Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
"Ahoj!" ozvalo se zrzce za zády. Otočila hlavu a spatřila Bety.
"Jé, ahoj. Tebe jsem neviděla snad tejdny. Jak se máš?"
"No, trochu jsem marodila. Řízla jsem se někde na zahradě do nohy. Ale už je to dobrý. Vašek měl strach, abych nedostala nějakou infekci. Dneska jsem prvně venku. A co ty? A Jirka?"
"V pořádku. Je to dobrej chlap. Nemůžu si stěžovat. Stará se o mne slušně a je hodnej. Mohla jsem dopadnout hůř. Pamatuješ si na Moniku? Tu dlouhonohou? Jak nad námi ohrnovala frňák? A naparovala se, že ona bydlí v přepychový vile s bazénem, kdežto my jen v malejch baráčcích. Že ona má něco nóbl a ti naši chlapi jsou jen obyčejnej póvl? Tak jsem ji znova potkala minulej tejden, pěkně zkříslou a přiznala se, že ten její ji mlátí za sebemenší pitomost. Jak není stoprocentně všechno podle jeho přání, už je zle. Kolikrát prej nedostala za trest ani najíst!"
"Proboha! Chudák holka. Měla sice čumák nahoru, ale tohle jí nepřeju. Vždyť je to živá bytost, stejně jako on! Mně by tohle Vašek nikdy neudělal! Ten mě spíš rozmazluje. Pořád mi kupuje nějaký mlsky, až mám strach, abych neztloustla. A věnuje se mi, jak jen může. Hrozně rád mě třeba večer češe. To je jeho slabůstka. Mně je to samozřejmě taky příjemný."
"Jo, to mám taky ráda," řekla zrzka. "Jirka je ale spíš na blbiny. Někdy se chová jako malej kluk a ne dospělej chlap. Tuhle jsme spadli dokonce z postele, jak dováděl! Řeknu ti, chudák Monika! Ta si o takovémhle soužití může jen nechat zdát. Představ si, že oni spí dokonce odděleně. Každý v jiné místnosti! Není to hrůza?"
Bety jen udiveně zamrkala: "Fakt? To si nedokážu představit. Nojo, asi čím větší boháč, tím horší charakter. To si holka naběhla! Co z toho majetku má? To jí teda nezávidím. Musí poslouchat snad na písknutí, ten její jí nepohladí, neřekne vlídný slovo a večer místo mazlení jí ještě pošle spát někam jinam! Chudák Monika!"
Zrzka se zadívala zamyšleně na červený okraj zapadajícího slunce: "Kdo by si to vše pomyslel, když jsme ještě nedávno všechny tři přemejšlely v ústavu, co s námi bude?"
Bety odpověděla: "Ano, to máš pravdu. Ještě před časem jsme byly jen holky bez domova, bez lásky, bez rodiny. A teď všechno tohle máme. Tedy alespoň my dvě. Monice by bylo snad líp zpátky v ústavu."
Zrzka řekla: "To možná ano. Ten její chlap jí asi opravdu dost ubližuje. Tuhle, jak si se mnou povídala, ji pak začal hledat a křičel na ni - Ty čubko mizerná!"
Bety se otřásla: "Chudák Monika. Docela jsem jí odpustila tu její nafoukanost. Asi se taky už teď chová jinak než dřív. Á, támhle jde Vašek, zřejmě se blíží čas večeře. Budu muset běžet. Tak ahoj a někdy zas nashle. Třeba se tu příště potkáme i s Monikou."
"Tak jo. Já už se taky vrátím k Jirkovi," odpověděla zrzka.
Palouček v městském parku osiřel. Zrzavá kokřice se vydala na jednu stranu a černá fenka voříška na druhou.
Písmák