznámky, ve kterých se málokdo (po čase i Ty sama) vyzná. Takže to srovnání vůbec neznamená, že se mi Tvé 'mimo-psaní' nelíbí. Jen z něj cítím, že je to takové 'na chvilku'. Jenže CO není na chvilku? A TiP se dává za 'okamžitou hodnotu', ne navěky.
Všichni (občas) blbneme. Ty jseš teď asi p-a-r-á-d-n-ě rozcitlivělá, když Tě mých pár řádků dokázalo takhle vytočit :-). Využij toho stavu. Mohlo by (s ním) z Tebe vypadnout něco, co jiní pokládají za 'neobyčejnské'. Já taky (pokládám).
Nesněz se.
Samozřejmě, že jsem......
Cococo, chceš tím snad naznačit, že nemám krásnou duši?? Já se taky fotím.... ;-))
Ale ne proto, aby mě to přešlo- fotím se proto, abych se viděla zvenčí, jak jsem vypadala v tu kterou chvli, ve který jsem se tak cítila.....- různě... fotím se veselá, smutná, napjatá.......
A já nevím, nějak to tu zas blbne- Tys mi dala tip? Když se Ti to asi nelíbí (jak se mi zdá, když říkáš, že rozdíl mezi mým psaním a Tvým komnetářem...)? Když to pokládáš za to obyčejnský? Pokládáš?
A nejseš Ty nešťastná/zamilovaná :-) ? (Nehodící se škrtněte)
Připomělo mi to mojí dceru (17).
Na bratra: "Jsem dneska ňáká smutná. Půjčil bys mi foťák a stativ? Vyfotím se a podívám se na fotky. Pak se začnu stydět a ono mě to (smutek) přejde."
On: "A proč se na to (focení) zavíráš v pokoji?"
Ona: "No já se vyfotím nahá, to se budu stydět ještě víc."
Kdo má krásné tělo, zastydí se, uvidí-li ho zvenčí (zrcadlo není zvenčí). Kdo má krásnou duši, stydí se skoro pořád. A vůbec se nepotřebuje fotit. Rozdíl mezi Tvým 'mimo-psaním' a mým komentářem je jen v absenci či přítomnosti diakritiky :-)
Bych to klidně zařadila jako deníček- jen tu žádná taková kategorie neni- taky ji můžu změnit na MIMO..
A neni to úplně automatický- přidělávala jsem tam velký písmena a nepovedlo se mi to úplně nekorigovat- mý myšlenky, jen takovej pokus... :-)
vida, já jsem tu sotva 3 roky, možná proto kvalitní nejen očekávám, nýbrž i nalézám... :-))
Chrou..., až bude dada, bude v básních a ne v nezařaditelných... myslim... :-)
Mně se název líbí.... a kolikrát na něco kouknu kvůli názvu a pak se mi to líbí, i když jde o něco jinýho.....
Ha, aspoň vidíš, co dělá s lidma očekávání a vůbec domněnky, :-))
děkuju....... :-) automatický texty bejvaj bez přestání- asociace..... a to byl takovej pokus nechat se vést svými okamžitými myšlenkami....
prijde mi to trochu jako ze souteze Mluv pet minut bez prestani...ale nektere veci jsou hodne pekne, mile...
no vidíš,překvapení..... :-)) Pod pojmem "fantazijiní" si představím spíš automatický text, i když možný je všechno.....