píseň zlosti z kosti

Ze samé zlosti ztuhla v tobě krev..

nepohybuješ se ani vzhůru ani dolů..

pohupuješ se jen tak na hladině svého moře..

taháš za sebou cáry rozškubaných vlasů a rdousíš tvorečky zčeřelým jílem 

zahledíš se v své čiré moře

voda znesvětí ti dokořán oči

a s necudným reptáním uchopíš krumpáč

a každou rybku jen tak polehoučku uhodíš do hlavy..

obdaruješ ji..

vpustíš v ní kous   moře

každé zahledíš se do očí

mile   ..  se usměješ.

   to,    jistě děláš dobře...

tak

a teď máš své moře

usmíváš se..             bum

roztříšttím se na malé krystalky ...

  a cítím že i tvé moře je dnes slané...