Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOmyl
20. 09. 1999
0
0
1699
Autor
Lalinka
Znas me a ja znam Tebe..
vim, kdo jsi a kdo jsi byl.
Vic vazim si Tebe nez sebe,
pad zda se by nas nerozdelil...
Po mesici vim, jaky opravdu jsi a ne to, cos zdal se byt,
vim, ze Te neznam ani ze ctvrtiny Tveho ja...
ted vim, ze staci malo,
co mohlo nas rozdelit
...
0/5
myslím že toho druhého stejně nepoznáš uvnitř nikdy...což je strašná škoda...protože povrch často moc klame o tom, co cítíme uvnitř...jenže to se asi tam moc neprojeví...
Až zjistíš, že pořádně neznáš ani svý rodiče, který znáš celej život, teprve poznáš, co vlastně neznáš.
Ale nenech si kazit svoje mladický ideály. Jiný už totiž nedostaneš :-))
Ale nenech si kazit svoje mladický ideály. Jiný už totiž nedostaneš :-))
Lálí: myšlenka je skvělá, to zpracování by potřebovalo trošilinku dopilovat, ale to asi cítíš sama. Chápu, že jsi měla pocit, že ho znáš, to bývá občas i po prvním setkání, ale je toho hodně tajemného uvnitř v člověku, co když nechce, tak neodhalíš. Šak víš...
jak možno někoho poznat za pár sekund, neznáme-li sami sebe celý život? To se mi to mluvá, a přesto
dělám přesně stejnou chybu.
dělám přesně stejnou chybu.