Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seČtyři hodiny
30. 03. 2001
1
0
3948
Autor
Had
Stál jsem na nábřeží a koukal do vody. Bylo mi mizerně. Začal podzim a bylo chladno. Přitáhl jsem si vyhrnutý límec víc ke krku a pozoroval labutě. Plavaly si sem a tam a občas zalovily zobákem pod vodou.
Už by tu, sakra měla být.
Kopnul jsem rozmrzele do kamínku a ten s žbluňknutím spadl do vody. Hodiny u mostu ukazovaly půl čtvrté.
Měla tu být ve tři !
Kolem se zvoněním projela tramvaj a vyplašila hejno holubů. Vyděšeně zakroužili nad řekou a porůznu si posedali po mostě a po fasádách domů na nábřeží. Na protějším ostrově opadávaly kaštany a žluté listí pokrývalo i pískem vysypané cestičky. Na lavičce pod stromy seděl mladík s dívkou. Drželi se za ruce a o něčem si povídali. Najednou se dívka usmála a chlapce políbila. Plivl jsem do vody.
Surovost! Ale vlastně, co je jim do mě?!
Tři čtvrtě na čtyři.
Asi nepřijde. No samo, kašle na mě! Vždyť je to vlastně fuk! Zboří se snad svět?! Nezboří a já tu ze sebe dělám akorát šaška!
Kopl jsem zase do kamínku. Odrazil se od zábradlí a zapadl kamsi do kanálu. Studený vítr mi ovanul tvář a mě zamrazilo v zádech.
Sakra práce! Mám já tohle zapotřebí?! Vždyť mně můžou bejt všechny holky ukradený!
Dobře jsem ale věděl, že to není pravda. Že člověk nedokáže být dlouho sám a už vůbec bez toho pocitu, že ho někdo potřebuje.
Ale kdo mě vlastně potřebuje? Vlastně nikdo! Ano, vůbec nikdo mě nepotřebuje a už vůbec ne ONA!
Znechuceně jsem se odlepil od zábradlí a vykročil ke stanici metra. Byly čtyři hodiny. Bezmyšlenkovitě jsem udělal pár kroků a najednou byla tma.
Lékař přivolané ambulance mohl konstatovat jen jedno. Exitus. Kolem stáli lidé a hleděli na promáčknutý nárazník nákladní Tatry a na přikryté natažené tělo. Zpod bílého plátna koukala křečovitě zkroucená ruka a na ní hodinky s rozbitým sklíčkem. Zastavily se. Ukazovaly na vteřinu přesně čtyři hodiny.
Falčí, to provedem ! natáhneme ten ice-vod z Itálie, ještě vymyslet chlazení. Nevíš, kdo má v Písmákovi přezdívku Polárka ? Víš, nechci otravovat Zimoděje :) Falko, Ty jsi tak skvělo-amaranto-slunceto-oriešková ! :) Já jenom, pistáciová, uff, ještě, že mě má zolli ráda :)
hUpsalko, tak jo. Hned, co budu mít po zkoušce, se do toho dáme, ju? A na pistáciovou zavedeme zvláštní kohoutek :o)
PS: Sherlock Homeless se ti po Polárce koukne, až bude víc času ;o))
hUpsalko... samozřejmě že máš pravdu, ale to je už jen takový druh "slovíčkaření", nahraď si to mé slovo manželství slovem láska a jsme tam, kde jsme chtěli být :o)
Falko, "slovíčkaření".., asi proto, že já ty 2 slova dost rozlišuji, u mě se nedají vzájemně nahradit. Určitě se shodneme na slovu láska. V názorech na manželství se trochu lišíme. Ale v našem případě, to není tragedie :)
možná si to moc beru, že se kolem mě tolik lidí rozvádí, Falko, popovídáme si na nějakém srazu, jo ? zvu Tě na zmrzlinu :)
hUpsasa... zmrzlinku beru... a s těmi rozvody... mno, určitě si popovídáme, řekla bych... :o))))
Ale tady nikdo netvrdil, že se dá láska "prokázat" papírem. Já si jen myslím, že manželství je něco, jako říct : "Miluju Tě a chci s tebou žít navždycky. Vážím si Tě a myslým to natolik zodpovědně, že si tě chci vzít a založit rodinu." To, že to tak mnoho lidí, co se berou necítí, je smutné, ale není to důkaz Tvého tvrzení.
Falko, není víc svobody, když se dva skutečně milují, a nemusí to projevit manželstvím ?
láska, ani svoboda se nedá prokázat papírem, ani nijak zakroužkovat, leda tak napsat to "Áno" na letadlo, a nechat ho havarovat, zkouška ohněm :)
Hups, už jsem tady. Omlouvám se, že jsem nereagoval dříve, ale k netu jsem se dostal až nyní.
