Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
„Neměla’s tam chodit“, řekl jsem ji a pokoušel se ránu trochu ovázat. Obvaz jsem našel zastrčený v zásuvce na příbory. Za tu dobu, co ho nikdo nepotřeboval si v něm stačilo několik pavouků udělat docela pěkné a útulné hnízdečko, které teď museli nečekaně opustit. Lýtko bylo celé rozdrásané, velká krvavá změť různých úlomků a útržků, na několika místech visely v cárech kusy sdrhnuté kůže. Některá místa nenaznačovala sebemenší příslušnost k lidskému tělu. Bezpečnější a pro žaludek příjemnější bylo, vše zakrýt obvazem a mít tak pocit, že jakousi měrou pomáhám k příjemnější atmosféře v místnosti.
Začal jsem ránu obvazovat, prsty se mi vnořily do teplé, bublající krve, která si svými gejzíry vynucovala neustálou pozornost. Nahmatal jsem cosi měkkého, s čím se dalo zcela volně pohybovat. Kusy masa se libovolně přesunovaly - vždy tam, kde jsem povolil tlak. Omotával jsem co nejrychleji, abych to už měl za sebou a zastavil krvácení. Obvaz však s mojí teorií nesouhlasil. Okamžitě se promočil tak, že nebylo poznat, která část je obvázaná a která ještě ne. Občas se, nemaje sebemenší zájem na vzájemné spolupráci, prořízl o neznámé parazitní úlomky, hovící si v ráně.
Koberec začal znatelně měnit barvu. Přímo pod ránou se zvětšovala veliká červená skvrna, která se vůbec nehodila k okolnímu vzorku a svojí jásavou barevností přehlušovala všechny ostatní barvy. Budu ho muset vyhodit. To mě opravdu podráždilo. Když Vám přijde nečekaná návštěva a ještě udělá takový svinčík, nemáte příliš důvodů k tomu, abyste jí při odchodu řekli „nashledanou“. Tahle návštěva se navíc neměla k odchodu.
„Neměla’s tam chodit!“, zopakoval jsem patřičně důrazným tónem, „nebo jsi ho alespoň nemusela kousat. Třeba to nemyslel zle. Mohla jsi počkat, až promluví.“
Teď už bylo ale pozdě na moralizující rady. Vlastně jsem se nezlobil tolik, jak jsem se snažil vypadat. Jenom koberce mi bylo opravdu líto – byl pěkný a byl drahý. Přesto jsem řekl: „Pojď, zabalíme ho, ať to máme za sebou. Už se pěkně dlouho nepohnul, asi bude opravdu mrtvý. Měli bysme to zvládnout, než se rozední.“ Jeho tělo bylo neforemné a těžké. Opravdu sviňská práce.
„Musím uznat, že máš stisk!“, prohodil jsem, když jsme, obtěžkání naditým kobercem, scházeli ze schodů.
Na názvu nezáleží a rzhodně si nemyslím, že bys jej ukrasl :-)! Teď k povídce - mnoho jí chybí - třeba pořáné vyjádření pointy! Začalo to dobře, ale nějak to chce dokončit! Měj se!
Písmák