Písmák Tvůrčí
Až se ti jednou zasteskne
prolom ledy pevných bran
kroky štěstí i ty bolestné
dej do plátna, jež střeží rám.
Pracovní
Nesnáším hrubky
co kazí mi krásné dny
kritiku na účes, prý nevkusně fádní
Klasické pohnutky
Z pohraničí
Procházím náměstím
zbořený vesnice
Trosky jsou vzpomínkou
ruinový tradice
Věčná
Nemáš se zač schovat
Kolem krku smyčku máš
Padá ti hřích ze rtů
Křehká
Přijde čas tání
Kolem řeky z luk jaro stáhne mraky Co vody spalo v bílých peřinách Půjde proudem davu zboří lávky silou páky Ten čas co srdce své má v hodinách Pak doba hrátek dětí Snad nesebere život, dech
Začíná zima, z nebe hejna letí mráz tiskne značky na oknech.
K tobě
Snad nepůjdou má léta lehce splést
Do košíku pod střechou
Kam pršelo, když chodila jsi spáti sama
Vletu zloděj, už pro mne chtěl svá křídla snést
Kousky dnů
Straším se ránem ze zvyku
čekám až přijde
včelko ,
hlad
světlu, ohni, mrazu
Přivírám proti tobě víčkabrány zavírají cestyhradby- střeží lásku od srdíčkaa ty pluješ věky po hladině s veslyna lodce co ovinula touhas koncem iluzí, když poslal tě snít pryčode mne trpká věčnost dlouhástrach žene dál, než přemůže ji
ten proklínaný
. spásný
. slepý
Časem
S krajem jako víno zrajemtrpké, sladké chutě peklo leckdy voníš rájemkrásno chtivé kruté
Drásej pozdní roky mládímprožité tak slastnéco bylo
a co dnes je
sladím
Konkurz herci
Na lidském chování
Se staví řády…
Jak by vkrustě rytíře
pavouk kamsi běhal
Kapitola
Probuď postavičky z knížkyřeknou ti co v tobě vidíkolik vidělo je rukouprsty, citlivými bříšky
Než lampičky pod peřinyjejich noci sklidí. začnoudrápky psát.
To za stěnami zvukyněco volá, klíčem chrastíVše strach zazdíAven jak. Víš.
Krátká vybíravá
Tak nádherná a přeci v dálcenebe jí do očínaděje posílámůžu jí pohladitosudem spáčenejsem to já
i ona předstírá.
Něco nesežerou
Co vteřinu. z pole odlítám
Už odnášímé klouby k mraveništi raci průvodemsi rotují a tančí.
Láskyplní
ufňukánci.
Srdce bříze
Bělostná vážka radosti přinášínevěstu odívá do bílých kamaší
Najednou tesknotanáladou neladívzpomínkou na láskuvracím se
Do mládí. Sám.
Oblétání
Klíčí, pomáhá, rostevtorně májové prostéNapíná pelesti kamsido slova chutě dám siPřijde s ní do peřin málovíce než zdání se staloNašla si domov křehkýdívej se, dotkni, A. vdechni.
Kdekdobychtěl
Mít tě v pití jako led
co tančínajít radost v nedbalkách. a sníts rytmem kvítí říci začítrozsvítit tenúsměv. cosi dřímádo kola ho z kouta vzít.
A když zhasnouPůjde po tmě zvednout číš.
Letět z okna
Odháním motýly
ze zdí, kampověsili krásy
Nečekají na své chvíle vkvětinách
Dech jim došel
Na každém rohu
Tak zvláštní kabinky
pro deštníky nerostouaby pochytaly
tajná přáníMají své šatny i když do nich prší. Rumělkové, na fotkách jsou………. tím obchůdkem s volnostíco bez klepání přichází…. i mizí.
Dívej se mi do očí
Přišla do světa stínů s rukou klesající k hloubkám, tam hledala co nadechnout se zapomnělo. Hrála poslední hudba.
Když padala slova lítosti, zůstala v nich sama.
Ona uprostřed jak žíhaný kamínek brala vše jak rány bičem.
hračky plačky
do mala tralala skok a dřep
malému synkovi
chlébamed rozbitá kolínkaočistí, pofouká bolístka malinká
tvá máma, maminka
Pomoz mi do skal
Do zámku co nemá bránuvedou jen schody z oblakůza spřežením netopýrů k ránunás lesem na dvůr odnesou. Dnes po přípitku. zmámen. cítím hradby sídlasnad doušek slil mi hadí králna krk mi jeho symbol vtetovalQuetzolcoalt, co zapoměl si křídla.
