Tenká bílá niť

Ztratil brýle, ztratil zelené rukavice,
otevřel oči, zvratky polily mi nohavice.
Tečou mi slžičky po tváři.
Mezi keři, mezi ploty zahrad,
hledám tajemství záhad
                                     cestu domů.

Měsíc studeně na obloze září.
Mlčení se nese noční tmou.
Lampy svítí, žluté kvítí.
Mluvení je zbytečné, odpovědí je cesta.
Plazí se polem. Protekl kolem,
noční autobus. Světlem projel tělem
a navždy zmizel za kopcem.

Na dně průhledné skleničky
kroutí se rudě hnědé slzičky.
Mezi bílou mlhou a barovými stoličkami,
černá labuť pluje po večera hladině
se sladkým úsměvem svýma očima
poliká nevyřčená slova v rovině
                                     bezvědomí.

Nenašel jsem rukavice, nikdy více.
Vítr, studný vítr sfoukl svíce.
Čechrá mi vlasy mezi ploty zahrad,
stále tiše plazí se asfaltový had.
Mlčí ve dne, mlčí a hledá odpovědi.

---