Písmák Prostě, takovej normální tejden II
„Sedím a čumím. Pozoruji toho rozcuchanýho dementa, jak se dloube vnose. Už to nevydržim.
- „Ty dobytku, koukej si ten prst vyndat ztoho rypáku.
TAKOVÝ LIDSKÝ PŘÍSTUP
Trojrozměrná projekce snázvem „WAR 23450“ právě končila, sálem ještě duněla reprodukovaná dělostřelecká palba, ale bylo jasné, že generál Pospěchov opět zvítězil. Uvaděč, pan Priatelkov, dokořán rozevřel zadní průčelí sálu stisknutím tlačítka EXIT a pozoroval davy rozjásaných přívrženců Pospěchova, valící se směrem do dvorany „KOLOSEA VÁLKY“.
- „Vopravdickou válku na vás, hajzlové . “ Ulevil si jen tak pro sebe.
LETNÍ VLNY
Všechno prý probíhá najednou. Teď, vjediném okamžiku. Pokud by tomu tak bylo, je možné to spomocí dnešních technických znalostí dokázat. Co třebavysílání rozhlasu.
POPRVÉ
Červen toho roku byl mimořádně teplý, rtuť nad třicet stupňů a lidé, když museli vyjít do ulic, chtěli toho mít na sobě co nejméně. Pro mládence, jakým byl Karlík, byly poslední dny nesnesitelnější o to, jak intenzivně vnímal odhalená ženská těla a rafinovanost, se kterou se ženy a dívky oblékaly. Fantazie mu předkládala tak živé představy, že byl neustále vzrušený a plný očekávání okamžiku, kdy vše vmohutném elixíru rozkoše ze sebe vypustí a vybije. Ten okamžik měl přijít brzy, to si uvědomoval, přesto si chtěl vše vklidu rozmyslet, připravit se na „to“.
HORŠÍ NEŽ SATAN
“Některé příběhy nejsou odtud. Jsou odtamtud. Když mysl nemluví, objeví se, a ty je můžeš prožít ve svém nitru a vzít si co potřebuješ. A tak toto vyprávění je pouhým odrazem toho, co já ve svém nitru spatřil , a nejsem tak obratný vypravěč, abych vylíčil tu nevídanou syrovost člověčího bytí.
VÍRA
VÍRA
Rikr van Holl se vrátil z kostela, seděl v tulipánech a cítil ve svém srdci zmatek a klid zároveň. Pozoroval kulatou stavbu mlýna, jehož větrné lopatky posunovaly prostor i čas, a přitom mu hlavou plula jediná myšlenka:". a mrtví budou vstávat z hrobů. ".
11.9.????
Vtiskovém sále Bledého domu se rozsvítily reflektory, na kamerách červené kontrolky, šum nedočkavých úst zanikl vtichu napjatého očekávání. Prezident se důstojně postavil křečnickému pultu za desítku mikrofonů a svážným výrazem ve tváři promluvil knárodu:
“Drazí spoluobčané svobodné země . Stojíme na prahu celosvětového konfliktu, který vmoderních dějinách světa nemá obdoby. Čin, který provedla hrstka zfanatizovaných šílenců pod vedením ještě fanatičtějšího Mohameda Aladina, a který nehodnotíme jinak, než jako válečný útok proti svobodnému světu je pro nás šokující ukázkou toho, kam současné lidstvo došlo.
Koloběh
Očimi Takišaki lovil ryby pro svojí rodinu v jezeře Kan od dětství. Dělali to tak všichni ve vesnici podél jeho břehů. Jezero bylo plné havěti a poskytovalo dostatek potravy pro každého. Bylo to takové nevinné místo na Zemi.
O vývoji
Když tak někdy sedím a pozoruji lidi, představuji si jací asi jsou. Je to zajímavá hra na fantazii, ale kromě vlastního pobavení asi ne moc osobně přínosná. Jací tedy opravdu jsme. Kam kráčíme .
7 čili 7
Měsíc byl takový nějaký modrý. Vždy byl růžový, ale ten večer byl skutečně jako jahůdka. Lidičky na něj udiveně zíraly a třásly se strachem. Proč nastala taková změna.
Nikdy nikomu nevěř !