Slabosti
S pózou jako umělkyně
ladíš poslední tah chuti
Na descevinylové stejně
krájíš barvytakové co k zakousnutí nutí.
Spletenec
V rukou karikatur se nám smějou
pastelky
co do pijáků vyrývají monogramy oslů
Z malé lodičky
Z místa nad rybárnou
Nedokážu přelstít oči bojím se zlých tajemství Lechtivá když obejmu tě vkročím . do strachu z nás z pověstí. Hřích je pramen
A já na něm z hoře probuzený had neprosící o život svůj . právem.
Z řady svíček
Houpeš se v zrcadlechlípní se dívajíz postele na tvrdovezmou ti šatyBodnul si žihadlemve spánku potajímilenku smrťákův zatáčceKatí.
neboj nic
Podél kamenného krbuna dece z plyše čteš sijak pohasíná kapitola. rozhoříKdyž usneš, vidím v očích dětí,
jak jsme velcído knih pokaždé nos se zaboří. Ty znavená a oni čilís hračkami hází, dovádínechám tě prospat ještě chvíli.
Táta jsem.
Kde máš stáří napsané
Přesně v polovině tajekdy zastaví se tikotnevíš, jestli hrajestejná hudba
pro dva světy. To dozvíš seAž na vrcholku pískuletící pro nás
maléčasem zaklíněné děti.
I r o n i e je
V objetí přizveš k nám
esenci vděčnosti
za bolest kámen dán
na stolek z proutí
Kdekoli jsem
Dalas mi rudou růži- plakal jsem. Kolem nás tak slastně voněl květin dech
kolikrát sesmilovala na louce. V posteli, co voní senem, nahá ležela v ní na zádech.
V každém pohledu, bych nechal svoje srdce.
Ulice v parku
Vidět
nevidět se v zrcadle
tlampačům přeštípat tmou kabelyumí nenávist i láskaobětem i lovcům role rozdělíneuděláš nic
strom starý, časem odkvete a praská.
Zhasnul jsem já...nebo ty?
Víš
tak hloupá
stala serozloučení
námtakyosudná
Opět zítra?
Po ránu odkrýváš
nočním hrám závěsy
v ospalé nahotě hladíš své křivky
chtěl bych tě oblékat
Kolovrátek
Tajně mi po zpátku
rozpřádej čas
ukrytý v poupátku
. milostných krás.
úlet
dorážím na oknou stolku s peremřiďím se směremžvýkatsmím kantore. zavřu svůj penáls rozlitým inkoustemschovávám pod toustemco zbylo. magore.
náruč sobce
přečetla sis knížkuse zpáteční místenkoujateční román škrtící pod krkemslova pamatuj "nevrátíš se, skončíš v křížku"V porcelánu s mramorovou nástěnkou. nikdy
. neutečeš
. s obojkem.
Jaké jsou její oči
Směl jsem po hladině jítse skleněnou koulí u nohypáteř mě bolela od věčného lhaníA přesto jsem nezačal mluvit pravduDíval se z ní duhový obličejkterý se kutálel kolem, mezi vlnkamiráj v tu chvíli úsměvu. mi dal ten pohledpak zčernaly mu tváře, vyfoukl zamračený kouřJako bych mu ublížil, tím že se směju roztříštil se, rozplynulcítil po větru přetvářky a dal najevo můj hněv. když . duhově si lžu, abych neuviděl prázdno.
poperte se
Pár jsou dva blázni v objetíke stromu bez listí u silniceodchází z domu bez dětíchodí se modlit
chtějí víceOn stár už dává sbohemčas jeho tělo porážívšak v domě
mluví s ohněmo jeho paži v zápražíKdyž přišel zázrak k dveřímtří dětí v jedné náručiplakali ti dva v peří kdo je vše nové naučí.
Lásce vodu, nebo jed?
