O jedlíkovi, co má rád historii a jeho utrápené ženě, co nedá dopustit na Elány

Můj otec

Největší masný mogul Aše                       

Má sny, ty zvěčnil do guláše                                

Lásku skryl v kroje klop asi

Já vyrůstal sám u klobásy

Takže se nemůžete divit že

Snídám ráno jelito

moji ženě je líto

Že jsem snědl kotletu

složil jsem tím hold létu

Však dám si i dvě jitrnice

vytrhnu jí trn zpod plíce

Už totiž trochu páchly

choť spokojí se z jáhly

Zajím kouskem salámu

Ptáte se proč tolik jím?

v lomu kámen sám lámu.

proto tolik sním.

Z rádia mi zní ♫♫♪

„Keby bolo niečo

Čo sa tu dá zjesť

Okrem psa suseda nadomnou

Čo ma děcek šesť“

Polemizuji s chotí při ražničí

Josef Ráž ničí dobrý vkus

„To není pravda“ žena křičí

Slzy ji kanou na ubrus

Lom mi zavřeli. Co budu dělat?

Ještě trochu krkovice

„Chlape ty máš krk opice“

Vnukla mi ve snu dívka z Lea

na brigády chodím do muzea

Za oddělením věnovaným punské válce

zastupuji s chutí vyžrané  neandrtálce.

Mezitím

Manželka pere držky v lavoru

„ Drž kyj rovně“ zřízenec se vzteká

„Že si pro tě dojdu nahoru“

„Co si to za pračlověka“

Moje žena stěžuje si

Dítě zkrotí tvoje běsy

Tady pomůže jen spermobanka

Já mám genom otesánka.

Můj den končím

Játry na cibulce

„Že pod vlak skočím !“

dám za pravdu drahé půlce

Já trápil jsem ji dosti

Kvůli mně se chuděra

Už dva roky postí.

Po pár letech

Odrazil jsem se ode dna

moje dno dna proradná.

V Znojmě držím dietu

Až znoj mě polil, Dyje tu.

A tak změnila divá řeka

masožrouta na člověka