Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSVĚT ZA ZDÍ-14
23. 06. 2008
0
0
1168
Autor
fungus2
Část čtrnáctá
Za dusotu kopyt jela tryskem velká skupina jezdců krajinou, před nimiž letěl dravý pták, který se pozorně rozhlížel všemi směry.
„Koně takovýhle tempo dlouho nevydržej!“ vyhrkl Imar.
„Až dojedeme na ten kopec, tak uvidíme, jak jsou ty naši pronásledovatelé daleko!“ mínil Asim. Přitom se upřeně díval na dravce, který roztáhl křídla a letěl k onomu kopci. Na jeho vrchol zanedlouho dojeli i bojovníci a z něho se jim naskytl velký výhled na okolní krajinu.
„Pokračujte dál! Já vás doženu!“ vykřikl Asim na muže a zadíval se do těch míst odkud přijeli. Potom svou pozornost soustředil na částečně zalesněnou pláň a bedlivě zrakem propátrával krajinu. Také pohlédl na tu stranu, kde pod kopcem jela skupina jezdců, ale po chvíli se opět zadíval tím směrem, kde tušil pronásledovatele.
Imar jedoucí v čele bojovníků se neustále otáčel a upíral zrak na kopec, od něhož se rychle vzdalovali, ale Asima stále neviděl. Toho začalo s přibývajícím časem znervózňovat. Pak však zahlédl rychle jedoucího jezdce a přikázal mužům, aby zvolnili tempo. Za chvíli je Asim dojel.
„Tak viděl si je?“ zeptal se hned.
„Ano, viděl jsem je ve strašný dálce. Nejedou nikterak rychle. Sledujou naše stopy. Jak jsem tušil, tak jejich koně jsou utahaný. Máme velkej náskok. Když se nám podaří udržet rychlejší tempo, nemají šanci nás dohnat,“ mínil Asim.
„Jak dlouho nás však vydržej sledovat?“
„Třeba už brzo dojedeme k hranicím tohohle zatracenýho barbarskýho území. A voni nám daj pokoj.“
„Kdo ví, jak jsou ty hranice daleko. A nemáme vůbec žádnou jistotu, že se nás pak vopravdu vykašlou,“ pronesl zamyšleně Imar.
„Snad nám bude přát štěstí,“ řekl Asim. Zároveň se na obloze rozkřičel dravec Oro a všichni bojovníci se na něho zadívali. Pták za křiku divoce poletoval sem a tam, aby poté prudce slétl k zemi. Současně se mezi mraky objevil velký černý kříž, který se začal pohybovat po obloze směrem ke vzdálenému lesu.
„Stát!“ vykřikl Asim a strnule se na něho díval. Kříž se pomalu přesunul nad les, nad nímž zůstal stát ozářený slunečnými paprsky.
„To je varování bohů! Hrozí nám nebezpečí! Musíme rychle pryč!“ vyhrkl Asim a pohlédl na dravce, jenž letěl nízko nad zemí. Za ním se rychle rozjeli, přičemž z lesního porostu vyjelo velké množství jezdců, kterým se pod sedly houpaly lebky.
KONEC ČTRNÁCTÉ ČÁSTI