Turista

Turista:

 Jdu po značce,
abych z ní brzy sešel
a brouzdal se travnatými pěšinami.

 Raduji se z nespoutanosti,
šlehá mne ostružiní,
bičuje nízké smrčí,
hladí borůvčí.

 Cesta pomalu mizí
jakákoli,
les houstne,
najednou jakoby mne nechtěl,
mračí se,
je úsečný,
ani po té šišce neuklouznu.

 Tak se ohlížím po značce,
je tam,
nechám se vést,
chvíli zklamán,
nohy jsou uondané,
pak se rozejdou,
značka znamená cíl.

 Nepřestává mne lákat
ta cesta neznačená,
vždyť mi tak rozuměla,
má pochopení pro mé toulky,
pro mou páru od úst.

 Tak proč mne vyhání?
Značenou cestu už neopustím,
nechci zmizet v bažinách,
a pak - už ten její štěrk
i přesně vymezený lem
je mou součástí.

 Nad lesem krouží dravec,
v dáli je slyšet neklamný hukot

                   civilizace

---