Co když jsem v trnívpolámaných řadách stromůnašla bys mě, dala napít. Každé ráno nové svítáníje odlesk probuzení zvonůkterý vstane a nevědomky ví kam jít. I když někde leží spícíz kousku keře zvadlý květneumírá, saje než ho zničížízeň o samotě, která svírá. tělo ze slov- ten prapodivný, celý svět.
od bačkůrek po papuče
Dovez mě loďko vratká k břehunad hlavou poslední dny kroužíjá s pevnou zemí pod nohama dožítchtěl bych kabát děravý si pospravit.
Zbývá už jen posledních pár stehů. Aby plachta nafoukla své tvářevkreslil bych jí hvězdy do znaku by z dálky jiskry žhnuly do očíi když oba vypadáme stařeříká čas ten rybář pavoučí.
Že nenosíš své štěstí v ruksaku,ale tam, kde tluče.
Hmyzí
Netrhej pavoukům nožičkyAni mouchám křidýlkaTen život maličkýOtravná nadílka
Je třeba něčí Reinkarnovaná Tchýně.
O dni u nás
Kde domov můj. Tam voní hnůj. Květiny umělé, u plotu tůj. Z tlampačů vyhrává, Machálků Kometa.
Potlapkání
Ve žlutém šátkuDonesli tě milí lidé k námPo roce slzy přišly Otisky tlapiček v něm na památku zůstalyPak nastal čas pomoci tvé jinde
A my hrdí, že jsi za vlastní nás vzalKoupili jsme album ve kterém celý tvůj život usměje se na nás:).
Opět vlčím s květy
Teď a tady
Svleč se mi za pohledem
Za známkou od páry si hrej
Jak bys poprvé lovila a předem
Není růžová
Zpolikruty směsný den- ten odpad
Ve dni odplat, zastaví se těm
Oddaným otrokům na víře
když jdou
Po slunci měsíc
Spěchu postůj panáčku
Za kresbu zaplatíš jen časem
Pár písmen vkamení
Tě sevře, ne však dnes
Poznat
Nikdy se naráz
Za růžovou zástěnou nejspíš nepotkají
Ty naše probouzené taje
Nikdy nechtěla jsi
Ženo moje
Doperu a vyžehlím
Abys měla klidnou krev
K večeři mi stačí párek
Zapomněl jsem na mrkev
Šatna sluhů panoptika
Napínám vrásky dlaní
Zvedám dech s dýmem k oknu
Propadlé od klekání
Koutky rtů nevábné skrývám
Kazatel se nezapře
V den,kdy člověk nastaví víčka strnulosti času
umře
Pak dostane víc květin, protože ten co odchází už jiné neucítí.
A přitom na římsách domů jsou tak zatraceně cizí útěchy slov, které se snaží podat ruce.
Se srdcem v dlani
Bylo by tak krásnéVidět v ošklivém člověku tu radost Vidět jeho a nedívat se k zemi
Bylo by a neníNezaslouží lásku
v kráse žít. I když pozná poblouzněníChvíli myslet může že je milovánNež roztrhá ho pravda krásy. co mu lásku odnese
v prach změní
Krtku
Otevřeš zem
a pak slepý
Noci rej hmyzu posvačíš
Čichneš jak voní
Vidět jen To krásné - ubíjí
Od hlavy až po kolena
Od kolen až kpísku
Ten náladově žije
Ten pod hladinou křičí
AIDS a Jeho DĚTI
Holé, tak In
Spadne vklín a ušpiní se
Sedne si času do podpaží
Zas dál si cestou tančí a prach se chytá
V koutě nejsi vidět
Dnem i nocí závěsům tvar věšíš
Pod maskou nehybnou si neschováš tvář
Radosti nedáš, na happyend věříš
Na dně se nepobavíš neschováš
Minulé
Ve výšce neviděn
před čelistmi bot
Slzou uspán- měl jsem zabít
Čekání zmrazené voku mušky
Název je na Konci
Zahnala
tvář zdvořilou co neviděna
Hladem v koutu domu
zrnko chtěla sníst.
Nepodvedl, ale ranil
Svlékám kůži
smaskou křídel
Nad kameny opomnění rysek malinových rtů
Tvých chutí bez přetvářek snídám
Růženko-past
Zvědavá buď na zdech domu
Levé spravým uchem střídej
Přišlo štěstí ,
smůla
Před poslední cigaretou
Proberu se
Zatáhnou minervy ránu
Na šití je pozdě zvát
Černou masku
Tvých dvacet
V náruči jsi usnul
Nezlobíš
Jak tahal si mě za rukáv
Pod stromem shoupající sítí
Vždy s ránem
Zraky nahoru
ktichu pod mlhou
Hlavu šokem budí
to kafe
Na chvíli ráj
Sedím sám
zase vroklině
Sprázdnou hlavou
opřenou o kámen
Lež za Lež
Neřvi.
