Jezera

Jezera Tisíce očí matky Země jsou jezera, zrcadla, co žádný kámen nerozbije.. Netřeba plotů jim a žijí věčně pro službu Zemi, zvěři, lidem vděčně svým klidem, klid do duší vrací… místo, kam vraceji se ptáci když horko krajin jižnich již je zmáhá a vláha jejich Zemi napomáhá když z jezer par se mraky obnovují To stříbro jejich hladin nečerná žádným věkem, hlazeno sluncem , měsícem pročesáno, blyští se navečer, a oslnˇuje ráno závojem mlh když požehnáno.. model je stejný, odraz ale jiný když kmeny smrků v magické kulise po ránu cudně halí se a opona dne, když padá do krajiny… Šeptají do ticha vlnkami do snění jen občas s větrem tvář svou pozmění v bouřlivém spojení dvou živlů .. vášní, chvílemi až krutou hladinu do orgasmu vzdutou přivedou zpět do míru zklidnění. Jsou jako život sám, se vším co k němu patří jsou otcem, matkou nám, jsou sestry, jsou i bratři jsou druhem naším v bolesti i kráse, kterou nám pomáhají vnímat kdo jiný může lépe připomínat že nic nekončí, vše jen začíná se..

---