Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNo a né snad?
13. 09. 2006
4
0
1381
Autor
Kaira
Tak si tu sedim,
něco tu říká,
ale oni řvou.
A blbě čumim,
motýl mi lítá
za jakousi čárou.
A stále věřím,
že fakt tak brouká,
že oni nevyhynou.
*
Ztrácej se slova,
ztrácí se odraz,
chtěla bych znova
mávat ti z okna.
Ale né na rozloučenou.
Ztrácej se slzy,
smích ten už dávno,
chtěl si mít vždycky
tak krásně vyhráno.
Sny ti zmizely.
Koukáš skrz mříže,
posílám motýle,
chci si jít pro tebe,
ikdyž to nelítá.
A nebude.
Tak zapaluju svíčku
za všechny a všechno,
jenom teď pro jednou - sobecky,
modlím se za naše Světlo.
Tak mi to dovolte.