Bezcitně syč
Pláč vůbec nic nezmění
Své získal
Taková chvíle
Slintajíc zvelkých děl
Usedám na podlahu
Sobě do té louže
Abych mohl
Solarium smrti
Mám psát ladně
Pozitivně přeci.
Když dívám se.
Jak Hoří.
Jen ta noc
Když prázdnou myslí
Kleje naše Svědomí
Snocí v hříchu
nad hlavou
Autismus
Vsedě na koberci
Kolébá se s tichouhudbou
Klín zarytý do hlavy
Jak stěhovavý tón
Justice
Třeba mě zavřou, za neslušný kecy
Že zastanu se chlápka skudlou vzádech.
Je to divné.
že ho Neznám.
Pryč
Vrať se k tichu
O samotě lež si nahá
Když tě chtíčem svádí
A nevadí ti, jak na tebe hledí
Teď
Hlavě svět se rodí
Nechuť, komu psát.
Barem s myší
Batolí se, vodí
Nemělo se stát
Brzy přišel
Dřív, než měl
Oněměl a zapomněl
Plakala
Zvuky času
…. Čas se jednou zastaví jak ručičky u hodinek.
Zahledí se věku do duše, okem znalce starožitných kusů.
Nebo do duší všech brzy vyhnaných -tělem spícím na věky.
Zvon
Zvon kostelní je svatým hlasem
Včase slávy, nechťhrdě zvučí
Domem jeho zděná věž
Pod níž farník květy pěstí
Soudný den
Proč nemám to co chci a mám tak labužnicky velkej hlad vracející se jak špatná myšlenka z tahu.
Do podvědomí co dře na kousky mou zrezivělou kůži až po konečky prstů se vkrádá chtivá.
Už rvu se na smrt stou krkolomnou nevděčnicí vkříž,co položím rád na svou rakev.
Leč výhry se vdar smrti neděsím a kosti si sám ponesu až na místo kam já sám budu chtít složit svojí hlavu.
Sídliště ztracených
Už z drog ani lokTěch blud pije vícHřích svedených v blokSvod dům tasemnic.
Zlý hřebeny plešímLstí přeludy kadeříTím domovem blešímJen vzkvétají bankéři.
Ať chceš,nebo neTak zavřou tvé svědomíDům bludného dneTi smaže tvé vědomí.
Už neřež si ruceJim nepíchej jehlyTen děs není strůjcePro osud žel zkřehlý.
Koloběh
Daruj mi celý svůj život a neptej se,jak bude dnes a jak zítra.
Mám tvou ruku ve svédlani.
Se vzpomínkou vtvojí lásku překlenu i hořké slzy,překlenu i umírání.
Uplyne nám spousty roků,však nelituji chvílí vzácných stvojí láskou po svém boku.
Ta nejmilejší
Přál bych si mít talent
Okouzlit tvé oči.
Jiný má však patent
Sotva do místnosti vkročí.
Lesní křídla
Kdesi pod peřinou zlistí
Žíla vody
Kdesi růže zté vody parazity čistí
Průzrakem sody.
Píšu si
Otřepané každodenní téma je můj pořádek o uspořádání věcí.
Dá mi najevo,když něco vezmu ze svého místa a prázdný prostor tím praští moje oči o hubený stůl.
Leží na něm od rána,okousaná sušenka,studený čaj a ta věc pod drobkyje talíř.
Je to nejspíš okamžik,který mě bude životem provázet dlouhý čas.
Krvesajná
Já chtěl andělský křídla
A mám černej plášť.
Uprostřed chladného sídla
Hřeje mě kživotu zášť.
Sen bezpečí
Ve stínu motýla
Malá víla usíná
O čem asi sní.
Snad,že letět smí.
Kdo uteče přežije
Pospíchej žížalo přes koleje,
Už nezbývá ti dlouhý čas.
Mraky se houfují vzlostný hlas,
Co třese nebem,tvůj útěk smeje.