Nedávno jsem si vybavil historku našeho předního baviče, který ji použil jako důkaz svých teorií o nutnosti nenechat si kazit dobrou náladu. Šlo o to, že při cestě do divadla se dostal do kolony aut, což je v Praze běžné, a tak aby ušetřil čas, tu kolonu předjel a postavil se na první místo hned před semafor. Při čekání na zelené světlo, to prý nějaký vztekloun, chlap se špatnou náladou nevydržel, vystoupil ze svého vozu a šel projevit svůj názor. Komikovi vynadal do debilů a blbů, a ten ho prý zcela odzbrojil svým připitomělým úsměvem a souhlasným přikyvováním, že je opravdu debil a blb, ale že hrozně spěchá , ať mu to odpustí a nezlobí se.
VÁNOCE 2000
Vánoce 2000
Bylo mi fajn. Vlastně od té doby, co jsem ji poznal , mi bylo pořád fajn. Poprvé jsem ji uviděl na zdokonalovacím kurzu angličtiny. Seděla vedle mě a tak nějak prosebně se podívala.
Spasení
SPASENÍ
Jeden mladý muž, trochu odstrkovaný, si jednoho dne uvědomil, že je něčím vyjímečný. Stál před velkým zrcadlem a se zájmem se pozoroval. Nebyl jenom sympatického vzhledu, ale působil i mile. Za svůj život dokázal posbírat tolik zkušeností, že pro něho nebylo nic problémem.
Smíření
SMÍŘENÍ Malá skulinka pravidelného tvaru se jednou objevila uprostřed rovné , velké pláně. Nikdo si jí nevšímal a jen pár místních o ní vědělo. Pláň byla tak veliká, tak co se skulinkou. Děti jí při svých hrách vždy zašlapaly, takže vlastně ani nebyla.
Přizpůsobivost
PŘIZPUSOBIVOST
Prostoduchý mužík opustil svoje doupě a vydal se na cestu. Neměl k tomu žádný určitý důvod,neznal nic, co by chtěl objevit. Nic dosud nepotřeboval a tedy nehledal. Přesto mu začalo být v jeho jeskyni těsno.
Žárlivost
ŽÁRLIVOST Vzorný a věrný manžel přišel po celodenní práci domů a nikdo ho nevítal. Pomalu se převlékl, umyl si ruce a šel zkoumat zásoby v lednici. Nic. Zklamání se zdvojnásobilo.
Nadřazenost
NADŘAZENOST
Modrý chlapík se hřál u krbu a rozjímal o svém původu. Měl modrou krev, chrabré srdce a nad krbem erb svého rodu. Ale erby byly již jen dávno zašlou vzpomínkou na jiné časy a upadaly v zapomnění. Jenom modří nezapomněli a stále se snažili držet své tradice.
Marnost
MARNOST
Malý člověk kráčel vysokou trávou a přemýšlel, proč je tak vysoká, že mu nedovolí se rozhlédnout. Jako dítě si myslel, že až vyroste v dospělého člověka, uvidí konečně svět takový, jaký opravdu je, jak o něm vyprávěli velcí. Tak žil v představách celé dětství a jako všichni jeho vrstevníci se těšil. Možná se těšil i trochu víc než ostatní.
Strach
STRACH
Člověk potkal mimozemšťana. Byli si podobní, ale mimozemšťan byl nahý. Dívali se na sebe a divili se. Člověk sundal kabát a oblékl ho mimozemšťanovi.
Hysterie
HYSTERIE Špinavý bezdomovec ležel na břehu velké řeky a naříkal nad svým zkaženým životem. Nikdo ho neměl rád a každý mu chtěl vzít jeho svobodu a nezávislost. Musel tedy odejít z práce, odešel i od manželky a od dětí, vzal si jenom mošničku a šel být nezávislý. Byl to překrásný pocit, zbavit se všech starostí a odpovědnosti.
Zaslepenost
ZASLEPENOST
Člověčí žena seděla na zápraží a cpala se koláči. Nevadilo jí, že zbytky jídla hyzdí její vyšívanou zástěru, a také jí nevadilo, že kolemjdoucí jsou znechucení pohledem na její tukem obalenou a znetvořenou tvář. Byla spokojená, když mohla takhle sedět a jíst něco dobrého, navíc, když to sama uvařila či upekla. Smyslem jejího života bylo vařit a jíst.