Aááá, Falčí mne zase chytá za slovo :o)). Ne, máš pravdu, pouze to vyznělo jinak než jsem chtěl. Samozdřejmě netvrdím, že to,že je někdo ročník 72, znamená, že zná hodnotu výše zmíněného. Ta závorka s tím rokem nejspíš patřila za nějakou jinou větu. Takhle to, uznávám, vyznělo divně. Rozdělím to, tedy na dvě části :
ad1. : To, že si myslím, že znám hodnotu lásky, je zapříčiněno tím, že jsem pět let šťastně ženatý (a to slovo "šťastně" mohu s klidným svědomím podtrhnout).
ad.2. : Zmínka o ročníku 72 byla zapříčiněna snahou důvěrně se psychicky přiblížit kritizující Upsale, což se mi (he,he) vzhledem k výše uvedené debatě, nepodařilo :o))).
Ještě k té povídce. Nedávno mne kdosi (tuším, že to byl Wolfling )žádal o povídku. Momentálně mne plně zaměstnává tvorba rozsáhlejšího sestopisu a tak jsem zalovil v šuplíku a vytáhl tuhle povídku. Psal jsem jí asi před osmi lety a je pravda, ža teď už bych jí asi napsal trochu jinak. Ze zásady však starší věsi nepředělávám, protože už by v tom prostě nebyl ten pocit jako tehdy.
Uf. :o))).
Hádešku :o))) Tak takhle to beru a zářím a usmívám :o))) Jsem ráda, že jsou lidičkové, kteří se nerozpakují podtrhnout slovo šťastné vedle slova manželství... :o))))
Hádku, už jsem ti důvěrně psychicky blíž :))) Jsi v září, který den ?
Falko, myslíš, že člověk nemůže být šťastně svoboný ? :)
Dneska na mne nešetříte úsměvy :o))). To mám rád.
Jsem 19.září a díky Upsalko za psychickou blízkost. :)
Řekl bych, že to tak Falka nemyslela. Jen je dnes spojení těch dvou slov dost vzácné (nebo se to lidi stydí říct nahlas). Podle mého názoru se ale štěstí líp užívá ve dvou (a více). Což jistě neznamená, že se svobodným vyhýbá. :o).
:o)))))
To aby byl Hádek ještě radši, že nešetříme úsměvy... :o)
hUpsalko: Nemyslím :o) Svoboda a štěstí se vedou ruku v ruce, ale manželství dvou skutečně milujících se lidí - co je větší svobodou než tohle?
Jsem asi trochu mimo... už to čtu potřetí, ale budiž mi polehčující okolností, že jsem pár nocí skoro nespala... ale - jak je to s tím nickem...? .o)
Hádku, tak to vidíš ! práskl jsi můj nejtajnější nick :( Teda, práskla jsem si ho sama, ach jo
Myslím si, že hodnotu lásky znám ( jsem ročník 72, jako Ty).
- Dobrej důkaz... :o)
Hupsalko, když jinak nedáš, tak ve větě "Je mi myslím jenom 44 :-)))" jsi vynechala dvě čárky :o)
Ale já za nic nemůžu, ty ses ptala :o)
Já jenom reagovala na to, že když je někdo ročník 1972, znamená to, že zná hodnotu lásky... :o)
Falko, no to snad ne :)))
Hádku, tak vidíš, poslouchej, co říká o závěru povídky SimontheScimitar, a jinak dej na mě, že i ten zbytek byl fajn :)
SimontheScimitar
31. 03. 2001
hadíku, s klikatou páskou na očích, láska je hodnota, ale ke všem věcem, ne jenom k jedné holce :)
Milá Upsalo,
pásku na očích už nemám (naštěstí) :o),byť je povídka psaná v první osobě, není o mě (to by to sem asi psal duch,že). Myslím si, že hodnotu lásky znám ( jsem ročník 72, jako Ty).
A s tvojí definicí nelze než souhlasit. :-))
(mimochodem : výraz "klikatá páska" v souvislosti s mým nick mne v pravdě nadchl, dík)
ať jsi milý duch, nebo prázdná duše -hadice, je to jedno, stejně je závěr povídky moc patetický, skok z mostu by byl lepší, to bych si mohla namlouvat, že to byl jenom bungee jumping, a hodinky, že byly vodotěsný - vodinky :)
a bacha, taky jsem si mohla ten věk vymyslet, aby se nevědělo, že mi je už 45 ! :)
Jejda!? Jestli jsem tě nějak urazil, tak se omlouvám. U Písmáků jsem předpokládal, že pokud nechtějí sdělit svůj věk, prostě ho nevyplní. Takhle se občas nevyhneš neadekvátním reakcím (pokud na někoho reaguju, jsem zvyklý otevřít si nejprve jeho osobní stránku).
Co se týče skoku z mostu, přišel by mi daleko patetičtější nežli náhodná smrt. :o)
Hádku, vůbec jsi mě neurazil, co Tě napadá ! Je mi myslím jenom 44 :-))) To spíš asi já Tě urazila tou hadicí :-) K povídce - já na náhody nevěřím :-)
ups